(14.40 hodin)
(pokračuje Grüner)
Pokud jde o lesní družstva, jejichž podílníky byly výlučně fyzické osoby, byl těmto fyzickým osobám nebo jejich právním nástupcům jako osobám oprávněným vrácen majetek bývalých lesních družstev podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. u) zákona číslo 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy zákona o půdě.
Pokud jde o lesní družstva, jejichž podílníky byly výlučně obce, tzv. lesní družstva obcí, byly jejich oprávněné nároky, resp. oprávněné nároky obcí, které byly podílníky těchto lesních družstev, na vrácení nemovitého majetku opomenuty při přípravě a schvalování zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí.
Na nátlak obcí, které se ze zcela pochopitelných důvodů vytrvale domáhaly vrácení nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcím, přijala tehdejší vláda usnesení č. 168 ze dne 15. března 1995 o postupu při převodech nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcí do vlastnictví obcí. Toto usnesení vlády stanovilo v příloze nejen základní zásady postupu při převodech zmíněného majetku do vlastnictví obcí, ale vymezilo také rámcově, jaký nemovitý majetek má být obcím, které byly podílníky bývalých lesních družstev obcí, bezúplatně převeden, tedy de facto vrácen. Nemovitý majetek, který měl být obcím podle ustanovení vlády č. 168 bezúplatně převeden, byl vymezen s přihlédnutím k zákonu č. 172/1991 Sb. pouze obecně jako nemovitý majetek, který je ve vlastnictví ČR a který ke dni 31. prosince 1949 vlastnila lesní družstva, jejichž podílníky ke dni jejich likvidace byly výlučně obce. Byl tedy přijat názor, že mimo rozhodné datum, tj. 31. 12. 1949, není třeba další specifikace, protože bylo známo, že v případě bývalých lesních družstev obcí jde druhově o tentýž nemovitý majetek, který je převáděn obcím podle zákona č. 172/1991 Sb., konkrétně tedy o nemovitý majetek uvedený v § 2 odst. 1 citovaného zákona.
Na základě usnesení vlády č. 168 bylo obcím, které byly podílníky bývalých lesních družstev obcí, převedeno z vlastnictví státu několik tisíc ha lesů - bylo to asi 24 tisíc ha - a množství staveb sloužících lesnímu hospodářství nebo zemědělské výrobě.
Vzhledem k rámcovému vymezení podmínek převodu nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcí a k nejasnostem ohledně prokazování vlastnictví, které ostatně vedly v roce 2000 k nezbytné novelizaci zákona č. 172/1991 Sb. formou zákona č. 114/2000 Sb., docházelo i po přijetí usnesení vlády č. 168 ke sporům o vydání majetku mezi některými obcemi a státem, nejčastěji zastoupeným státním podnikem Lesy ČR. Tyto spory vyvrcholily v několika případech soudními spory, jejichž výsledkem bylo mimo jiné konstatování soudů, že usnesení vlády je nedostatečným právním podkladem pro bezúplatné převody majetku státu do vlastnictví obcí.
V důsledku toho se proces převodů nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcí do vlastnictví obcí v průběhu roku 2000 zcela zastavil. Oprávněné nároky mnoha obcí na převod neboli vrácení nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcí tak zůstaly a dodnes zůstávají neuspokojeny. Jedná se zhruba o 5 až 6 tisíc ha.
Stav, kdy některým obcím byl nemovitý, zejména lesní majetek bývalých lesních družstev obcí vydán a jiným nikoliv, je neodůvodnitelný a neudržitelný. Je proto třeba započatý proces vracení zmíněného nemovitého majetku dokončit. Předpokladem pro to je ovšem jasný, resp. svou formou odpovídající právní rámec.
Na rozdíl od stanoviska vlády je možno se právem domnívat, že k právnímu vymezení podmínek pro vrácení nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcí není nutno vydávat samostatný zákon, stejně jako to nebylo nutné, pokud šlo o vrácení nemovitého majetku bývalých lesních družstev, jejichž podílníky byly výlučně fyzické osoby. I v tomto případě postačila malá novela zákona o půdě, a to doplnění písmene u) do § 6 odst. 1 zákona o půdě, což se stalo přijetím zákona číslo 93/1992 Sb.
Rovněž tak není žádných komplikací, pokud jde o přesné druhové vymezení nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcí, který by měl být obcím vrácen neboli převeden. Zde postačí, jak je uvedeno v návrhu zákona, v textu § 2 b) odst. 1, prostý odkaz na ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. s tím, že vždy jde o majetek, který za prvé vlastnila lesní družstva obcí k 31. prosinci 1949 a za druhé je nyní ke dni účinnosti navrhovaného zákona ve vlastnictví ČR.
S ohledem na tyto skutečnosti je proto pro nepochybnou věcnou souvislost nejen logické, ale také legislativně schůdné, aby byl právní rámec po dokončení již dříve započatého procesu vracení nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcí vytvořen novelizací, tedy doplněním stávajícího zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, tedy tak, jak je navrhováno poslaneckým návrhem, sněmovní tisk 1202.
Tento návrh má i plnou podporu Svazu měst a obcí.
Vážené kolegyně a kolegové, já vás žádám o propuštění tohoto návrhu zákona do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní prosím opět pana kolegu Vladimíra Doležala, aby se ujal své funkce zpravodaje pro prvé čtení.
Poslanec Vladimír Doležal: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, zbylé dámy a pánové, dovolte mi, abych i já se vyjádřil ke sněmovnímu tisku 1202, který zde obsáhle odůvodnil předkladatel. Dovolte, abych pouze odcitoval jeden odstavec z usnesení vlády jako názor na tento tisk, a to je: Vláda je toho názoru, že oprávněné požadavky obcí na vrácení majetku bývalých lesních družstev obcí by bylo vhodné řešit samostatným zákonem, který stanoví podmínky, za nichž má obec, která byla podílníkem lesního družstva, nárok, aby s ní stát uzavřel smlouvu o převodu nemovitého majetku, v níž bude mimo jiné přesně definován převáděný nemovitý majetek.
Skoro bych řekl, další etapa reformy veřejné správy.
Dovolte, abych se vyjádřil k návrhu. Domnívám se, že využití zákona č. 172/1991 Sb. a jeho rozšíření o další položku, která bude převáděna na obce, mně připadá jako velice nešťastné a špatné, protože tím otevíráme Pandořinu skříňku a budou se odehrávat další žádosti a budou přednášeny další nároky na majetek státu.
Co považuji za velice nebezpečné, je to, že obec jako právnická osoba bude mít nárok na svůj podíl v lesním družstvu, ostatní členové lesních družstev už tento nárok mít nebudou. Z jakého důvodu a na základě čeho? Proto se domnívám a navrhnu tak v obecné rozpravě, že je třeba zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Pan kolega Doležal.
Poslanec Vladimír Doležal: Jak jsem již předem avizoval, navrhuji zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. Pokud tento návrh nebude přijat, navrhuji, aby byl tento návrh přikázán též výboru pro veřejnou správu. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Pan kolega Václav Grüner.
Poslanec Václav Grüner: Chtěl bych požádat, pokud tento návrh zákona bude propuštěn do druhého čtení, aby byl přidělen zemědělskému výboru a aby bylo zkráceno projednávání o 30 dnů. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Paní kolegyně Hanka Orgoníková.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěla podotknout, že zákon o navracení majetku lesních družstev obcím, kterým patřil dříve, se projednával tady již v roce 1994. Byl neustále vracen tehdejšími vládními poslanci. A když to vypadalo, že zákon bude již schválen, protože každý odněkud pocházíme a v podstatě byla tendence, aby zákon po dvou letech, kdy zde byl, byl přijat, potom vláda přijala vládní nařízení, kterým tento majetek jakoby vydala obcím.
***