(18.30 hodin)
(pokračuje Svobodová)
Ten, jak tvrdí autoři, nesmí být zatížen příliš velkými transakčními náklady, musí být levný a průhledný. Dovolím si tvrdit, že opak je pravdou.
Z návrhu je zjevná administrativní náročnost. Vysokým školám přibude další složitý komplex administrativních úkonů spojených - a nebudu teď říkat všechny úkony, protože jich je velmi mnoho. Jenom připomenu, že jde o agendu školného, jde o agendu vlastních půjček, dále o agendu splácení půjček po dostudování a konečně agendu odloženého školného, přičemž, jak už tady také zaznělo, se navrhuje zřídit Správa odloženého školného jako organizační složka státu, která by evidovala dlužníky, kontrolovala, přijímala a vymáhala splátky, ukládala pokuty atd. atd. Těžko říci, kolik by tato nová instituce od studentů vybrala. Víme, že student podle tohoto zákona začne splácet po dosažení platu vyššího, než je průměrný plat v České republice. Také, pokud se nemýlím, jsme mohli slyšet, že polovina studentů po ukončení vysoké školy nedosahuje průměrného platu a třetina ještě po pěti letech ještě po ukončení vysoké školy. Tedy kolik těchto studentů by vůbec mohlo platit po ukončení vysoké školy?
Já se jenom ptám, zda v této nové instituci, která by měla vzniknout pro odložené školné, nebude zaměstnána celá řada nových a dobře placených úředníků.
Nemajetní studenti to nebudou mít vůbec jednoduché. Budou se muset zadlužit, tedy vzít si onu půjčku. Může se však stát, že nenajdou banku, která by jim poskytla tuto půjčku. Mohou požádat o odložení splácení, žádost však musí doložit nejméně dvěma písemnými zamítnutími žádosti o půjčku. Totéž budou opakovat každoročně, pokud jim banky odmítnou půjčit. Tedy třeba až do konce studia, což bude pravděpodobné u studentů, jejichž budoucí profese nebude skýtat záruku rychlého splácení, a tudíž budou pro banky neperspektivními či nevýhodnými klienty.
V důvodové zprávě se říká, že komu budou banky půjčovat, se stane významným tržním signálem o perspektivě uplatnění absolventa na trhu práce a bude působit na kvalitu vysokých škol. Myslím, že už o tom také zde bylo hovořeno. Podle mého názoru je to velmi nepřesvědčivé tvrzení. Banky budou totiž chtít především záruku rychlého splácení a signálem pro ně bude především výše finančního ohodnocení profese, pro niž se budou studenti připravovat. Pak je otázka, zda i uchazeči o studium nebudou dávat přednost oborům skýtajícím dobře placené uplatnění, zda třeba ostatní obory nebudou víceméně stagnovat.
Nevýhoda těch studentů, kteří nedostanou půjčku od banky a požádají o odložení školného, bude také v tom, že zaplatí daleko vyšší úroky, než pokud by dostali půjčku v bankách. V každém případě, ať nemajetným studentům půjčí banky, nebo požádají o odložení úhrady školného, budou do budoucna zadluženi, což jim jistě při náročném studiu klidu nepřidá. Jak ale slibují předkladatelé, ti nemajetní prý snáze překonají psychologické bariéry vyvolané zadlužením tím, že mohou získat sociální podporu, studentské příspěvky či stipendium. Kolik z nich však na tuto sociální pomoc dosáhne? Zdaleka ne všichni tzv. potřební studenti. Deset procent z celkové vybrané částky školného má jít do stipendijního fondu. Jak už jsem se tady jednou zeptala, ptám se znovu - kolik se však vybere? Kolik peněz do tohoto stipendijního fondu vůbec půjde?
V zákonu je dále navrženo zrušit státní dotace kolejím a menzám, což samozřejmě bude znamenat nezanedbatelný růst cen za tyto služby. Kolik tedy tzv. potřebných studentů a v jaké výši dostane studentský příspěvek na ubytování, stravování nebo dojíždění a bude si moci tyto služby za vysokou cenu koupit? Materiální podmínky větší části studentů a především těch z průměrných příjmových vrstev se zavedením školného zcela jistě zhorší.
Vážené kolegyně, kolegové, samozřejmě mohla bych dále pokračovat, polemizovat s jednotlivými částmi důvodové zprávy či samotného zákona. Vzhledem k tomu, že si myslím, že už řada otázek zde zazněla, k řadě z nich jsem se vyjádřila, dovolím si na závěr znovu konstatovat, že poslanci KSČM nepodpoří zákon o změně ve financování studia na vysokých školách, a to právě ze zásadního důvodu, neboť považujeme školné za diskriminaci přístupu občanů ke vzdělávání a samotný zákon považujeme za diskriminační a velmi komplikovaný.
Proto se připojuji k návrhům na jeho zamítnutí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Hovořit bude paní poslankyně Michaela Šojdrová, připraví se pan poslanec Walter Bartoš.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, kolegyně, kolegové, předkladatelé zákona chtějí řešit vážný problém, kterým jistě financování vysokoškolského vzdělávání u nás je. Bylo zde již řečeno mnohé a já se omlouvám, že naše argumenty se opakují a budou se opakovat, podobně jako se opakují argumenty předkladatele.
V obecné části důvodové zprávy jsou citovány cíle zavedení školného. Dovolte mi, abych právě k těmto cílům učinila několik poznámek.
Především cílem je doplnění nedostatku finančních prostředků, protože je zřejmé, že státní rozpočet nekryje náklady veřejných vysokých škol v požadovaném rozsahu a kvalitě. Předkladatel zákona zdůrazňuje, že nejde o substituci chybějících prostředků, ale pouze o doplnění. Jako důvod i nyní uvedl předkladatel to, že školné je zdrojem a příjmem přímo veřejných škol. To tedy má být jistota, kdy my se máme domnívat, že školné se nestane substitucí chybějících prostředků. Považuji za neúměrné riziko v této situaci prosadit zákon, který umožňuje vysokým školám, a tedy umožňuje státu přenést na studenta a jeho rodiče až 50 procent průměrných neinvestičních výdajů. Dokonce si troufám pochybovat o tom, že tato úvodní proklamace je myšlena vážně, protože možnost tak vysoké spoluúčasti studenta na financování studia na veřejné vysoké škole vypadá spíše jako přenesení části nákladů na samotného studenta. Pokud je to záměr, tak musím říci, že se s tím výrazně maže rozdíl mezi vysokou školou soukromou a veřejnou. Zbavujeme tak stát jeho zodpovědnosti za kvalitu a rozsah poskytovaného vysokoškolského vzdělávání a já se ptám, proč tomu tak má být. Co má být pro stát důležitějšího než péče o vzdělanost národa? Co má být větší rozpočtovou prioritou? A tvrdím, že záměr, aby se školné nestalo substitucí za nedostatek veřejných zdrojů, je možná upřímným přáním, ale není zákonem nijak zajištěn a je nerealistický. Naopak tvrdím, že by se opak mohl stát pravdou.
Druhým cílem je otevřít vysoké školy každému, kdo má pro studium předpoklady. Souhlasím, že tento cíl se zatím nedaří naplnit. V argumentaci předkladatele mně ale chybí jedno podstatné a pro objektivnost nutné hledisko, a to je demografický pokles. Ve školním roce 2001 - 2002 je otevřeno 41 tisíc míst na veřejných vysokých školách. Dokonce určitá kapacita volných míst zůstala nevyužita v prvních ročnících.
***