(16.20 hodin)
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, budu stručný, nicméně na některé věci je třeba reagovat. Jestliže pan kolega Havlíček zde říkal, že jsou to uchráněné majetky lidí, a ne pojišťoven, má samozřejmě pravdu. Ale v okamžiku, kdy by nebyly uchráněny, je to plnění pojišťoven, to znamená, že jsou to náklady pojišťoven. On možná v zápalu boje zde vlastně přiznal to, co je pravda - v tom okamžiku by stouplo pojistné a všem těm, kteří škody neměli, se zdraží pojistné. To je jasné. Čím budeme mít lepší záchranné sbory, čím budou lépe zasahovat, tím lze samozřejmě očekávat, že škody budou menší, a bude to ku prospěchu jak těch, kteří jsou pojištěni, tak samozřejmě pojišťoven. O tom přece není pochyb.
Když je nějaké neštěstí, problém, jako byly povodně apod., tak se hasiči všeho druhu zde vynášeli až do nebes. V okamžiku, kdy toto skončilo, bychom se měli také zamyslet, co jsme pro ně reálně udělali. Myslím si, že jsme pro ně reálně neudělali nic. Myslím si, že nemusíte chodit ke mně. Možná je to jen výjimka, že v obcích mého volebního obvodu je hasičská technika ve stavu, v jakém je. Možná že ve volebních obvodech jiných kolegů jsou to moderní stroje, které jsou kvalitní, a není potřeba je dovybavovat. Obávám se, že to ale pravda není.
Pokud jsem hovořil, že vždy zapomeneme na ty, které jsme vynášeli, samozřejmě hasiči nejsou jediní, kteří takto dopadli. Chtěl bych připomenout, že jsme měli také plná ústa toho, jaká uděláme protipovodňová opatření. Ale také v tomto máme řadu deficitů a zřejmě čekáme na další katastrofy. Jsem přítelem spíše toho, abychom katastrofám spíše předcházeli. Myslím, že návrh, který byl podán, je typickým příkladem, jak lze efektivně toto učinit.
Jestli to funguje ve Švýcarsku, Rakousku a Skandinávii, proč by to nemělo fungovat u nás?
Na závěr ještě jednu věc, na kterou jsem zapomněl. V případě, že tento návrh zákona propustíte do druhého čtení, navrhuji zkrátit dobu projednávání o 40 dnů s tím, že jsme připraveni každým rozumným pozměňovacím návrhem se zabývat. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Hlásí se někdo další do rozpravy? Ne-li, rozpravu končím. Závěrečná slova - nejdříve navrhovatel.
Poslanec Milan Urban: Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, pokusím se reagovat na některé názory, které zazněly v rozpravě k tomuto návrhu. Myslím, že některé vycházely z nepochopení samotného principu návrhu, jak je předkládán.
Zopakoval bych to, co se zde pokoušeli zastánci tohoto návrhu Poslanecké sněmovně vysvětlit, a to že příspěvek pojišťoven může být nazván rovněž jinak. Může být nazván jako investice. Podle mého názoru dobrá investice pojišťovny. Pokud platí, že existuje přímá vazba mezi včasným a profesionálním zásahem a výší škod, pak je to investic. Ti, kteří popíráte tuto záležitost, popíráte i to, že existuje přímá vazba mezi profesionálním včasným zásahem a výší škod, které je nucena každá z pojišťoven proplatit. Já si toto nemyslím, myslím si pravý opak. A to je velký rozdíl mezi námi a velké nepochopení celého principu a filozofie předkládané novely.
K některým výhradám, které zde rovněž zazněly - že nejsou pravidla, jakým způsobem by byly z Ministerstva vnitra čerpány příslušné finanční prostředky. Ano, tento návrh zákona tato pravidla přesně nespecifikuje, ale za předkladatele znovu opakuji, že druhé čtení může být prostor k tomu, abychom příslušná transparentní pravidla - o nic jiného nestojíme - vytvořili.
Několikrát zde padlo slovo, že se jedná vlastně o jakousi daň. Znovu bych chtěl zopakovat, že tato investice pojišťovny je v návrhu zákona navrhována jako nákladová položka, čili položka, která se odečítá z daní, takže těžko mohu přijmout argumentaci, že se jedná o další zdanění.
Bylo mi podsunuto, že se v této věci vyjadřuji příliš emotivně. Myslím, že až dosud jsem byl velmi věcný. Pokud bych se měl vyjádřit emotivně, řekl bych: Přátelé, v tragických dnech loňského září jsme sledovali americké hrdiny. I my máme své hrdiny. Vytvořme jim prosím podmínky pro jejich poslání.
Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Paní zpravodajka jistě bude reagovat slovem, že nemáme zákon o hrdinech, ale prostou normální zákonnou úpravu. Prosím, paní zpravodajko.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Podobná slova jsem opravdu, pane předsedo, chtěla říci. Musím uvést, že je mi velmi trapné použít argumenty, které zde použil nyní pan navrhovatel. Já se toho neumím chopit tímto způsobem. Myslím, že to odporuje elementárnímu citu pro to, co se skutečně 11. září stalo, a posouvá to věc do roviny navýsost politické a podsouvá nám něco, co je velmi nebezpečné, proti čemu se chci kategoricky vymezit. Tento zákon přece neříká, že si někdo z nás neváží práce hasičů dobrovolných nebo zákonných v České republice. Nikdo z nás, kteří odporujeme nesystematičnosti předlohy, její neprůhlednosti, taková slova neřekl a říkat je nemusel, protože si je ani nikdo nemyslí.
Dovolte mi pár slov nejprve k panu ministrovi, posléze k poslanci Martínkovi, naposledy k panu předkladateli. Jsem velmi ráda, že pan ministr řekl v úvodu a na závěr svého slova, že nemluví za vládu, ale že mluví za sebe. Dává tím jasnou konturu tomu, co říká. Samozřejmě - který ministr vnitra by nepřijal takto na stříbrném tácu naservírovanou miliardu korun ročně bez toho, že mu nikdo neukládá kontrolu nad touto miliardou a může s ní hospodařit, jak se mu zlíbí - podpořit své dobré kolegy na jednom místě, své komunální politiky na místě jiném. Ideální situace pro to, aby pan ministr vnitra byl opět nejpopulárnějším politikem v zemi.
Říká zde pan ministr, že se změnila situace. Když jsme projednávali identický návrh před dvěma lety, šlo o to, že jsme jej projednávali v souladu s velkou novelou zákona, nyní je to pro nás akceptovatelnější, protože měníme zákon pouze dílčím způsobem. Zdá se mi, že opravdu si myslí, že nad těmito věcmi neumíme přemýšlet. A to nás velmi podceňuje. Přece úkolem zákonodárce je vstupovat do zákonů co nejméně, udržovat platnost jednotlivého zákona po co nejdelší dobu - tím nastolit přehledný právní režim a přehledný právní prostor pro každého občana tak, aby se v něm orientoval. Jen ten, kdo nechce, aby se v něm někdo orientoval dobře, aby měl přehled o základních směrech, přijímá novelu za novelou, protože vzniklý chaos mu velmi vyhovuje, může si v tomto chaotickém rybníku dělat, co chce.
***