(10.30 hodin)
(pokračuje Severa)
Z toho, co jsem přečetl, jste si jistě povšimli, že zmocněním dle tohoto usnesení 1029 vlády České republiky z loňského roku se stanovuje noční provoz pouze pro středisko v Praze, které provozuje Ministerstvo vnitra, a pro středisko Plzeň, které je zabezpečováno Armádou České republiky. Pokud tedy má být soulad mezi usnesením vlády České republiky a tím, co má podepsat pan ministr zdravotnictví za dodatek s nestátními provozovateli v Olomouci, domnívám se, že je nasnadě, aby i v usnesení bylo řečeno, že v Olomouci je zabezpečován letecký provoz nejenom ve dne, ale i v nočních hodinách.
Dále jsem navrhl v usnesení, aby se zabývaly problematikou řešení koncepce letecké záchranné služby výbory pro obranu a bezpečnost, zdravotnictví a hospodářský. Protože se to týká těchto výborů, neboť v gesci ministerstva (výboru?) pro obranu jsou složky Armády České republiky a Ministerstva vnitra, považuji za nezbytné, aby tento výbor se tím opětovně zabýval. Výbor pro zdravotnictví určitě také, protože gesci má v této problematice Ministerstvo zdravotnictví, a hospodářský výbor minimálně musí posoudit veškeré vazby, které zkoumá jeho pracovní skupina pro letectví - soulad s předpisy, jak už tady o nich bylo řečeno ve vystoupení pana poslance Švrčka, s evropskými předpisy a v návaznosti na evropskou síť letecké záchranné služby.
Poslední usnesení, páté, kterým jsem navrhl zřídit dočasnou komisi pro řešení problematiky letecké záchranné služby z důvodu, zdůvodňuji takto: Tato komise není samoúčelná, neměla by žádným způsobem politicky nic posuzovat, ale měla by za pomoci odborníků říci, co si představují jednotlivé územní celky, jaká střediska jsou ideální pro provoz letecké záchranné služby, jaké problémy se mají řešit. Pro vaši informaci bych řekl několik otázek, na které se již měla hledat odpověď dávno, nejenom v roce 1999, kdy o to bylo Ministerstvo zdravotnictví žádáno.
Tato komise by měla například diskutovat o tom, jestli zajištění pohotovosti v jednotlivých střediscích v letním období a v zimním období má být omezeno nějakými určujícími hodnotami v hodinách, nebo jestli má být od západu do východu slunce, protože letní období je samozřejmě jinak dlouhé pro viditelnost pro lety než období dejme tomu na podzim.
Dále by se měla zabývat stanovením vybavenosti heliportů v jednotlivých nemocnicích, aby se nestávalo to, že tady diskutujeme o mnohem méně podstatných záležitostech, a přitom již osm let přistávají vrtulníky na mnoha místech na volejbalová hřiště, fotbalové plácky. Plochy nejsou přizpůsobeny pro přistání, nejsou ani zajištěny proti vniknutí osob, které se mohou pohybovat v okolí. O nasvětlení těchto heliportů v noci již ani nemluvě, protože jich mnoho není.
Také se domnívám, že odborníci nastolí otázku, zda pořídit křídlatý letoun pro ambulantní lety mezi letišti, neboť převozy pacientů vrtulníky na delší vzdálenost jsou méně ekonomické nežli převozy křídlatým letounem. To se týká samozřejmě i spolupráce se zahraničními leteckými záchrannými službami. O souladu s evropskými leteckými předpisy JAR-OPS3, JAR-FCL2, L-1, JAR 145, 23, 25, 27, 66, 147 (?) a další, o tom tady již byla řeč a je potřeba se tím skutečně zabývat s ohledem na plnění požadavků Evropské unie.
Dále bych chtěl říci, že předpisy pro mezinárodní pro letecký provoz nezahrnují pouze letecký provoz těchto strojů, ale jedná se o školení personálu, a to zdravotnického, policie, hasičů, kdy by měly tyto osoby vědět, jak zajistit bezpečné přistání vrtulníku, výběr ploch pro přistání, zajištění bezpečnosti v místě přistání, signalizaci, pravidla pohybu podle rotujících částí stroje a jiné. Zde musím říci, že vazby jednotlivých součástí integrovaného systému nejsou takové, jaké by měly být, a výcvik v těchto oblastech se nekoná.
Předposlední moje poznámka. Tato komise by měla stanovit kritéria pro posuzování efektivity provozu jednotlivých provozovatelů a středisek. Dobře si vzpomínají jistě poslanci výboru pro obranu a bezpečnost, že jsme posledním usnesením vyzvali jednotlivá ministerstva a soukromé provozovatele, aby předložili kritéria, podle nichž posuzují efektivitu provozu svých služeb. Musím říci, že velmi nepřehledná situace je zejména v oblasti čísel, která dodávají jednak z Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany. Nicméně musím konstatovat, že výbor přijal dosti zásadní usnesení, že bude chtít, aby do budoucna byla letecká záchranná služba nestátními provozovateli provozována na principu neziskovém.
A poslední poznámka. Myslím si, že odborníci budou muset zodpovědět také otázky, které se týkají medicínského hlediska. V této souvislosti si dovolím říci, jaká je asi předběžná představa seznamu jednotlivých institucí, které by v této komisi pracovaly. Je to zejména Asociace zdravotních záchranných a dopravních služeb, Česká společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, Ministerstvo obrany, ministerstva vnitra, zdravotnictví, financí, dopravy a spojů, zástupci z hospodářského výboru a výboru pro obranu a bezpečnost a výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Samozřejmě Poslanecká sněmovna rozhodne, zda budou poslanci pouze z těchto výborů, či nikoliv. Nicméně se domnívám, že zejména poslanci z těchto výborů jsou nejvíce informováni a budou mít největší zájem v této komisi pracovat.
Dále mi dovolte na závěr konstatovat, že to, co tady bylo řečeno z hlediska leteckých předpisů z ministerstva dopravy, pak tady mám závěr Úřadu pro civilní letectví, který byl dotazován na to, zda mohou provozovatelé letecké záchranné služby být složky ministerstva vnitra a obrany, a závěr je takový: Podle našeho názoru provozovatelem letecké záchranné služby je dle leteckého zákona podnikatel provozující leteckou záchrannou službu na základě povolení ÚCL vydaného ve správním řízení v souladu s příslušnými ustanoveními leteckého zákona a prováděcích leteckých předpisů. ÚCL zastává názor, že pokud jsou vojenské nebo policejní vrtulníky použity pro obchodní činnost za úplatu, například pro civilní leteckou záchrannou službu, musí tyto vrtulníky splňovat a jejich provozovatelé a letecký personál dodržovat civilní letecké předpisy. A nyní je tady vyjmenováno několik předpisů JAR-OP, kterých se to týká. Před zahájením letecké záchranné služby musí také provozovatelé těchto letadel obdržet od Úřadu pro civilní letectví osvědčení leteckého dopravce, neboť se jedná o obchodní leteckou činnost. Také je tady poznámka, že v souvislosti s využíváním státních letadel k letecké záchranné službě je zřejmě také nutné zkoumat, zda přitom nedochází k narušení či deformaci hospodářské soutěže.
Domnívám se, že bych tady mohl citovat ještě další rozbory, které by ukázaly na to, že v letecké záchranné službě koncepce skutečně chybí. Je tam mnoho nejasností ať už legislativních, anebo ať už provozních, anebo ekonomických. Musím nakonec konstatovat, že výbor pro obranu a bezpečnost se zabýval touto problematikou opakovaně a v minulých letech byl ujišťován o tom, že státní provozovatelé jsou minimálně levnější, po několika letech jsme byli ujišťováni, že jsou zřejmě stejně drazí. Když se ukázalo, že jsou dražší nežli soukromí provozovatelé, tak jsme nakonec dostali ze státních provozovatelů odpověď v tom smyslu, že to nejsou ani schopni relevantně zjistit.
Nechci to teď rozebírat, jen připomínám, že řešení toho problému je podívat se koncepčně do budoucna. Jsem pro to, abychom během dvou měsíců získali analýzu, která v mnoha směrech je již dlouho připravena, a pouze se jí Ministerstvo zdravotnictví nezabývalo. Myslím si, že odborníci tuto naši aktivitu velmi přivítají.
Děkuji za pozornost.
***