(10.50 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji za tento zásadní zásah do zákona, klíčový pro osud celého zákona.
Kdo se další hlásí? Pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, nebudu podávat žádný pozměňovací návrh, jen chci stručně zaujmout stanovisko k návrhům kolegy Matulky.
Chci informovat sněmovnu, že na jednání ústavně právního výboru jsme o těchto otázkách hovořili a lze říci, že tam byly dvě skupiny. Část poslanců, která měla pochopení pro tyto podněty ekologických iniciativ, a chci říci, že jsme s jejich zástupci jednali ještě předtím, než byl tento návrh projednáván v ústavně právním výboru, a potom druhá skupina kolegů, kteří tyto návrhy odmítali. Já jsem patřil k těm, kteří tyto návrhy hodnotili spíše pozitivně, ale na výboru jsme o nich ani nemohli nechat hlasovat, protože jsme zjistili při jejich projednávání, že jejich formulace není toho druhu, aby se daly přijmout.
Kolega Matulka jistým způsobem tyto návrhy zpřesnil a bude na vás, abyste potom o nich rozhodli. Chci jen připomenout, že přece jen musíme posoudit obsahově tyto věci. Z tohoto hlediska mám pochybnosti, zda musíme o návrhu - je to návrh kolegy Matulky - hlasovat jako o jednom celku, protože je myslitelné, že by v jednom případě podle jednoho zákona žaloba přípustná byla, podle druhého nikoli.
Chci upozornit na to, že zákon o ochraně přírody z roku 1992 byl samozřejmě velkým pokrokem oproti dosavadnímu stavu právního řádu v této věci. Byl spojen s osobou Josefa Vavrouška a byl zároveň spojen i s tím, že jsme v těchto otázkách v podstatě neměli žádné zkušenosti. Návrh byl přijat v podobě, kdy je to spíše deklarace určitých požadavků, které by měly být ve sféře životního prostředí respektovány, než přímo propracovaná právní norma, takže upozorňuji na tento charakter tohoto zákona a s tím spojenou možnost, že by případné žaloby tohoto druhu mohly vést k ochromování řízení o určitých otázkách, kterých se správní řízení týká.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Další přihlášku do podrobné rozpravy nemám. Ještě pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, já jen krátkou reakci na slova pana zpravodaje. Docela snadno souhlasím s některým návrhy pana poslance Jičínského, ale s tím, abychom odlišovali, že je možné nebo není možné v jednom případě takovou žalobu ve veřejném zájmu podat, například z pohledu ekologického, a v případě jiném, například z pohledu ochrany kulturních památek, to není možné, já bych takové rozlišení nemohl přijmout. Myslím si, že jde o jedno hlasování, že jde o jeden princip, a nakonec jsem přesvědčen, že k těmto dvěma základním věcem může přibýt v budoucnosti i další obecný princip. Proto jsem navrhoval svůj pozměňovací návrh do § 137a, tak jak je dnes označen v tisku 1070/1, protože jsem přesvědčen, že tento princip je správný.
Dlouhou dobu jsem zastával stanovisko, že takovou žalobu nechť podává například státní zástupce prostřednictvím svých podřízených, např. v okresech, resp. v krajích, ale jsem toho názoru, že je lépe, když o své věci se starají občané sami, než aby stát vykonával jakýsi společný dozor, který je znám z období prokuratury. Takže změnil jsem svůj názor, prosazuji jej dlouhou dobu, protože jsem přesvědčen o jeho zásadní správnosti.
Vím, že se tímto návrhem jistě nestanu miláčkem Jihočeských matek, se kterými bojuji ohledně kauzy Temelín z roku 1990, ale to je trochu jiná záležitost, než teď navrhujeme do zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Ještě pan kolega Jičínský, poté zřejmě pan ministr Bureš.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pokud jsem pana kolegu Filipa dobře poslouchal, s tím, že uznávám, že akustika v tomto sále není vždycky taková, abychom se vzájemně slyšeli, tak jsem nedával žádný pozměňovací návrh v tom smyslu, že bych odmítal návrh kolegy Matulky. Jen jsem upozornil, že jeho návrh, který to spojuje, může třeba někoho vést k tomu, že pro to nebude hlasovat, protože si myslí, že v jednom případě to je odůvodněno, v jiném případě, třeba pro kvalitu právní úpravy, o které jsem hovořil, to odůvodněno není. Proto dávám tuto věc v úvahu. Je to na navrhovateli, upozornil jsem na tento problém, řekl jsem sám, že já proti tomuto institutu také nejsem, ale samozřejmě musíme vážit kvalitu institutu, který použijeme, a jeho důsledky. Takže neměl jsem žádný pozměňovací návrh, kolegovi Matulkovi samozřejmě do jeho práva rozhodně nemám v úmyslu zasahovat.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Přece jen ještě pan poslanec Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Malou technickou poznámku. Určitý návrh jsem dal, pokud jde o proceduru hlasování, je to spíše debata do třetího čtení, ve které nejsme.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Žádnou další přihlášku nevidím, takže teď uděluji slovo panu ministru Burešovi.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Děkuji, pane předsedající. Paní poslankyně, páni poslanci, ve třetím čtení toho asi moc nenadebatujeme, takže bych si dovolil k pozměňovacímu návrhu, který jediný doplňuje první část podrobné rozpravy k tomuto zákonu, poznamenat dvě zásadní věci.
Koncepci pana poslance Matulky nemohu přijmout z toho prostého důvodu, že nepřijatelně rozšiřuje prostor pro zvláštní legitimaci k tomu, aby pravomocné rozhodnutí správního úřadu bylo zvráceno tím, kdo jinak žalobní legitimaci nemá.
Aby to bylo srozumitelné všem. Jestliže zákon dává každému, kdo konstitutivním rozhodnutím správního úřadu nebo jiným úkonem je zkrácen na svých právech, i kdyby nebyl účastníkem správního řízení ve smyslu, že s ním správní úřad takto zachází, právo podat žalobu k soudu, pak je to zcela zásadní vymezení a dává tuto žalobní legitimaci osobám, které ke správnímu řízení mají z hlediska svých individuálních práv, ať jde o fyzickou, nebo právnickou osobu, přímý vztah. Vidím prostor pro uplatnění těch zájmů, které má na srdci pan poslanec Matulka, důsledným uplatňováním účastenství ve správním řízení a využíváním této žalobní legitimace.
Připustit, aby osoba, která nemá žádné právo mluvit do průběhu správního řízení, a tedy nemá originální žalobní legitimaci, můžeme jenom ve velice výjimečných případech, a i koncepce vládního návrhu zákona vychází z restriktivního pojetí zvláštní žalobní legitimace ve veřejném zájmu. Důraz je kladen na to, když to řeknu naprosto lapidárně a srozumitelně, že v zásadě jen ten, kdo má právo mluvit a je dotčen správním řízením, by také měl mít právo požádat soud, aby autoritativním způsobem revidoval výsledky rozhodnutí správního úřadu. Rozšiřovat toto právo mimo osoby, které v prvním kole, tím myslím správní řízení, ve hře nejsou, musí být velmi opatrně, s velkou mírou odpovědnosti a jen tam, kde jsme si jisti, že existuje něco naléhavějšího, něco silnějšího, tedy skutečně jednoznačně formulovaný a doložitelný veřejný zájem, a pak také okruh osob, kterým toto oprávnění svěřujeme, musí být vymezen restriktivně.
Nechci dávat žádné příklady, abych nebyl napadán, že jsem přítelem či nepřítelem těch či oněch hnutí, ale uvědomme si, že připustit tuto cestu mimo rámec regulérního správního řízení je svým způsobem na hranici zákona a na hranici ústavnosti, protože to zpochybňuje i procesní postavení těch, kteří regulérně svá práva uplatňovali v řízení před správními úřady.
Děkuji vám za pozornost.
***