(15.50 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Je tomu tak ze zcela logických důvodů. Prostě proto, že Česká republika v Evropské unii nikdy politickou a ekonomickou velmocí nebude, proto, že počet našich poslanců v Evropském parlamentu bude takový, jaký nám byl přidělen, proto, že počet vážených hlasů v Radě při hlasování bude také takový, jaký nám byl přidělen. Domnívám se tedy, že Česká republika by měla postupovat zcela v souladu s jinými středně velkými nebo malými evropskými zeměmi a spolu s nimi hledat své místo v Evropě.
Já bych při této příležitosti ocitoval dnešní zprávu ČTK, kterou jsem si vytáhl ze servisu a která zní "Rakousko a Švédsko varují před převálcováním malých zemí v Evropské unii". Tato zpráva popisuje jednání švédského sociálně demokratického premiéra Görana Perssona a rakouského, jak známo křesťanskodemokratického, kancléře Wolfanga Schüssela, kteří se sešli, aby nějakým způsobem dali impuls k lepší koordinaci postupu malých a středně velkých členských zemí uvnitř Evropské unie. Oba dva se netajili určitými obavami, že tu je určité nebezpečí, že malé státy mohou být velkými státy tzv. převálcovány, pokud se jim nepodaří prosadit takové reformy EU, které by malým státům jejich místo zohlednily.
Na závěr bych chtěl zdůraznit, že otázku budoucnosti EU nepovažuji za otázku pravolevého vidění světa. Tady totiž, jak je vidět, názory jdou napříč politickým spektrem, jdou napříč levicí a pravicí, a já se tady zcela otevřeně přiznám - a kolegové ze sociální demokracie z toho budou mít zcela jistě zvláštní radost - že např. názory britského sociálně demokratického, tedy labouristického kabinetu, nebo názory švédského sociálně demokratického kabinetu jsou ve své zdrženlivosti vůči některých integračním aspektům EU mně osobně daleko bližší než např. profederalistický tah na branku německých křesťanských demokratů.
Domnívám se tedy - a tím už skončím, protože si nejsem jist, zda vás tato prezentace tak zcela zaujala - že jsem v kostce uspokojivým způsobem objasnil alespoň základy svého případného postupu v rámci Konventu, některé hlavní zásady, kterými bych se řídil, pokud bych reprezentoval jak sněmovnu, tak svoji politickou stranu v tomto orgánu. A pokud by z vaší strany byly jakékoli touhy vyslechnout mě ještě dále nebo mi klást nějaké dotazy, jsem samozřejmě v rámci této rozpravy schopen, připraven a ochoten na ně dále odpovědět.
Prozatím vám tedy děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Jako další se přihlásil poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, pane předsedo, dovolte i mně, abych krátce oslovil sněmovnu.
Chtěl bych říci, že heslo, že ta či ona strana volí Evropskou unii, samo o sobě nestačí. Je třeba říci, o jakou Evropskou unii v té preferenci jde. Pokud bych dostal důvěru, chtěl bych pomáhat tomu, aby šlo o Evropu budovanou zdola, o Evropu národů, o Evropu, která by znamenala vyšší kvalitu národního života pro všechny zúčastněné národní komunity.
Myslím si, že účast zástupce KSČM má hluboký smysl. Kdysi se vyslovil John Stuart Mill v tom smyslu, že parlament by měl být zrcadlem společnosti. Podobně to platí i o komisích a delegacích, které by měly zastupovat naši zemi, aby byly zastoupeny všechny názory, a to tím spíše, že spektrum názorů týkajících se Evropské unie u nás sahá od eurofanatismu až po naprostý euronegativismus, a je důležité, aby zněl v tomto chóru jakýkoli významný hlas.
Chtěl bych říci, že při své případné činnosti v Konventu bych vycházel z názoru, že každý zástupce České republiky reprezentuje jedinou stranu, a tou jedinou stranou je Česká republika. Při jednáních o našem státě je důležité, abychom měli na paměti zájem celku.
Myslím si, že nově bude muset být vznesena otázka definice národních zájmů. Národní zájem není něco, co by bylo nějakou mlžinou, něčím, co by si zasluhovalo výsměch jakéhokoli politika v této zemi, i kdyby zastával tu nejčelnější pozici, a mělo by být toto předmětem velmi seriózní debaty. Jsem velmi nešťasten, že na půdě Poslanecké sněmovny k takové diskusi doposud nedošlo.
Jestliže můj předřečník hovořil o třech nejvýznamnějších silách, domnívám se, že touto třetí nejvýznamnější silou podle síly klubů v parlamentu, tedy v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, je Komunistická strana Čech a Moravy. Něco jako čtyřkoalice, zejména po nedávných událostech, ve skutečnosti neexistuje, a toto společenství víceméně bylo spojeno snahou o získání co nejvíce křesel, ale nespojoval je stejný program, stejná myšlenka. Myslím, že tady se potvrdilo to, co říkal kdysi Tomáš Masaryk o státech, že státy se udržují a rozvíjejí těmi myšlenkami, ze kterých vzešly. U zrodu tohoto společenství nebyly žádné myšlenky, žádné ideje, ale právě jen onen mocenský zájem. Proto údajná "třetí síla" nemohla vydržet.
Myslím si, že při těchto jednáních je důležité, abychom měli na paměti také to, že jako se mění Česká republika, tak v průběhu integračního procesu nepochybně při přistupování kandidátských zemí se bude muset měnit sama Evropská unie, a pokud se nebude měnit, evropský integrační proces se zastaví a případně nastoupí i opačný směr. Evropská unie bude jiná, a pokud nevezme nutnost změny jako svůj klíčový úkol, tak dojde ke krachu integračního procesu. Svým způsobem je dnes podrobena velké zkoušce idea Evropské unie a sama Evropská unie je na rozcestí. Nemůže už být nikdy stejná, jako byla předtím.
Chtěl bych také při své případné účasti v činnosti Konventu se snažit o to, aby se neobcházely podstatné problémy. Za ty nejpodstatnější problémy pokládám především tři otázky, řadím k těmto problémům tři otázky, na které by si každý politik, který chce zastupovat Českou republiku, měl odpovědět.
Za prvé, zda chce mít Evropu federalistickou, nebo Evropu mezistátní spolupráce. Mezi těmito dvěma póly samozřejmě existuje celá řada možných kombinací a variant, nicméně však tato diskuse by měla být vedena, a to nejenom mezi tzv. politickými elitami, ale v rámci celé národní pospolitosti. A opět musím bohužel prohlásit, že se neučinilo téměř nic pro to, aby se taková seriózní diskuse vedla.
Druhou otázkou je otázka měnové unie. Řada útoků na Evropskou unii je ve skutečnosti vedena proti evropské měnové unii, a samozřejmě za ni se skrývá problém, o kterém už se tady zmínil kolega Zahradil - a myslím, že právem - že nemůže být stabilní evropská měnová unie, pokud se nenastolí otázka fiskální unie.
***