(15.30 hodin)
(pokračuje Horníková)
Chci tady připomenout, že jsme se tímto problémem zabývali velmi dlouhou dobu, dokonce zákon byl znovu vrácen do druhého čtení k doprojednání do výboru, padala celá řada pozměňovacích návrhů a nakonec novela zákona 229/2001 Sb. byla přijata v původním znění, a upozorňuji, že byla přijata 168 hlasy ze 171 přítomných poslanců. Já to tady zdůrazňuji proto, že ne všichni, kteří se touto problematikou zabývají, si uvědomují, že tento problém jsme zde řešili velmi dlouho, velmi seriózně a usnesení Poslanecké sněmovny bylo naprosto jednoznačné.
Velmi bych varovala před tím, abychom tuto problematiku znovu otevírali a zabývali se - teď mi promiňte to slovo - takovou šíleností, jako jsou historické ceny pozemků. Trvalé právo je totiž zřizováno téměř 50 let a obávám se, že bychom se dostali do téměř neřešitelných situací. Naším hlavním úkolem tehdy bylo jednoznačně vyřešit pozemky v trvalém užívání, státní pozemky pod bytovými družstvy. Toto jsme vyřešili. Všechny ostatní pozemky, které chceme řešit i dnes, jsou pozemky, které slouží k podnikatelským záměrům, a myslím si, že bychom s nimi neměli zacházet rozličně.
Proto podporuji návrh pana zpravodaje na zamítnutí této novely a doporučuji, aby znovu Poslanecká sněmovna žádala po vládě, aby se zabývala usnesením, které Poslanecká sněmovna přijala vzhledem k vládě, která byla vyzvána, aby se tímto problémem i nadále zabývala. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Hlásí se pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, páni ministři, paní a pánové, rozumím argumentům, které jsou pro zamítnutí. Vůbec je nechci zpochybňovat, ale bránil bych se jedné věci - abychom se domnívali, že rozhodnutím, které tu v loni v květnu padlo, jsme už určili nějaké řešení a to budeme dále následovat.
Chtěl bych upozornit, že tomu tak vůbec není, že institut trvalého užívání, který vlastně zůstal jako jediný pozůstatek hospodářského zákoníku po přijetí zákona 513/1991 Sb., má několik konsekvencí, a minimálně pokud neprojde zamítnutí, bychom měli diskutovat o tom, jakým způsobem budeme nutit vládu ke splnění usnesení Poslanecké sněmovny. Možná že by bylo vhodné, ti, kteří nabádají k zamítnutí tohoto návrhu, abychom se zamysleli nad skutečným textem tehdejšího usnesení Poslanecké sněmovny, jestli bychom neměli upravit minimálně, např. co do času, abychom věděli, kdy se tím budeme zabývat.
Řeknu jeden konkrétní příklad, který podle mého soudu nutí nikoli pouze vládu, ale i Poslaneckou sněmovnu, aby se tímto problémem zabývala. A to je převod práva trvalého užívání na kraje, resp. převod majetku z majetku státu do majetku krajů, který prochází řekl bych velmi nestandardním způsobem. Jeden kratičký příklad, abyste rozuměli, oč jde.
Řada školských zařízení požádala podle zákona 95 o převod nemovitostí, pozemků a budov do užívání konkrétního školského zařízení a Pozemkový fond vyhověl podle § 9 - myslím, teď se nechci dohadovat, jaké je to písmeno a odstavec - a rozhodl, že to předá zpět konkrétnímu školskému zařízení. Není to škola, ale školské zařízení, protože to zákon o převodu státní půdy umožňuje. A tyto školy převzaly tento majetek. Během týdne, 14 dnů - zase bych mohl uvádět konkrétní příklady, o která zařízení jde - přešly z majetku státu do majetku kraje, včetně takto předaného majetku do trvalého užívání.
Problém je ten, že řada těchto majetků byla Pozemkovým fondem pronajata a právo trvalého užívání, které bylo předáno té které školské organizaci, v podstatě eliminovalo nájemní smlouvu, a zasáhlo tak do smluvních vztahů k soukromým subjektům. A teď - nechci zpochybňovat majetkové převody, i když pravděpodobně k žalobám v takových případech dojde, protože fyzické osoby se budou bránit, protože to školské zařízení není tím, kdo vlastní ten konkrétní nemovitý majetek, není vlastníkem. Protože to předával stát státu a školské zařízení vykonávalo pouze právo hospodaření a taková konkrétní smlouva byla uzavřena, přešlo vlastnictví na kraj a právo trvalého užívání nebo výkonu práva hospodaření je dáno, takže o nájemních vztazích rozhoduje nikoli subjekt, který vykonává právo hospodaření, ale o nájemních vztazích rozhoduje rada kraje.
Tady jsme se dostali do vážného právního problému. Vidím, že kolega Zajíček asi ví, o čem mluvím konkrétně v Jihočeském kraji, a tady si myslím, že nezbývá, než abychom se tím vážně zabývali, než dojde k poměrně rozsáhlým sporům o tyto věci.
Jinak bohužel musím uznat, že výtky k textu zákona jsou zcela oprávněné. Jen jde o to, jestli je potřeba, abychom se tím vůbec nezabývali a debatu skončili po obecné rozpravě v prvním čtení bez dalšího. Je otázka, jestli bychom se neměli alespoň v doprovodném usnesení vrátit k některým usnesením Poslanecké sněmovny. Bohužel nejsem připraven na usnesení, abych dal pozitivní návrh, takže v tomto ohledu pravděpodobně nebudu pro zamítnutí v prvním čtení, ale jinak uznávám, že tento problém takto diferencovaně nejde takto samostatně řešit.
Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Snítilý.
Poslanec Evžen Snítilý: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové. V této sněmovně stále slyším problém: tak to nejde řešit, připravuje se další řešení a bude se řešit a já nevím, co všechno.
Problém přece spočívá v jedné věci. Právo trvalého užívání bylo dvěstědevatenáctkou změněno na výpůjčku s datem, že toto právo končí 31. 12. 2004. A jestliže pan zpravodaj dedukuje z tohoto návrhu novely temné síly, které si budou drancovat nějaký majetek, co teprve tyto temné síly budou dělat, když právo výpůjčky skončí?
Mohu souhlasit s tím, že problém není tak jednoduchý, jak ho možná ve své naivitě my dva předkladatelé vnímáme, ale také vím, že novela, která byla přijata 25. května, byla novela velice kompromisní, a proto byla přijata takovým velkým počtem hlasů. A o této fázi, kterou nastoluje naše nová novela, se urputně jednalo a byla tam různá stanoviska Ministerstva financí, různé politické strany dávaly své návrhy, o kterých jsme diskutovali - nakonec jsem předseda podvýboru pro bytovou politiku, kde to všechno probíhalo.
Nezavírejme se, protože nám chybí do konce našeho volebního mandátu 4 x 30 dní nebo nějakých 4,5 x 30 dní, takovýmto diskusím. Rok 2004, 31. 12., není tak daleko. Potom další sněmovna, která nastoupí po nás, bude zase konstatovat to, co už jsme také slyšeli, že si toho nikdo nevšiml. Až se vzedmou protesty lidí nebo zástupců těchto družstev, tak budeme zase narychlo, rychlou jehlou spíchávat nějakou kompromisní dohodu typu novely 25. května, abychom zase konstatovali, že jsme vlastně neudělali všechno?
***