(10.00 hodin)
(pokračuje Fišer)
Letecká záchranná služba České republiky překračuje standard nejvýše postavených zemí Evropské unie, zatímco v celé další oblasti medicíny zdaleka nedosahujeme standardu, průměru, a pohybujeme se ve standardu těch zemí, které jsou v Evropské unii na dolní části, a to díky tomu, že dáváme mnohem menší prostředky do zdravotnictví než jiné země.
Já bych byl rád, aby poslanci z pravé části politického spektra, obzvláště ti poslanci, kteří jsou lékaři a velmi dobře vědí, že nešlo o žádné ohrožení života, nehráli hru se strachem lidí. Vždy je možné hrát tuto hru, získávat své politické drobné na tom, že existuje určité nebezpečí, že jejich život nebude včas zachráněn.
My máme opačný problém. Pacienti chodí k lékařům pozdě a my velmi často nemůžeme poskytovat zdravotní péči na stejné úrovni jako v jiných zemích. My potřebujeme dosáhnout opaku, my potřebujeme dosáhnout důvěry v naše zdravotnická zařízení. Takovéto vystupování a mediální zviditelňování oblasti, ve které se z odborného hlediska nedá vůbec nic negativního v relaci k nejbohatším zemím světa dodat, této věci neprospívá.
Ještě jednu věc chci dodat k rovnosti přístupu. Dámy a pánové na pravé části politického spektra, rovnost poškodíte jedině tehdy, když zavedete větší spoluúčast, protože potom odvrátíte pacienty z nižších příjmových kategorií od toho, aby konzumovali zdravotnické služby na stejné úrovni jako lidé s vyššími příjmy.
To je všechno, já vám děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Jako první se s reakcí přihlásil pan kolega Pavel Severa, po něm pan místopředseda Ivan Langer.
Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, já věřím, že pan ministr zdravotnictví nezapomněl, že projednáváme bod letecká záchranná služba, protože se mi zdálo, že poslední část jeho vystoupení byla již úplně k něčemu jinému.
Chtěl bych reagovat na některé argumenty nebo na některá prohlášení, která tady zazněla. Musím říci, že jsem se nechtěl vracet příliš do minulosti, ale pan ministr zdravotnictví mě k tomu vyprovokoval. Musím říci, co se v minulosti stalo a v čem se stala chyba.
Domnívám se, že nabídka, že se chceme zabývat problematikou letecké záchranné služby, je nabídkou seriózní, nabídkou, která pomůže Ministerstvu zdravotnictví problémy řešit, protože upřímně řečeno je to právě Ministerstvo zdravotnictví, které od srpna 1999 je bombardováno žádostmi, aby řešilo koncepčně situaci v letecké záchranné službě, zejména v nočních letech.
Musím také říci, že ministerstvo možná zapomnělo, že garantem zdravotní péče a její dostupnosti je právě Ministerstvo zdravotnictví a nemůže dávat za vinu subjektu, se kterým má uzavřít smlouvu, že podepsal smlouvu, kterou ministerstvo napsalo. To je absurdní, to je naprostý nesmysl.
Já se domnívám, že Ministerstvo zdravotnictví a celá vláda měly dostatek času, aby se zabývaly touto problematikou, ať to bylo usnesení našeho výboru z dubna minulého roku, potom z června minulého roku, nebo usnesení senátního výboru. Těchto upozornění bylo mnoho. Naposledy jsem pana ministra interpeloval ve chvíli, kdy bylo jasné, že výběrové řízení bylo vyhlášeno pozdě a kritéria jsou zmatečná. Ukázalo se, že je to pravda. Na začátku tohoto roku nebyla zajištěna kompletně celá služba letecké záchranné služby v nočních hodinách na části tohoto území, na části Moravy.
Myslím si, že je celkem skandální, když se dozvíme, že poradní skupina odborníků, která dávala doporučení, jaká mají být kritéria ve výběrovém řízení, žádala, aby byly noční lety na Moravě uzpůsobeny pro jedno středisko pro celou čtyřiadvacetihodinovou dobu. Je zajímavé a nepochopitelné, že ministerská porada v dubnu minulého roku toto kritérium vyřadila z podmínek pro výběrové řízení na nestátního provozovatele.
Mohl bych pokračovat dále a dále, mohl bych mluvit o tom, že mnoho ředitelů územních záchranných služeb žádalo o toto řešení a žádalo o koncepci. Ministerstvo stále neodpovídalo a nic v tom nedělalo. O tom jsem já ale nechtěl mluvit. Chtěl jsem nabídnout řešení, chtěl jsem nabídnout koncepci, kterou se zabývaly dotčené výbory, protože se domnívám, jak tady zaznělo, že to není pouze otázka výboru zdravotního ani otázka výboru hospodářského, ale díky tomu, že v letecké záchranné službě působí i složky Ministerstva obrany a vnitra, je to i otázka výboru pro obranu a bezpečnost.
Myslím, že to, co tady zaznělo z mnoha úst, jasně dokumentuje, že koncepce chybí. Na druhé straně nemohu souhlasit s tím, že by letecká záchranná služba v České republice byla nějak nadstandardní. Ono je to totiž dáno tím, že naše republika je menší než země v okolí, např. Německo, a tím pádem pokrytí naší země je daleko jednodušší než pokrytí třeba v Německu. Je pravda, že střediska se částečně překrývají, nicméně tyto překryvy nejsou tak zásadní, aby bylo možno omezit počet nebo rozmístění středisek. Sám pan ministr dopravy tady řekl, že tato služba funguje a že několikaletým provozem je odzkoušen její systém a provoz.
Nelze říci, že bychom mohli omezit provoz na některých střediscích, protože vrtulníky mají nějakou doletovou schopnost, nějakou rychlost a těžko s tím technicky něco uděláme. My se můžeme zabývat pouze koncepcí, která navazuje na celkovou leteckou záchrannou službu, a to se týká nejen strojů ve vzduchu, ale i pozemního personálu, heliportů, vycvičenosti zásahů na místě nehody, zásahu lékaře.
Paní poslankyně Emmerová tady říkala, že vrtulníky jsou různým způsobem uzpůsobeny pro provoz v noci nebo za deště nebo za větru. Mohu ji ubezpečit, že pokud není příznivé počasí k tomu, aby létaly vrtulníky např. na Moravě, tak nemohou létat ani vojenské vrtulníky, ani vrtulníky Ministerstva vnitra, protože tyto vrtulníky jsou naprosto srovnatelné.
Dále pro informaci říkám, že evropské předpisy a požadavky na tyto stroje jsou takové, že po roce 2004 bude nutné, aby vybavení a technická způsobilost těchto strojů byla na jiné úrovni, než je dnes. To se týká nejen strojů soukromých leteckých provozovatelů, ale zejména vrtulníků Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany, neboť - jak z mnoha analýz vyplynulo - vrtulníky Ministerstva vnitra i Ministerstva obrany nemají mnohdy takové vybavení a takovou schopnost jako vrtulníky soukromých záchranářů, přičemž se nevracím už vůbec k diskusi, která se týká souladu s mezinárodními leteckými předpisy, jak o tom mluvil pan poslanec Švrček.
Vrátím se ještě několika větami k tomu, co tady nastínil pan poslanec Titz. Naprosto s ním souhlasím v tom, že mnohá činnost v letecké záchranné službě není provozována podle leteckých předpisů, které jsou závazné, a to nejen pro skutečné piloty ve vrtulnících, ale i pro letecký zabezpečující personál a pro zdravotníky. Co si budeme povídat - sice máme povědomost o těchto leteckých předpisech, ale tyto předpisy nejsou aplikovány, není školen personál ani zdravotnický, ani hasiči, nejsou školeni ani policisté, kteří zasahují na místě nehody, a mnohdy na místě zásahu není úplně ideální rozvrstvení činnosti všech osob, které se zásahu účastní. Tím chci říci, že součinnost, která má být v rámci integrovaného záchranného systému, nemá tak vysokou úroveň, jak bychom potřebovali a chtěli.
***