(18.50 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemnou přihlášku pana poslance Karla Vymětala.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, mám připravenu velice širokou analýzu, ale tady pan předkladatel mě vybízí, abych to zkrátil. Myslím si, že to je na místě, protože bychom se začali všichni opakovat.
Musím s lítostí konstatovat, pane kolego, že pan předkladatel i pan zpravodaj mají pravdu a vláda v tomto případě pravdu nemá. Jsem zcela přesvědčen, že to, co vláda namítá, tak to jí tam v zákoně zůstává. Vypouští se pouze jenom jediná věc, aby vláda mohla takto bezdůvodně rozhodnout. Pro všechny mimořádné případy to tam zůstává.
Mně spíše vadí, že předkladatelé nenavrhli projednávání podle § 90, protože by to v tomto případě možná bylo na místě. Také vřele doporučuji to dotáhnout do třetího čtení a dořešit tento problém. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan poslanec Gross.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, nebudu dávat návrh na zamítnutí ani vrácení předkladateli k přepracování, ale byl bych rád, jestli bychom nalezli sluchu aspoň některým argumentům, tak abychom si skutečně neudělali více problémů, nežli je zdrávo a než zamýšlejí sami předkladatelé. Rozumím tomu, že jsou některé případy, kdy se používá toto ustanovení zákona, kdy to vzbuzuje nejen u opozice, ale i u novinářů určité otázky, a pak je to záležitost toho, jestli vláda dokáže obhájit, proč tento postup zvolila, anebo nedokáže. Rozumím, že takové případy jsou, a nenamítám nic proti tomu, aby se hledala nějaká rozumnější formulace. Chtěl bych trochu varovat před tím, aby zůstalo v zákoně jenom to ustanovení, které umožní takovýto "rychlý postup" v případě živelních pohrom, kdy hrozí následky, je také v zákoně vyjmenováno.
Já se s vámi podělím o zkušenost z mého resortu Ministerstva vnitra. Když tak vzpomínám, kdy i já jsem předkládal do vlády některý materiál pro použití tohoto ustanovení zákona, protože nebylo jiného zbytí, resp. hrozily by situace, které jsme nechtěli dopustit, tak si vzpomínám na dva případy. Případ, kdy se řešilo přezbrojení Policie České republiky. Víte o tom, že od roku 1995 probíhaly několikeré soutěže, které byly předchozími vedeními resortu Ministerstva vnitra vždy rušeny, protože ten průběh měl určité vady, které tady nechci rozebírat, a nakonec se vláda rozhodla postupovat právě podle tohoto ustanovení zákona, které je nyní tak kritizováno. Byl to jediný způsob, který vedl k tomu, že po těch zhruba šesti letech byla tato obchodní záležitost dotažena do konce. Byla dotažena do konce tak, že Policie České republiky v souladu s obecným souhlasem, protože jsem zaznamenal, že byly i souhlasné reakce opozičních poslanců k této záležitosti, byla vyzbrojena pistolemi z České zbrojovky. Protože v opačném případě, pokud by to bylo řešeno jinými ustanoveními tohoto zákona, tak bychom ještě v tuto chvíli soutěžili, a soutěžili ještě tak minimálně dva tři roky.
Druhá záležitost, kdy si vzpomínám na to, že se musela tato ustanovení zákona použít, byla na sklonku loňského roku, kdy jsme stáli v situaci, zda krajské úřady budou vybaveny výpočetní technikou, anebo zda budeme postupovat podle normálních ustanovení zákona. Pokud bychom postupovali podle normálních ustanovení zákona, tak v tuto chvíli krajské úřady nejsou vybaveny výpočetní technikou, bude běžet tato soutěž ještě minimálně půl roku a bude situace taková, že nebudou schopny tyto krajské úřady plnit základní funkce.
Vidím námitky, že se tady někteří poslanci ptají "no a co?". Ale vládě nemůže být jedno, že krajské úřady by nemohly fungovat, přestože nemá ani jednoho hejtmana. Vládě nemůže být jedno, že by byla situace taková, že i Policie České republiky bude vybavena nevyhovujícími pistolemi.
A ještě bych řekl jeden případ. Kdyby tady byl místopředseda vlády Rychetský, tak by vám mohl potvrdit, a je to lehce doložitelné ze zápisu z vlády, že pan místopředseda vlády Rychetský je ten člověk na vládě, který vždy zásadně vystupuje proti použití těchto ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek. Na sklonku loňského roku se i on dostal do problémů, projekt Prevence rasové nesnášenlivosti - soutěž probíhala celý rok a hrozilo to, že za celý rok nebude odsoutěžena, a prostředky, které ze státního rozpočtu vyčlenila tato Poslanecká sněmovna na boj proti rasismu, by nemohly být vůbec použity, nebýt tohoto ustanovení zákona.
Byl bych jenom rád, kdyby pohled sněmovny na tuto věc nebyl černobílý a hledalo se třeba v průběhu druhého čtení ve výborech nějaké řešení, které by se neomezovalo pouze na živelní pohromy, neomezovalo by se pouze na nějaké mimořádné události ve vazbě třeba na krizové zákony, ale hledalo se nějaké řešení, které ve výjimečných případech umožňuje určitý postup, který bude podléhat určitému režimu nějaké zvýšené kontroly. Byl bych rád, kdyby sněmovna zvážila i tyto aspekty. Znovu zdůrazňuji: nenavrhuji ani zamítnutí, ani vrácení, ale jenom to, abychom si byli vědomi těchto aspektů, že ne vždy je toto ustanovení zákona používáno z nějakých nízkých popudů a nízkých cílů, tak jak se může někdy zdát, ale z důvodů, že jsou sledovány zájmy toho, aby státní administrativa normálně fungovala.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: O slovo požádal pan ministr Lachnit.
Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Lachnit: Vážený pane předsedající, dámy a pánové poslanci, chtěl bych vás z tohoto místa ujistit, že zákonodárce - což nebyli sociální demokraté, když vznikal tento zákon - měl naprosto pregnantně v úmyslu právě v tomto paragrafu, aby vládě České republiky byla dána možnost rozhodnout v odůvodněných případech tak, jak je potřeba.
Chtěl bych se zeptat, odkud pan poslanec zpravodaj bere přesvědčení, že vláda je nějaký sbor uličníků, který je třeba hlídat, aby nerozhodoval proti zájmům českého národa, proti zájmům českých lidí, proti zájmům českých firem. Vláda není takovýto sbor. Vláda rozhoduje v těchto záležitostech velmi uvážlivě a velmi pečlivě.
Většinu těch technických argumentů už tady snesl pan ministr Gross. Je to přesně tak. Jsme často svědky toho, jak se firmy odvolávají, jsme svědky toho, jak se firmy domlouvají, jsme svědky toho, jak se zneužívá lhůt ve správním řízení apod. Položme si třeba i otázku, proč takový stát jako Lucembursko si žádný úřad pro hospodářskou soutěž a takovéto zákony vůbec nevytváří. Je to zřejmě proto, že relevantní trh je tak malý, že by ta nesmyslnost byla evidentní. Celé problémy, které se tady prezentují řekl bych zcela nafouknutým způsobem, spočívají v úplně jiných věcech než v tom, že by vláda České republiky svévolně rozhodovala podle zákona 199 § 50, kde se jí umožňuje rozhodnout.
Mohl bych se zeptat pana poslance Pilipa, který návrh předkládá, zda zákon 199 platil v jakési podobě již v době, kdy se privatizovalo třeba IPB. Za kolik se to tenkrát prodalo, za kolik se to vysoutěžilo. Jestli to českému státu přineslo velké zisky. To neříkám proto, abych vás osobně napadal, říkám vám, že meritum věci je úplně někde jinde.Vůbec není v tom, že by tato vláda nebo i příští vláda, která přijde, měla zájem rozhodovat proti zájmům českého státu, proti tomu, aby se v Evropské unii na nás nějak dívali.
Pan poslanec Plachý ví, že jsme předkládali komplexní návrh novely zákona 199, která to řešila. Já jsem vám tenkrát poděkoval, že bůh dopřeje každému předkladateli takového zpravodaje, jako jste vy, protože jste ho smetli v prvém čtení poprvé, v prvém čtení podruhé a naposledy jste smetli i zákon o družstevnictví - pod vaším zpravodajováním.
***