(11.20 hodin)
(pokračuje Mlynář)
Je to správní orgán, nicméně, svého druhu. Jak víte, předseda vlády její členy jmenuje na návrh Poslanecké sněmovny. Je to tedy správní orgán, jehož sestava je do jisté míry odvozena od politického rozložení sil v Poslanecké sněmovně. Proto se také domnívám, že je zcela legitimní a správné o této radě, za jejíž volbu, a tudíž i její činnost neseme odpovědnost, diskutovat a diskutovat i o naší společné odpovědnosti.
Pokusím se zdůvodnit, proč se domnívám, že současná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání neplní roli, kterou jí zákon určuje, neplní tedy roli správního úřadu, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Použiji k tomu tři příklady, věcné příklady z oblasti televizního vysílání. Podotýkám, že se zcela vyhnu jakýmkoli politickým souvislostem.
Prvním případem je postup Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v kauze televize Prima. Pro méně informované kolegy:
V červnu 1997 požádala tehdejší Investiční a Poštovní banka, která byla dominantním vlastníkem společnosti FTV, o povolení k převodu obchodního podílu ve společnosti FTV Premiéra, která je držitelem licence na společnost Domeana.
V lednu následujícího roku, tedy v lednu 1998, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání tuto žádost IPB zamítla s odvoláním, že trvá na svém pravidlu, které do té doby uplatňovala i v jiných případech, a to je na tzv. pravidlu 51 %, tedy že původní nabyvatel licence musí zůstat personálně alespoň z 51 % vždy spojen se stávajícím držitelem licence. Upozorňuji, že toto ani v předešlých verzích zákona o rozhlasovém a televizním vysílání nikdy explicitně stanoveno nebylo. Nicméně Rada toto pravidlo přijala za své a řídila se jím. Rada výslovně a písemně uvedla v zamítnutí žádosti IPB, že toto pravidlo bude také uplatňovat v budoucnu, a to ve všech případech.
Na jaře roku 1999 požádala IPB o převod FTV na společnost Domeanu znovu, tentokrát s odůvodněním, že forma převodu je dočasná, neboť Domeana je subholdingem IPB, a tedy argumentovala IPB tím, že se držitel licence fakticky nezmění. Rada překvapivě tehdy tento krok IPB schválila.
V prosinci téhož roku, tedy v prosinci 1999, informovala IPB Radu opět písemně, že svůj podíl v Domeaně převedla na společnost GES holding, s odůvodněním, že jde opět o dočasný převod a že tato dočasnost je pouze do té doby, než IPB vyrovná své otázky organizace holdingu. Tato dočasnost, konstatuji, trvá dodnes, resp. trvala do pádu IPB.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání si sice vyžádala strukturu vlastnické společnosti GES holding, pak ovšem řízení ukončila. Mělo by to trochu logiku, kdyby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zjistila, že GES holding vlastně ve skutečnosti rovněž vlastní IPB a že tím pádem se vlastně licence neposunuje do jiných rukou. Tak tomu ale není. Rada v tomto směru neučinila žádný krok, a to i přesto, že mezitím došlo k pádu IPB, a jak víte, její majetek přešel na ČSOB, která zahájila spor o vlastnictví k Domeaně.
Vloni - a to teď zdůrazňuji, protože až budeme mluvit o zodpovědnosti současných členů rady, bude to důležité - 30. ledna rada odsouhlasila navýšení základního jmění společnosti FTV Premiéra a změnu ve složení jejích společníků a výšky jejich vkladů. Tím, kdo navýšil, byla společnost GES Real Investment, s. r. o.
Tvrdím, že Rada jako orgán státní správy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání zde nekonala správně a napomohla k tomu, aby majetková struktura společnosti Domeana se vzdálila z okruhu nároku společnosti ČSOB, která se o Domeanu soudí. Došlo tedy k situaci, že dnes, i kdyby soud rozhodl o tom, že Domeana patří i ČSOB, není již držitelem licence FTV Premiéra.
Považuji to za první příklad toho, že rada nepostupovala správně a v souladu se zákonem.
Druhým případem je kauza TV3. Jak možná mnozí z vás vědí, v roce 1996 fyzická osoba pana Kindernay obdržela v souladu s tehdejším zákonem licenci pro vysílání regionální televize v Hradci Králové s názvem Galaxie. Tento poměrně podnikatelsky sporný projekt byl dost neúspěšný, řeknu-li to mírně. Proto v roce 2001 vstoupil zahraniční investor, nebo pan Kindernay souhlasil se vstupem zahraničního investora do společnosti. Požádal o změnu licenčních podmínek, tak jak mu to ukládal zákon, s tím, že jeho stanice bude přebírat vysílání programu TV3. Současně se pan Kindernay také zavázal, a to smlouvou z 22. 6. 2001, že jakmile to nový zákon o rozhlasovém a televizním vysílání umožní, převede licenci na společnost KTV, tedy samozřejmě se souhlasem rady.
Rada odsouhlasila změnu licenčních podmínek a televize pana Kindernaye začala vysílat pod značkou TV3 program připravovaný společností TV3. Když však došlo na plnění smlouvy, poté co jsme přijali nový zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, a pan Kindernay skutečně požádal o to, aby rada souhlasila s tím, že převede licenci do nové společnosti, rada to 11. 9. loňského roku odmítla, překvapivě s odůvodněním, že není zajištěna podmínka zákonná, totiž že není doloženo, že by pan Kindernay byl stoprocentním vlastníkem nové společnosti KTV, resp. že by v ní měl stoprocentní podíl.
Podotýkám, že tento výklad je poměrně právně sporný, protože např. existuje legislativní stanovisko vlády, které říkalo - a možná si někteří kolegové vzpomenou, že jsme zde o tom vedli diskusi - že rada na takový postup neměla právo, protože zákon, který jsme schválili, jí jasně ukládal, že v takovém případě žádosti vyhoví bez dalšího posuzování.
O několik dnů později - a to je druhá věc, kterou bych chtěl zdůraznit - překvapivě Rada pro rozhlasové a televizní vysílání souhlasila s převodem licence pana Kindernaye do společnosti RTV Galaxie, aniž by měla doloženo, že pan Kindernay je stoprocentním vlastníkem takové společnosti. Podotýkám, že pan Kindernay nefiguruje a ani nefiguroval v orgánech této společnosti a na zasedání mediální komise členové rady přiznali, že nemají žádné důkazy o tom, že pan Kindernay tuto společnost ovládá.
Co následovalo, to možná mnozí z vás víte. Společnost KTV podala žalobu proti rozhodnutí rady. Spor mezi panem Kindernayem a společností KTV dostoupil vrcholu a výsledkem bylo porušení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, pirátské vysílání, nakonec odebrání licence panu Kindernayovi a zánik televize TV3.
Můj názor je, že rada jako orgán vykonávající státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání zde ve své roli regulátora a dohlížitele selhala.
Třetí bod je poměrně choulostivý a týká se kauzy televize NOVA. Já zde nechci detailně rozebírat problematiku, kterou ti z kolegů, kteří se o věc zajímají, jistě detailně znají. Všichni víte, že důsledkem problému je arbitráž, v které Česká republika čelí obvinění pana Ronalda Laudera.
Mnoho kolegů tady ve sněmovně má pocit, že jakákoli diskuse o tomto problému na půdě Poslanecké sněmovny a jakákoli kritika rady v této věci může v důsledku poškodit Českou republiku u arbitráže samotné a oslabovat tak její obhajobu.
***