(9.50 hodin)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Hovořit bude pan poslanec Miroslav Máče, připraví se pan kolega Petr Pleva.
Poslanec Miroslav Máče: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové, vystupuji před vás ani tak jako poslanec, ale jako učitel, který předtím, než sem přišel, učil na pardubické fakultě. Během svého zdejšího působení jsem měl malý úvazek na pedagogické fakultě a za pár měsíců, až opustím tuto sněmovnu, budu opět učit.
Až nastoupím na pedagogickou fakultu, budu mít jako učitel předmětu výpočetní technika plat 12 360 Kč hrubého. Srovnám-li se se svými kolegy z praxe, kteří začínají na 30 tisících Kč a více, je to jistá diskriminace, jistě bych si představoval plat dvakrát větší. Zásadní otázkou však je, zdali je možné, aby navýšení platů těchto učitelů bylo v současné době realizováno ze školného, tedy z poplatků od studentů, které učím.
Studenti, které učím, nepřicházejí z nějak bohatých rodin. Je to pedagogická fakulta, je to bakalářský obor. Jsou tu studenti, z nichž většina dostane 3 tis. Kč měsíčně od rodičů a ostatní peníze si musí vydělat. Mnozí, kteří jsou opravdu dobří, místo toho, aby chodili na přednášky, chodí na brigády. Je mi to líto. Těžko se se studenty, kteří si musejí přivydělávat, pracuje v oblasti vědecké a výzkumné činnosti. Těžko od nich mohu chtít, aby seděli ve škole všech pět dní v týdnu, aby se zabývali něčím jiným, než jsou jen povinné předměty, které musejí absolvovat.
Mám tam i studenty, a tvoří bohužel jednu čtvrtinu, kteří se zapíší do předmětu, chodí na cvičení, využívají výpočetní techniku, ale nepřijdou ke zkoušce nebo k zápočtu. Takové studenty je nutno penalizovat tím, pokud opakují předmět, aby si cvičení platili. Není možné, aby zabírali místa dalším studentům.
A teď jsme u problému věci. Problém věci spočívá v tom, že - podle mě - není nutné okamžitě zavést školné. Podle mě je třeba vyřešit ty studenty, kteří zanedbávají své povinnosti a využívají prostory škol, techniku škol na úkor těch, kteří řádně studují. Kdyby tito studenti byli povinni platit studium, které zanedbali, tzn. opakování předmětu, byly by to dobré prostředky pro školy a nemuseli bychom okamžitě přistoupit k vybírání školného.
Vybírání školného má i svůj druhý negativní aspekt. My v podstatě absolventa, který vyjde ze školy, hned zavazujeme k tomu, aby něco uhrazoval. On přichází do života s tím, že je zadlužen. On musí už na začátku svého života volit takové zaměstnání, aby dluhy splatil co nejrychleji. Setkal jsem se s několika studenty, kteří přišli z Ameriky na Akademii věd do Prahy, začali vědecky pracovat, ale najednou zjistili, že nemají možnost z prostředků, které si v akademii vydělají, splácet studium v Americe. Výsledek byl, že za pár týdnů odjeli zpět do Ameriky, našli si místo v soukromém sektoru a začali splácet své dluhy.
Je tu sice možnost odložených plateb. Školy, které jsou charakteru ne tak prestižního nebo zajímavého, což je např. pedagogická fakulta, což ale může být i obor teoretická fyzika na matematicko-fyzikální fakultě aj., dostanou tyto platby z fondu odložených plateb až za několik let. Prakticky to znamená, že některé obory na pedagogické fakultě, a možná i celé pedagogické fakulty, by na tom vlastně byly hůře než ty prestižní školy, jako je třeba právnická fakulta a další. To by znamenalo, že my pedagogové bychom museli asi odejít úplně. Nevím, kdo by učil učitele. Nevěřím, že by se stát tak rychle přizpůsobil a zvýšil nástupní platy ve školství tak, aby tito studenti neodcházeli do soukromého sektoru. Z tohoto důvodu se obávám, že by problémy, které by na těchto školách vznikly, byly v blízké budoucnosti daleko větší, zásadnější, a nevím, zda by se stát a společnost s těmito problémy vyrovnaly.
Musím ještě pochválit pana předkladatele. Četl jsem jeho zprávu dvakrát. Analýza problémů je dobře udělaná, bohužel nástroj, který zvolil, není v současné době nezbytně nutný. Asi bude muset uplynout ještě pár let, než se prokáže, zda jsou školy vnitřně schopné se s danou situací vyrovnat, zdali jsou schopné pomoci si s platbami od těch, kteří neplní své studijní povinnosti.
Nezbývá mi tedy nic jiného, než nesouhlasit s tímto návrhem. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Petr Pleva, připraví se pan poslanec Miroslav Kalousek.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, z některých vystoupení mých kolegů na mne padá trochu smutek. Oni hovoří o věcech, které v zákoně vůbec nejsou. Pochybuji, zda tento zákon vůbec četli, nebo mají pouze zadání, aby proti němu vystoupili, i když ho vůbec nečetli.
Domnívali jsme se, že je zde alespoň vůle, aby se o tomto vážném problému začalo diskutovat. Víte dobře, že propuštění zákona do druhého čtení neznamená schválení zákona. Je to pouze nastartování diskuse o tom, jak financovat vysoké školy.
Domníval jsem se, že poté co koncem minulého roku byla velká bouře na vysokých školách, co vláda vyjednávala s vysokoškolskou veřejností a s velkou slávou přidala dvě miliardy, poté co je tento problém jednorázově vyřešený a kdy se ukazuje, že potřebuje dlouhodobé a systematické řešení, bude nějaká vůle toto řešení hledat, alespoň o tomto řešení diskutovat. Hluboce jsem se mýlil. Zřejmě vláda nepočítá, že po nových volbách bude vládnout.
Pan kolega Bartoš zde hovořil o jedné velmi podstatné otázce: zdali je vysokoškolské vzdělání veřejným, nebo soukromým statkem a do jaké míry je veřejným a do jaké míry je soukromým statkem.
Z vystoupení kolegů ze sociální demokracie i z jiných stran, bohužel, jsem měl dojem, že vysokoškolák je vlastně takový altruista. On, když se rozhoduje, že bude studovat na vysoké škole, tak je mu naprosto jedno, jaký bude mít plat, jaké bude mít podmínky, ale říká: "Co by ten stát ode mě potřeboval, kde bych já tomu státu mohl být nejlépe užitečný, kde bych mu mohl pomoci? Teď se rozhodnu a budu studovat a je mi jedno, jestli za to v praxi dostanu nějaké peníze, nebo ne. Já budu studovat, abych pomohl státu."
Vy dobře víte, že takováto motivace neexistuje. Pokud se někdo rozhoduje pro vysokou školu, tak především proto, aby on sám získal lepší uplatnění a lepší finanční ohodnocení.
Má pravdu pan kolega Matějů, když hovoří o tom, že mnozí mladí lidé dostanou jako odpověď na absolvované přijímací zkoušky dopis s tím, že splnili podmínky přijímacího řízení, ale nebyli přijati z kapacitních důvodů. Mnohé přijímací zkoušky - a mohu to doložit přijímacími zkouškami z některých vysokých škol - skutečně mají vypovídací hodnotu losu a je to loterie. My prostě pořádáme loterii pro středoškoláky. Kdo v ní vyhraje, může studovat zdarma, kdo v této loterii nevyhraje, ten si to musí zaplatit všechno, bez jediné koruny státní dotace, a to jak na veřejné, tak na soukromé vysoké škole.
***