(9.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
Je také podstatné, abychom cenový index pro valorizaci definovali nově, tj. jako cenový index spotřebního koše důchodce.
Dalšími podstatnými kroky, které je třeba dále rozvíjet, bylo založení soukromého dobrovolného kapitálového financování penzijního připojištění a musím konstatovat, že tento systém, tak jak je ustaven, vyžaduje ještě další doplněk, tj. systém zaměstnaneckého penzijního připojištění. Ve druhé etapě jsem přesvědčen, že musíme v základním systému učinit některé korekce stávajícího stavu a učinit zásadní změny v institucionálním zabezpečení systému. Znovu a zcela otevřeně říkám, že myšlenka odděleného důchodového systému jakožto samostatného dlouhodobě rozvíjeného systému s vlastní demografickou a ekonomickou dynamikou je myšlenka, kterou považujeme za nosnou a kterou hodláme i dále prosazovat.
V systému se samozřejmě musí otevřít debata o vyrovnání deficitu, kde je prostě zřejmé, že některé úlohy systému, jako jsou náhradní doby, invalidní důchody a další, musí být definovaným způsobem financovány z obecných daní - obecných, nikoli obecních - a z mého hlediska významná v tomto ohledu je daň z přidané hodnoty. V dobrovolném důchodovém připojištění je potřeba zvýšení bezpečnostního systému. Zde si opět myslím, že nikdo nepochybuje o tom - a lze pouze litovat, že se nám to v tomto volebním období nepodařilo - že je třeba oddělit majetek pojištěnců od majetku fondu a stejně tak že je třeba dále debatovat o možnostech relace zvýšení motivace pro účastníky dobrovolného důchodového připojištění.
Problémy, které mají současné důchody, jsou zaostávání reálné hodnoty důchodu ve vztahu k reálné hodnotě mezd. To je problém, který je velmi vážný a kterým se budeme muset zabývat, a bez toho, že dojde k zákonem stanoveným dodatečným příjmům do důchodového systému, bude tato situace obtížně řešitelná. Nedostatečná je vysoká nivelizace důchodů, to je malá zásluhovost v systému. V současné době se zdá, že už se zvládl problém nárůstu předčasných starobních důchodů. Dále zvyšování podílu důchodců, a zdůrazňuji nepracujících důchodců, na plátcích pojistného. Myslím si, že v tomto případě musíme uvažovat o tom, že bude nutné zrušit omezení pro souběh důchodů a příjmů za předpokladu, že člověk, který v tomto pracuje, odvádí důchodové pojištění. Omezení důchodu na násobek životního minima je podle mého názoru nepřiměřené, nesprávné a vede k šedé a černé práci.
Stále ještě považujeme za klíčový problém mimořádně zvýhodněné postavení osob samostatně výdělečně činných a obecně, že značná část systému není odpovídajícím způsobem zdaněna. Myslím si, že o tom se musí vést velmi složitá debata, protože je nepochybné, že v důchodovém systému musí být důchodové plnění odvozeno od příspěvku, který ten který občan do důchodového systému poskytl, pokud se neocitl v situaci, která je zákonem vymezena. Čili nelze připustit výhodnější čerpání jakékoli skupiny osob v okamžiku, když do systému odpovídajícím způsobem nepřispěly.
K debatě je nepochybně i rozsah tzv. náhradních dob, který je v českém systému neobyčejně rozsáhlý, a je vhodné o něm debatovat, jakkoli debata bude velmi citlivá a musí se vést velmi uváženě.
Problémem je i nedostatečný rozvoj nositele důchodového pojištění. Myslím si, že nemůžeme zastírat, že systém důchodového pojištění a správa sociálního zabezpečení, tak jak byla vytvořena, která vychází z koncepce sociální pojišťovny z roku 1926, byla založena jako systém zaměstnanecký, tzn. nikdy nebyla koncipována tak, aby musela zvládnout celý problém, celý rozsah pojištění a krytí pojistných nároků. Musím jasně říci, že považuji za správné, abychom toto univerzální krytí v základním systému zachovali, abychom neuvažovali o tom, že vyčleníme některé skupiny ze systému do systémů samostatných. Myslím konkrétně na osoby samostatně výdělečně činné.
Chtěl bych při této příležitosti docela rád konstatovat, že se podařilo převést papírové podklady do podoby digitalizace, do digitální podoby, a tím jsme učinili mimořádně velký krok k tomu, aby v důchodovém systému mohly být zavedeny administrativní individuální účty, tj. účty, které sledují pojistné jednoho jediného pojištěnce, a tím mu mimořádným způsobem zvyšují jistotu jeho důchodového nároku. Ano, to je další z problémů našeho důchodového systému, že rychle se vyvíjející doba spojená s množstvím bankrotů a změn jednotlivých podniků narušuje v některých okamžicích jistotu důchodového nároku a je velmi obtížné někdy, zaniknou-li archivy důchodového systému, zpětně dohledat nároky a vypočítat důchod. Vždy se tato situace vyřeší, ale přesto to vyžaduje dílčí reformy.
Při této příležitosti bych jako poznámku na okraj konstatoval, že bude zřejmě nutné, aby správci konkursní podstaty s větší důrazností zajišťovali i důchodové podklady, protože jsem byl informován o některých případech, kdy nepostupovali dostatečně rázně a vznikly problémy tohoto typu.
Považujeme za samozřejmé, že systém základního důchodového pojištění založený na průběžném systému je systémem, který bude doplněn dobrovolnými připojišťovacími systémy, ovšem v omezené míře, tak jak se budou organizačně vyvíjet. Současný systém, tak jak je koncipován, má řadu nevýhod. Jednu z nich jsem již popsal. Je třeba zvýšit bezpečnost vložených prostředků a myslím, že cesty, jak to udělat, již známe, a je to otázka zřejmě příštího volebního období, které ovšem už je velmi blízko.
Současný systém má také poměrně vysoké provozní náklady. Po mém soudu nepřiměřeně vysoké provozní náklady. Ale co je jeho hlavní chybou, je to, že stále tento připojišťovací důchodový systém je systémem krátkodobým, že neslouží ve svém základním obsahu k důchodovému zabezpečení, nýbrž pouze jako mimořádně výhodný typ spoření. I zde si myslím, že jsou známé cesty a je třeba se jimi vydat.
Jaké jsou tedy základní principy, které chceme zachovat? Je to zajištění nejvyšší možné účasti v systému. Dále stabilizace a dosažení trvalé finanční únosnosti systému. Dále zachování mezigenerační solidarity. To bych rád zdůraznil, že kapitálové systémy v zásadě mezigenerační solidaritu ruší. Kapitálové rezervní formy spoření podporovat pouze v dobrovolných formách. Poslední zkušenosti - Argentina, Maďarsko - hovoří jasně. Posilovat vazbu mezi zaplaceným pojistným a výší dávek. Zabezpečit garantovaný minimální důchod, zvyšovat osobní odpovědnost, podporovat zaměstnanost. Je nutné brát v úvahu, že součástí průběžného důchodového systému je potřeba vysoké míry zaměstnanosti, tzn. vysoké míry ekonomické aktivity obyvatelstva obecně.
***