(9.50 hodin)
(pokračuje Matulka)
Ve správním řádu se toto téma objevuje samozřejmě znovu. Ústavně právní výbor na toto téma vedl obšírnou debatu. Debata se vedla ani ne tak mezi členy ústavně právního výboru navzájem, pravá a levá strana atd., jak je obvyklé, ale mezi členy ústavně právního výboru a úředníky Ministerstva vnitra. Ti té změně gardu ve vztahu úředník občan kladli opakovaně tuhý odpor, takový, který z jiných ministerstev ústavně právní výbor není zvyklý vídat. Nakonec - pokud jste si povšimli toho, k čemu ústavně právní výbor dospěl - ústavně právní výbor přijal novou definici § 4 správního řádu, kde je tato otázka částečně řešena.
Na ústavně právním výboru jsem navrhoval nepříliš, ale poněkud odlišné řešení, o kterém, když se hlasovalo, byla hlasovací remiza, k přijetí jeden hlas chyběl. Byl tedy přijat návrh nový, mírnější, pana kolegy Němce, který byl většinou hlasů přijat a je v § 4. Přesto se domnívám, že mnou navrhované řešení stojí ještě za úvahu a že by sněmovna měla uvážit, která z obou variant je výhodnější. Proto jsem se přihlásil do podrobné rozpravy, abych přesto svoje řešení zde navrhl.
Navrhuji tedy nové znění § 4: § 4 odstavec 1: Správní úřad postupuje tak, aby veškeré jeho akty, stanoviska, vyjádření a další úkony vycházely ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a aby byly v souladu s požadavky § 3. Odstavec 2: Při přípravě svého rozhodnutí a zjišťování skutkového stavu si správní úřad potřebné podklady obstarává sám či v součinnosti s jinými správními úřady; součinnost dotčených osob přitom může vyžadovat jen tehdy, stanoví-li tak zákon a není-li možné bez součinnosti dotčených osob podklady získat.
Ještě krátce zdůvodním, v čem spatřuji rozdíl proti řešení přijatému ústavně právním výborem a obsaženému v tisku 1070. Rozdíl vidím v tom, že by ze zákona měl být správní úřad, pokud tak může učinit, aby za občana obstaral potřebné podklady sám. Ústavně právní výbor navrhuje, aby se tak dělo pouze tehdy, jestliže občan o to sám požádá. V tom je hlavní rozdíl.
Když jsme vedli debatu se zástupci Ministerstva vnitra, jedním z hlavních argumentů proti tomuto řešení, resp. proti oběma řešením bylo, že by to ochromilo činnost většiny správních úřadů a že by to vlastně bylo proti zájmu občanů, že by to zpomalovalo řízení atd. Nesdílím snad žádný z argumentů, který zástupci Ministerstva vnitra na ústavně právním výboru předkládali, a proto se nadále domnívám, že mnou navrhované řešení je správné a ve srovnání s řešením ústavně právního výboru dokonce lepší. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má paní kolegyně Dundáčková, připraví se pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji. Vážený pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, dovolte mi, abych v návaznosti na téměř veškeré své předřečníky a s poukazem právě na jejich vyjádření včetně paradoxně - paradoxně říkám proto, nebývá zvykem, abych se byť jen částečně ztotožňovala s návrhem levicových poslanců, resp. s jejich názory - podala procedurální návrh. Pokusím se rekapitulovat, proč takový procedurální návrh podávám.
Všichni, kteří zde vystoupili, projevili svoji velkou nespokojenost s normou, kterou právě projednáváme, a obavu nad tím, že schválení nového správního řádu nebude v žádném případě cestou o občanovi, ale spíše cestou od občana pryč. Členové ústavně právního výboru, jak vzpomínal pan poslanec Matulka, měli poměrně vysoký podíl shody mezi sebou nad tím, jakým směrem by se měla veřejná správa ubírat a jakým směrem by měla se změnit ve vztahu právě k občanovi a předkládání podkladů pro jednání a rozhodování orgánů státní správy.
Bohužel nemám před sebou poslední vyjádření pana náměstka Zářeckého, které nám předložil jako poslancům ústavně právního výboru a kterým nám vysvětluje - a proto budu citovat jen velmi volně - že nemohl vyhovět většinovému názoru poslanců ústavně právního výboru, kteří ho žádali, aby přeformuloval onen § 4 odstavec 2, neboť pro to neměl dostatečný časový prostor a není si jist, jakým způsobem by pak zasáhl do systematiky a logiky celého zákona a jakým způsobem by to pak zasáhlo do vztahu občan a stát.
Pan předseda výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí zde poukazoval na skutečnost, že tento výbor, ač velmi chtěl, nemohl tuto normu projednat, protože dostal usnesení ústavně právního výboru s minimálním předstihem a nemohl se tak na jednání připravit. Já proto navrhuji, abychom při vědomí toho všeho, co bylo řečeno, přerušili projednávání tohoto bodu, resp. odročili, a to do doby, než tuto normu projedná výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Prosím, abychom o takovém návrhu hlasovali. A prosím všechny, kteří zde vyjadřovali přede mnou nespokojenost s touto normou, aby se zamysleli nad touto možností a šancí, jak opravdu schválit normu, která bude dobrým základem pro zlepšení vztahu občana k úředníkovi v tom nejlepším slova smyslu, potažmo ke státu a k nám všem. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Toto je vážný procedurální návrh. Proto jsem se také snažil přivolat kolegy a kolegyně, kteří dlí v přilehlých prostorách.
Pan poslanec Kořistka mi sdělil, že měl v úmyslu podat stejný návrh, tedy přerušit, odročit do projednání výborem pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Ještě jednou sděluji všem, kteří přišli, že padl návrh na přerušení, odročení projednávání tohoto návrhu zákona do doby, než jej projedná výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 337 z přítomných 166 pro 75, proti 67. Návrh nebyl přijat.
Budeme pokračovat v podrobné rozpravě. Slovo má pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Pane předsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, nebudu mít dlouhý projev, i když tento zákon by si možná zasloužil více pozornosti celé sněmovny z pohledu teoretického, ale neučiním tak.
Jde mi o dvě základní věci, a to je otázka materiální pravdy. Bude pravděpodobně v mnoha návrzích, které zde budou podány. Dále jde o to, jakým způsobem se postavíme k občanovi ve sporu se státem. Nechtěl bych tady nějakým způsobem preferovat stanovisko, které napsal docela s velkou rozvahou, ale i s pochopením pro starosti občana Petr Uhl nedávno v jednom celostátním deníku.
***