(9.40 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
Chci konstatovat, že to není pouze problém severní Moravy, tak jak je díky mediálnímu působení někdy vnímán. V kraji Vysočina vidí jako velký problém, že létání vrtulníku letecké záchranné služby je omezeno na 12 hodin za den, i když se všeobecně tvrdí, že vrtulníky mohou létat od východu do západu slunce, což v některých ročních obdobích představuje více než 16 hodin.
Další problém je, že zdravotnická zařízení převážně ze státních prostředků investovala nemalé částky do toho, aby byla připravena přijímat vrtulníky letecké záchranné služby i v nočních hodinách, tedy v době tmy. Tato technická základna je rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví nevyužívána, aniž by to dávalo nějaký smysl.
Dále bych zde chtěl z předchozí poměrně široké diskuse opravit jednu mýlku. Podle mých informací není pravda, že v noci nemůže letecká záchranná služba provádět primární zásah. Zdravotnická zařízení a posádky zdravotnické záchranné služby jsou technicky vybaveny k tomu, aby zvláště při nehodách na dálnicích, kde primární zásahy vrtulníků jsou poměrně časté, mohly provést dostatečné osvětlení přistávacího místa tak, aby vrtulníky letecké záchranné služby mohly i v noci provádět primární zásahy.
Já si nekladu ambici vědět, jak přesně má být letecká záchranná služba a její spolupráce se záchrannou službou "pozemní" vyřešena. Nicméně trvám na tom, že je nezbytné nalézt jednotný koncepční spravedlivý přístup k těmto otázkám, ať již se rozhodneme, že leteckou záchrannou službu budeme organizovat na principu krajském, nebo na principu územním, co se týče vzdálenosti dostupnosti, ale nějaké řešení jednotné a přijatelné potřebujeme. O takové řešení bych rád požádal v co nejkratší možné době. Pokládal bych za krajně nešťastné, abychom se za dva či tři roky k této otázce znovu vraceli na hřbetě nějaké mediální vlny způsobené lokálním problémem.
Druhý moment, o který bych rád požádal, je, aby zmizela tendence, kterou jako jedinou systémovou lze v celém principu řešení letecké záchranné služby vysledovat, a to je tendence tlaku proti soukromým poskytovatelům této služby. Osobně to vnímám tak, že ze strany vlády a Ministerstva zdravotnictví je systematický a cílený tlak proti soukromým poskytovatelům služby letecké záchranné služby směřován směrem k podpoře státních poskytovatelů této služby. Osobně se velmi obávám toho, že daňového poplatníka se podstatně více dotkne případné zrušení soukromých poskytovatelů, a obávám se toho, aby převedení, případně její zrušení pod armádu a policii nevedlo k dalším mimořádně vysokým veřejným nákladům.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. S přednostním slovem pan ministr dopravy Jaromír Schling, poté pan kolega Jiří Maštálka. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr dopravy a spojů ČR Jaromír Schling: Pane předsedající, dámy a pánové, letecká záchranná služba se dotýká resortu Ministerstva dopravy a spojů. Několikrát zde již byly připomínány letecké předpisy a dohled nad dodržováním leteckých předpisů má Úřad pro civilní letectví, což je součást Ministerstva dopravy a spojů. Považuji proto za nezbytné tady vyvrátit některé bludy, které zde kolegové zřejmě v dobrém úmyslu, ale s nedostatečnými informacemi šíří.
Především vrtulníky mohou v noci létat za určitých podmínek, např. za jasné noci, kdy je možno k navigaci použít hvězdy, ale nemohou provádět primární zásah, nemohou přistávat do terénu bez ohledu na to, jestli jde o provozovatele státního, či nestátního. Takové přistání, kdy by na místo zásahu dojelo nejdřív několik automobilů a osvětlily místo přistání tak, aby vrtulník mohl bezpečně přistát, takový zásah je naprosto nesmyslný. Uvědomme si prosím, že funkcí letecké záchranné služby je především dopravit na místo rychle lékaře, až druhotná věc je transport pacienta, a jestliže na místo zásahu dojely automobily, aby místo osvětlily, tak předpokládám, že přivezly i lékaře. Vozy záchranné služby jsou špičkově vybaveny, a jestliže pacienta po úrazu dostaneme živého do vozu rychlé záchranné služby, tak má vysokou naději na přežití. Vrtulník je opravdu jenom jakási nástavba na základ, a tím jsou automobily.
Takže primární zásahy v terénu jsou sice za určitých okolností možné, teoreticky možné, ale prakticky nemají smysl a prováděny nejsou a nebudou. Nemluvme prosím o nějakém ohrožování pacienta tím, že někdo v noci nelétá. Je to nesmysl. V noci prostě záleží jenom na pozemní záchranné službě, na automobilech.
Pokud jde o další záležitosti, které zde byly zmiňovány, nebo o sekundární transporty. Ano, sekundární transporty se provádějí, to znamená z heliportu na heliport, z letiště na letiště. Je to možné a mohou to dělat jak státní, tak nestátní provozovatelé. Mají na to vycvičené posádky, mají na to vybavené vrtulníky. Netvrdím, že všechny, ale není to ani technicky, ani organizačně problém.
Pokud jde o otázku dodržování předpisů, bylo tady správně řečeno, že záchranná služba z hlediska leteckého zákona je obchodní leteckou dopravou, vztahují se na ni civilní letecké předpisy, a pokud létají záchrannou službu státní provozovatelé, tj. policie a armáda, existuje určitý výklad, který říká, že ve chvíli, kdy berou na palubu civilní osobu, tedy pacienta nebo lékaře, měli by dodržovat civilní letecké předpisy, což nemohou z celé řady důvodů. Ale přesto ve třech střediscích je letecká záchranná služba těmito provozovateli provozována a zatím v tom nevidíme problém a myslím si, že je to dobře, že to v zájmu výcviku létají.
Rovněž tady bylo řečeno, že je potřeba se zabývat organizací letecké záchranné služby. Mluvilo se o krajské organizaci apod. Já bych chtěl upozornit, vážené kolegyně a kolegové, že letecká záchranná služba funguje, funguje dobře. Řadu let se hledal model, řadu let se hledalo optimální uspořádání sídel letecké záchranné služby tak, aby operační kružnice jednotlivých základen, jednotlivých středisek letecké záchranné služby se optimálně překrývaly. Optimum bylo nalezeno. Letecká záchranná služba nepotřebuje, aby jí poslanci radili, odkud má létat a odkud nemá létat. Nechte to prosím na ní. Jsou to odborníci. Za roky provozování záchranné služby dobře vědí, jak ji organizovat. Součinnost v rámci integrovaného záchranného systému funguje perfektně. Osvědčuje se to denně, osvědčilo se to při povodních v roce 1997. Žádný poslanec jim nemusel radit, kam má letět lehký vrtulník nestátního provozovatele a kam má letět těžký vrtulník armády. Piloti a dispečeři to dobře vědí a umějí si s tím poradit. Nepotřebují naše rady, nepotřebují od nás nic, než aby Ministerstvo zdravotnictví mělo ve své kapitole potřebný objem finančních prostředků, aby mohlo uzavřít smlouvy s jednotlivými provozovateli na potřebný rozsah letecké záchranné služby.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Hovořit bude pan poslanec Jiří Maštálka.
Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji, pane předsedající. Já začnu tím, že vyslovím souhlas s tím, co říkal pan ministr Schling, že skutečně při povodních kvalifikované týmy nepotřebovaly ani rady poslanců a naštěstí ani rady ministrů. Možná právě proto služba fungovala tak, že zajišťovala to, co bylo potřeba.
***