(15.10 hodin)
(pokračuje Klaus)
Budeme znovu hlasovat o vyřazení bodu 44. Já vás opět odhlašuji.
Kdo je pro vyřazení bodu 44, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 29 z přítomných 180 hlasovalo 94 pro, 79 proti. Návrh byl převahou tří hlasů přijat. Ani pan poslanec Petr nepomohl. Děkuji.
Doufám, že již všichni nyní hlasovali soustředěně. Pan ministr životního prostředí by měl životní prostředí chránit. Ticho a klid jsou významnou součástí životního prostředí.
Pan ministr Gross pro stenozáznam oznamuje, že se nenechá zviklat svým poslaneckým klubem.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, svobodně jsem se rozhodl říci pouze pro stenozáznam, že v tomto případě jsem hlasoval v souladu se svým poslaneckým klubem, nicméně na záznamu je to opačně.
Předseda PSP Václav Klaus: Čili v rozporu se svým svědomím říkáte, že jste se zmýlil při hlasování? To je jediný můj překlad vašeho vystoupení.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Ještě jednou pro vás - nehlasoval jsem pro vypuštění tohoto bodu, hlasoval jsem v souladu se svým poslaneckým klubem - pouze pro stenozáznam.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Budeme hlasovat o návrhu pořadu schůze jako celku.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 30 z přítomných 183 hlasovalo 159 pro, 7 proti. Návrh byl přijat.
Já jsem objevil, že už mnohokrát řídím toto hlasování a číslo 30 je takové magické. Myslím, že vždy je 30 pozměňovacích návrhů, takže jsme se na této předposlední schůzi neodchýlili příliš daleko od našeho čtyřletého standardu.
Dostáváme se k prvnímu bodu našeho schváleného pořadu, to je
1.
Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních
a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů
/sněmovní tisk 837/5/ - vrácený prezidentem republiky
Odůvodnění prezidenta republiky je ve sněmovním tisku 837/7. Táži se ministra školství, zda se chce vyjádřit ke stanovisku prezidenta. (Nechce.) Měl byste nám říci, jestli s ním souhlasíte, nebo nesouhlasíte.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Pane předsedo, omlouvám se za to, že jsem vás chybně pochopil. Nesouhlasím se zamítavým stanoviskem prezidenta a žádám sněmovnu, aby potvrdila svůj původní verdikt.
Předseda PSP Václav Klaus: Táži se dvou zpravodajek, poslankyně Šojdrové a poslankyně Boháčkové, zda se chtějí podobným způsobem vyjádřit.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, zákon o výkonu ústavní výchovy skutečně není bezkonfliktní, je komplikovaný, protože řeší komplikovanou oblast péče o děti, které mají komplikované problémy, vztahy a mnohdy velmi obtížné rodinné zázemí. Mají mnohdy narušený duševní i fyzický vývoj. Proto kritika i nesouhlas s některými ustanoveními se dají očekávat.
Nesouhlas prezidenta republiky tedy neberu na lehkou váhu. Předmětem jeho kritiky je zákonem nově zaváděný institut smluvní rodiny, a to ne z důvodu obsahu, ale z důvodu jeho legislativního zakotvení. Musím konstatovat, že nesdílím obavu pana prezidenta o neústavnost tohoto opatření, kterým by měla být omezena práva dítěte a omezena pravomoc při rozhodování o umístění dítěte do ústavní výchovy či o svěření dítěte do náhradní rodinné péče. Smluvní rodina totiž není náhradní rodinnou péčí, tak jak ji zákon o rodině chápe. Soud bude v každém případě rozhodovat o nařízení ústavní výchovy dítěte, a to na návrh orgánů, které k tomu mají oprávnění. O výběru vhodného typu zařízení pak rozhoduje diagnostický ústav bez rozhodování soudu na základě diagnózy a konziliárního posouzení.
Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás ujistila o tom, že smluvní rodina je institut, který podle schváleného zákona může být v opodstatněných případech místem pobytu, které nahrazuje diagnostický ústav, tedy jeho kolektivní péči, péčí rodinnou. Přitom výběr, přípravu a kontrolu bude stanovovat vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí. Garantem za péči po dobu pobytu ve smluvní rodině zůstává diagnostický ústav, a není tedy opodstatněný argument o nezajištěnosti péče v těchto smluvních rodinách.
(V sále je velký hluk.)
Já se omlouvám, kolegyně a kolegové, že vás zdržuji svým vysvětlováním - jak zjišťuji - nicméně považuji za velmi důležité, aby právě toto ustanovení umožnilo individuální rodinné prostředí i pro děti, které by jinak musely svůj čas trávit v kolektivním zařízení diagnostického ústavu.
Je samozřejmé, že vše bude limitováno počtem a ochotou rodin takovéto děti přijímat a poskytovat jim dočasný azyl.
S vědomím problematičnosti a práva na výhrady k jednotlivým ustanovením zákona doporučuji Poslanecké sněmovně, aby setrvala na svém stanovisku a zákon i proti nesouhlasu prezidenta České republiky podpořila. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni. Táži se paní poslankyně Boháčkové, zda chce vystoupit.
Poslankyně Jarmila Boháčková: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážení poslanci, souhlasím s vyjádřením ministra školství Eduarda Zemana k tomuto zákonu a doporučuji k přijetí.
Předseda PSP Václav Klaus: Moc argumentů jste nám sice neřekla, ale co se dá dělat.
Otevírám rozpravu. Připomínám, že v této chvíli nejsou přípustné pozměňovací návrhy. Hlásí se někdo do této rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu proto končím.
Článek 50 odst. 2 Ústavy České republiky stanoví, že pokud Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.
Přivolám do sálu poslance. Potřebujeme jiné kvorum. Vidím, že je nastavené kvorum 101.
***