(11.20 hodin)
(pokračuje Štrait)
To je to, co hovořím na adresu efektivity.
V současné době je přijetí podobné normy komplikováno zásadní a hlubokou reformou státní správy a samosprávy, tedy krátce řečeno veřejné správy. Nad dalším vývojem zatím visí otazníky. To nám je také známo. V této nestabilní situaci přijímat podobné normy, i když bez definitivy, to vím, není vhodné. Předpokládám, že jak se zvyšuje počet úředníků na krajských úřadech, mělo by docházet k zeštíhlování ministerstev a dalších centrálních orgánů.
Z údajů, které mám k dispozici tady, pokud jde o ministerstva za rok 1999 a 2000, opak je pravdou v porovnání těchto dvou let. Já se dívám na Ministerstvo financí, tam je nárůst zhruba 100 pracovníků za rok - údaje z roku 2001 nemám samozřejmě, ale 1999 a 2000. Divím se také, že Ministerstvo kultury, které už předalo do krajů, dnes už okresů ne, ale míst, na co si člověk vzpomene, a neví už, co řídí mimo snad Národní galerie atd., tak počet je stále stejný atd. Divím se tomu.
V neposlední řadě je politicky neúnosné zvyšovat výdaje na státní správu, ale tyto věci tady proběhly v souvislosti se státním rozpočtem. Tento zákon tomu určitě nenahrává.
Dovolte, abych navrhl předlohu 792 zamítnout. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má přednostně ministr kultury Pavel Dostál.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych prostřednictvím paní místopředsedkyně oslovil předřečníka a sdělil mu to, co před hodinou tady sdělil pan ministr Gross: že mluvit se má se znalostí věci. Takové plácání o tom, že Ministerstvo kultury nepředalo žádné pracovníky na kraje, je prostě nesmysl. Ministerstvo kultury s každou příspěvkovou organizací, kterou předalo na kraj, samozřejmě předalo všechny zaměstnance. Ministerstvo kultury dále snížilo počet pracovníků, a pokud si pan poslanec myslí, že Ministerstvu kultury zbylo pouze Národní muzeum, jak tvrdí, tak říkám, že toho o české kultuře ví asi tolik jako já o atomové elektrárně.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, znovu se tady odvolávám na klasiky, konkrétně na pana předsedu Klause. Poslouchejme se. Já jsem říkal o vývoji v letech 1999 a 2000, že nejčerstvější údaje nemám. Tyto údaje nebyly poskytnuty. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Musím se důrazně ohradit proti jedné informaci, která zde zazněla v rozpravě, totiž proti tvrzení, že kariérní řád je zastaralý. Důrazně protestuji. Naopak my bychom potřebovali kariérní řád v té podobě, jak ho po nás požaduje NATO a v jistém smyslu jak ho po nás požaduje Evropská unie. Je-li pravdou to, co zaznělo v jednom vystoupení předřečníků, že výbor pro sociální politiku a zdravotnictví dospívá k názoru, že kariérní řád je zastaralou záležitostí, pak to svědčí o nekompetentnosti těchto poslanců, protože se neseznámili s tím, co po nás požaduje NATO a Evropská unie.
Problém předloženého návrhu je, že brání vytvoření kariérního řádu v tom smyslu, jak ho po nás požaduje Evropská unie, a v tom smyslu, jak ho po nás požaduje NATO. Rozbourává, byť jenom částečně, zavedený kariérní řád, jak byl zaveden na Ministerstvu zahraničí, kde se vrátíme zhruba o deset let zpátky k personalistice, kterou jsme tady měli předtím. V tom je problém tohoto zákona, nikoliv v tom, jak tady říkala jedna poslankyně, že kariérní řád je zastaralým přístupem k personalistice.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak, končím obecnou rozpravu.
Ptám se pana místopředsedy vlády Špidly, zda si přeje přednést závěrečné slovo.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych reagoval na vystoupení jednotlivých pánů poslanců a paní poslankyň k uvedené předloze.
Paní poslankyně Talmanová hovořila o tom, že podstata zákona se nezměnila. Ano, je pravdou, že základ zákona, to je představa kvalifikované, profesionálně zdatné veřejné správy, která není zpolitizovaná. Tato podstata, tento základ se skutečně nezměnil. Je také pravdou, že se nezměnil základ zákona v tom, že v něm zůstává vložena myšlenka, že státní správa má mít jednotný systém výchovy a že má být spravována jednotně a koordinovaně.
Musím ale říci, že došlo k jistému posunu ve věci otevřenosti této správy, tohoto systému, a ten posun není nepodstatný, i když musím konstatovat -
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane ministře. Prosím o klid v sále.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: To znamená systém se otevřel, i když musím konstatovat, že otevření není absolutní, protože jsem podobného názoru jako pan poslanec Payne, že nelze a žádná teorie ani studia veřejné správy v žádném slova smyslu nedávají argument pro to, abychom prohlásili, že kariérní systém jako takový je systémem překonaným. Je faktem, že žádný systém, který je uplatněný ve veřejných správách moderních zemí, není ani čistým kariérním systémem, ani čistým systémem pozičním. Vždy se jedná o jisté kombinace těchto systémů a stejným způsobem je koncipován i zákon náš. Jsem přesvědčen, že roční debata nalezla odpovídající rovnováhu vhodnou pro Českou republiku na začátku třetího tisíciletí.
Pan poslanec Beneš použil několik demagogických výroků a upozorňoval na náklady, které považuje za nepřiměřené. Musím konstatovat, že veřejná správa, která podle mého názoru, je-li profesionální a důkladná, je základem demokracie a je základem férové soutěže v podnikatelském světě, musí být vysoce kvalifikovaná. Musí být kvalifikovaná způsobem, který má takovou úroveň, že je uplatnitelný kdekoliv v podnikatelském světě. Bohužel veřejná správa není schopna a nebude schopna ani po této předloze, bude-li schválena, mzdové konkurence se soukromou sférou. Na té úrovni kvalifikace, která se vyžaduje, mzdové konkurence schopná není. Proto jsou v zákoně systémy kompenzací, a to finančních a jiných. Považuji to za přiměřené a směřující k podstatě cíle, kterého chceme dosáhnout.
Pan poslanec Štrait. Myslím si, že je chybný názor, že na konci volebního období se neprojednávají zákony, zvlášť jestliže tento zákon je ve sněmovně poměrně dlouhou dobu a byl velmi pečlivě zvážen. Myslím si, že závěrečné projednávání zákona na konci volebního období není nic nepřiměřeného a není to také záležitost, která by se stala ve sněmovně poprvé.
Myslím si, že ve věci celkové koncepce veřejné správy jsem nezachytil nějaké výraznější ideje, které by směřovaly ze strany KSČM do této oblasti. V dobách starších existovaly postupy, které se například nazývaly "čtyřicet tisíc do výroby", ale celkem vzato nepřinášely příliš velký společenský prospěch.
***