(10.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Jde o to, že jako vysokoškolské vzdělání se počítá i bakalářské studium na vysokých školách, zejména sociálně právních, a řada organizací považuje toto vzdělání za dostatečné. Speciálně v sociálně právní oblasti existuje obrovská míra správních rozhodování a myslím, že ona specializace nijak nesnižuje úroveň těchto vystudovaných občanů České republiky nebo i jiného státu v této oblasti a nepovažoval bych za potřebné, aby bylo povinné stejné vzdělání, jako je u advokátů.
Myslím, že je to kompromisní návrh, je vhodný pro přijetí, nijak nesnižuje případné správní žaloby ani jednání před správním soudem, případně Nejvyšším správním soudem.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi přednést dva jednoduché pozměňovací návrhy. Oba navazují na bod našeho programu projednávaný před chvílí, a to správní řád ve druhém čtení.
První pozměňovací návrh se týká § 71 a § 78. Je to pozměňovací návrh k usnesení ústavně právního výboru č. 223, které jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1080/1 a které jsme vzali za základ projednávání ve druhém čtení, pokud se nemýlím.
Navrhuji v § 71 odst. 1 písm. d) čárku na konci nahradit středníkem a připojit slova "pokud žalobce namítá vady řízení, musí uvést, proč mohly mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé".
V § 78 odst. 1 ve větě první tečku na konci nahradit čárkou a připojit slova "které mohly mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé".
Poslední pozměňovací návrh se týká § 66 usnesení ústavně právního výboru, tedy zvláštní žalobní legitimace k ochraně veřejného zájmu. Navrhuji, abychom celý § 66 vypustili a ostatní paragrafy přečíslovali. Jako alternativní návrh k tomu navrhuji, abychom z § 66 vypustili odstavec první.
Jedná se o dlouholetý spor o to, jestli je možné nějakým způsobem veřejný zájem jako takový definovat. Nikdy jsme na půdě ústavně právního výboru ani na žádném jiném fóru nedospěli k tomu, že by taková definice byla možná. Vzhledem k tomu se mi taková možnost zdá příliš neurčitá a umožňující státu zasahovat nadbytečně tam, kde zasahovat nemá.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně. Další přihlášky nevidím. Dávám slovo panu ministrovi Burešovi.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tato podrobná rozprava je svým způsobem zvláštní, protože ta předcházející, neukončená, byla jakoby obsahově vyčerpána a byla ponechána otevřenou na základě mé džentlmenské dohody s panem poslancem Němcem pro případ, že vyvstane potřeba v souvislosti s projednáváním správního řádu ve druhém čtení formulovat určité pozměňující návrhy.
Nemohu samozřejmě nikterak upřít legitimitu předneseným pozměňujícím návrhům z hlediska procedurálních postupů a bylo by to i zpozdilé. Považuji však za svoji povinnost, třebaže jsem se věcně k souvislostem, které jsou z většiny přednesených pozměňovacích návrhů evidentní, již vyslovil, ještě jednou, a to velmi stručně, na základní konsekvence poukázat.
Za prvé - přednesený pozměňovací návrh pana poslance Němce. Ten, když to řeknu velmi zjednodušeně, říká, že ačkoliv Poslanecká sněmovna a koneckonců i Senát v takzvaném prvním kole předjednávání koncepce reformy správního soudnictví daly jednoznačně Ministerstvu spravedlnosti signál, aby institucionálně dalo přednost variantě dvě, tedy na úrovni krajských soudů svěřit správní soudnictví obecným soudům a naplnit ústavu, tak návrh říká - vraťme se k takzvané variantě jedna, tedy výkon správního soudnictví zcela v soustavě obecných soudů, což s sebou nese vytvoření správního kolegia Nejvyššího soudu.
Mnohé bylo řečeno, proč tato varianta není odpovídající. Já bych jenom zdůraznil, že si nedovedu představit při přijetí takového pozměňovacího návrhu, že by současně nebyl z ústavy vypuštěn text týkající se Nejvyššího správního soudu, neboť přijetí těch tří zákonů, kterými se nyní sněmovna zabývá, znamená skutečně legislativní uvedení v život reformy správního soudnictví, čili považoval bych prakticky ústavně za nemožné ponechat prázdnou skořápku Nejvyššího správního soudu a současně říci, že vrcholným justičním orgánem ve věcech správního soudnictví je Nejvyšší soud, jmenovitě jeho správní kolegium.
V pozměňovacím návrhu mi ostatně chybějí ještě další souvislosti, a to především vztahy mezi kolegy. Nejde jen o vztahy, které by se týkaly možných kompetenčních konfliktů - velmi kuriózních - uvnitř jednoho soudu, ale i o vztahy procedurální, čili i kdyby tato myšlenka měla podporu, myslím, že pozměňovací návrh je z tohoto pohledu neúplný.
Za druhé - pozměňovací návrh pana poslance Bendy. Ano, já se vždy snažím naplnit prostor pro vlastní práci legislativy Ministerstva spravedlnosti, jinak řečeno dávám přednost čestné dohodě, čili tam, kde je zjevně formulován věcný obsah pozměňovacího návrhu, ho legislativně zpracovat v dílně Ministerstva spravedlnosti. Pan poslanec Benda však korektně také řekl, že s tímto pozměňovacím návrhem nesouhlasím, a i kdyby to neřekl, je to jasné z mých slov, která byla vyslovena v první části podrobné rozpravy.
Já jen zopakuji, a bude to zčásti i reakce na pozměňovací návrh pana poslance Filipa, že je mýlka, že tato koncepce povinného zastoupení je proti zájmům účastníků řízení. Snažil jsem se doložit, že je tomu naopak, že snaha zjednodušovat koncepci povinného zastoupení v žalobním řízení na úsilí o jakési odfiltrování množství žalobních návrhů před správními soudy ve skutečnosti nesměřuje k takovému cíli, a znovu opakuji, že jsem přesvědčen o tom, a to především na základě svých zkušeností soudce Nejvyššího soudu, že připustit, aby pro formální vady, aby pro neschopnost formulovat jednoznačně tzv. žalobní body, neboli formulovat závazným způsobem výhrady proti rozhodnutí správního úřadu, byl účastník řízení vlastně vyloučen již v prvním kole z možnosti požádat o přezkum u soudu, to považuji skutečně za nemravné. Ve svých důsledcích by tato koncepce k tomu nepochybně vedla a myslím, že při přijetí tohoto pozměňovacího návrhu by šlo o odhad velmi reálný.
V pozměňovacím návrhu pana poslance Filipa je skryt protimluv. Unie podnikových právníků, nebo jak si toto seskupení říká, není nikdo jiný než zaměstnanci fyzických nebo právnických osob, které poskytují právní služby pro svého zaměstnavatele. Fyzická nebo právnická osoba, která bude podávat žalobu proti rozhodnutí správního úřadu, popřípadě kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu, a jestliže má zaměstnance s právnickým vzděláním, nemusí být zastoupena advokátem obdobně jako v civilním soudním řízení.
***