(9.30 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli nemám žádnou písemnou přihlášku. Mám ruční přihlášku pana poslance Bendy.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, máme před sebou normu, která podle mého názoru je jedním z nejdůležitějších předpisů ve správě v této zemi vůbec. Jsem hluboce překvapen z toho, jak jednobarevná vláda v podstatě není schopna koordinovat postoje svých jednotlivých členů, svých jednotlivých ministerstev.
O tom, že potřebujeme nový správní řád, se mluví celou řadu let, a předpokládali jsme, že by jedním z cílů tohoto nového správního řádu mělo být sjednocení správy ve všech orgánech státní správy. Obávám se, že bohužel přesný opak je pravdou. Ze správního řádu poměrně útlého se nám stal tlustospis o téměř 200 paragrafech, ve kterém nové jsou kromě exekucí veřejnoprávní smlouvy. Vlastně nic dalšího nového nepřináší. A to, co by podle mého názoru mělo být cílem, to znamená, aby ostatní předpisy byly správnímu řádu přizpůsobeny, se vůbec neděje a vůbec nestalo. Naopak, všechny ostatní předpisy ponechávají nejrůznější odchylky. Vláda se vůbec nenamáhala tím, aby prozkoumala, kde jsou a kde nejsou odchylky nezbytné. Myslím si, že těch případů, kde jsou odchylky nezbytné, je do desítek, ne těch několika set předpisů, které dnes v této zemi platí.
Stejně tak vláda přišla opět s pokusem zcela vyloučit finanční řízení, resp. řízení před daňovými orgány, z působnosti správního řádu. To pokládám také za velmi nešťastné. To je snad jedna z pozitivních změn, kterou ústavně právní výbor schválil.
Druhá věc, kterou, myslím, je potřeba správnímu řádu vytknout, je problém toho, že stále ještě žije v rakouských představách úředníka jako toho, kdo pečuje o blaho občanů ve smyslu tom, že jim milostivě dává štemply k tomu, co oni smějí nebo nesmějí dělat. Jakékoliv pokusy o to, obrátit státní správu ve správní řízení na službu občanům, byly v ústavně právním výboru, přestože byly opakovaně z řady stran vzneseny, zástupci předkladatele, Ministerstva vnitra - a teď musím říci, že ne panem ministrem, ale nižšími úředníky - razantně odmítány, že jsou nemožné, nepřijatelné, nebudou fungovat. Mně to připadá, 12 let ve svobodné zemi, jako velký problém - tato absolutní neochota zabývat se tím, že úřady by měly být zde ke službě občanovi. Je naprosto nesmyslné, když přijdu na jedno oddělení a chci od něj nějaké potvrzení, abych jiný papír z tohoto oddělení si musel vyžadovat ve zvláštním řízení místo toho, aby si ho příslušný úředník vyhledal. Řekl bych, že toto je druhý velký problém, že zákon vůbec neposouvá správní řízení jako službu občanům, ale nechává ho onoho vrchnostenského typu.
Třetí věc, kterou možná vidím jako nejproblematičtější, je ta, že se opět ukazuje, jak je velmi nešťastné, když zákony připravují ministerstva odděleně. Je pak souběh se správním soudnictvím. Asi ani jednomu ze zákonů se nedá nic úplně fundamentálně vytknout z hlediska logiky řízení. Já chápu, že správní řízení možná potřebuje dva stupně, že ústřední orgány mají pocit, že potřebují přezkumné řízení. Chápu také, že správní soudnictví má pocit, že potřebuje dva stupně ke sjednocování legislativy. Spojením těchto dvou bloků ale dochází podle mého názoru k absurdní situaci, kdy celá řada řízení v této zemi bude čtyř- až pětiinstanční, že bude možné nejenom projít dvouinstančním správním řízením, ale že bude možný ještě pak přezkum ústředním orgánem státní správy, který jsme navrhovali v ústavně právním výboru zrušit, jestliže máme správní soudnictví. Tento návrh ale neprošel. A po tomto přezkumu ústředního orgánu státní správy, který je možný do tří let, bude možný ještě dvouinstanční přezkum správním soudnictvím.
Myslím si, že toto nebezpečí, že se některá - a zejména ta složitá - správní řízení protáhnou na naprosto nekonečné období s pěti stupni rozhodování, je strašně nebezpečné. Úkolem správy přece je sice dojít spravedlivého rozhodnutí, ale zároveň je úkolem dojít k tomuto spravedlivému rozhodnutí v nějakém reálném čase. Jestliže dnes žijeme ve velkém problému, že v soudním řízení máme obrovské problémy dojít ke spravedlivému rozhodnutí v reálném čase, obávám se, že komplex návrhů, který zde předložila vláda sociální demokracie, povede k tomu, že ona správní řízení v reálném čase, alespoň ta složitější, dokončována nebudou. Proto mám velké pochybnosti o tom, jestli tento návrh lze ještě vylepšovat.
Pevně věřím, že vláda si za své činy ponese zodpovědnost. Já se obávám, že vyvolají velké komplikace. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kéž byste měl pravdu, pane poslanče, s tím nesením odpovědnosti!
Slovo má pan kolega Beneš. Prosím všechny kolegyně a kolegy o klid v sále.
Poslanec Miroslav Beneš: Pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, myslím si, že můj předřečník hovořil o zodpovědnosti. Já si troufám říci, že zodpovědnost máme všichni. A já mám jednu velikánskou prosbu - abychom se nad správním řádem, tedy nad normou, která je nejčastěji užívanou normou, normou, se kterou přijde do kontaktu každý občan, zamysleli opravdu zcela vážně a zcela seriózně.
To, o čem jsme hovořili v prvním čtení, tedy o velmi dlouhém komplikovaném procesu, stejně nakonec vedoucímu ke spravedlnosti, pokud je ten, který se obrátí na orgán státu, uspokojen, nebo k jeho pocitu nespravedlnosti, myslím si, to je víc než jasné.
Co bych chtěl já poznamenat k návrhu, tak jak je v této chvíli předložen, je to, že obsahuje nástin toho, aby koloval papír, nikoliv občan, občan aby nemusel. Upozorňuji však, že to vnímám jako nástin, nikoliv jako jasnou definici. Musím říci, že jsem potěšen, že se objevilo, že i finanční úřady budou spadat do tohoto režimu. Jsem rád, že účast veřejnosti je zrovnoprávněna při tomto návrhu správního řádu.
Co ale nevím a čím si nejsem jist, je chvat. Ústavně právní výbor v úterý večer projednal - a my jsme o tom na torzu našeho výboru hovořili ve středu večer. A říkám to na rovinu, že jsme nestihli se pořádně zorientovat v této normě.
Proto mi dovolte, vážené dámy a vážení pánové, abych navrhl vrácení k projednání výborům za účelem důkladného prostudování návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji pane kolego.
Pan poslanec Korbel má náhradní kartu č. 21.
Uděluji slovo panu poslanci Jičínskému. Znovu bych vás chtěl poprosit, zejména tu část Poslanecké sněmovny, která je jinak prezentována prázdnými lavicemi, abyste se uklidnili. Prosím.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, to, co tu říkal kolega Benda, je samozřejmě pravda. Je pravda, že naše správa se v polistopadovém období vyvíjela značně chaoticky. Já nechci, jakkoliv jsme v předvolebním období, hovořit o tom, kdo je za to zodpovědný. Prostě takový je stav, žádný jednotící režim, žádné úsilí o to, aby různá správní řízení byla jistým způsobem sjednocována, aby přece jenom obecné principy se v nich uplatňovaly, aby specifika byla jenom v minimální míře. Takovéto úsilí tu prostě nebylo.
Teď se setkáváme s tím, že přece jenom po dvanácti letech je už třeba vytvořit ten nový správní řád.
***