(12.20 hodin)
(pokračuje Exner)
Za druhé předkládám návrh, aby v § 3 písm. d) byla vypuštěna slova: "Federální správa Veřejné bezpečnosti" - o tomto bodě zde již bylo hovořeno.
Za třetí navrhuji, aby byl vypuštěn § 5 a ostatní paragrafy přečíslovány.
Za čtvrté navrhuji, aby byl vypuštěn § 7 a výjimka s ním spojená v článku V, který se týká účinnosti, a ostatní paragrafy aby byly přečíslovány.
Za páté navrhuji, aby v tisku 1021/2, to je usnesení výboru pro obranu a bezpečnost, v bodu, který se týká § 10a a navrhuje nové znění odst. 2, byla vypuštěna slova "vůči žadateli". Nové znění odstavce 2 by potom bylo: "Odst. 2. Porušení povinností uložených ministerstvu v odst. 1 je možno přezkoumat soudem." To by odstranilo tu námitku, kterou zde již vznesl pan ministr Stanislav Gross, že by se nakonec řada postižených osob vůbec nemohla domáhat přezkumu soudem.
A poslední pozměňovací návrh se týká toho, aby byla vypuštěna část druhá článek třetí a část čtvrtou a další a článek čtvrtý a další přečíslovat - pardon, část třetí a další a článek čtvrtý a další přečíslovat. Tady jde o změnu archivního zákona. Částečně o této věci rovněž hovořil pan ministr. Za prvé se domnívám, že nový návrh nepřináší příliš nového proti stavu, který v současné době je, a za druhé se domnívám, že je rovněž založen na velmi nepřesné formulaci a že by se to dotklo subjektů, u kterých si to myslím ani sami předkladatelé nepřejí.
Dovolte mi ještě, abych se zmínil k dílčím věcem, o kterých se hovořilo dosud v rozpravě, ať už všeobecné nebo podrobné.
Na rozdíl od pana poslance Krásy myslím, že právě předkladatelé senátního návrhu zákona se snaží udělat jakousi tlustou čáru za minulostí s tím, že se tímto způsobem s touto minulostí vyrovnají. Obávám se, že se ovšem mýlí, a to ze dvou důvodů. První je ten, že za minulostí není možné dělat tlusté čáry. Minulost, historie, dějiny jsou totiž živá záležitost a každá generace bez ohledu na to, co o určitých událostech nebo celých epochách minulosti soudily i předchozí generace, si osvojuje nový názor, často se liší od názoru té generace předchozí a je často také založen na nových krocích ve vývoji společnosti a nových názorech právě na minulost. Minulost v tomto směru nemůže být uzavřená a nelze za ní ani udělat tlustou čáru.
A druhá věc, proč si myslím, že naopak autoři chtějí udělat tlustou čáru za minulostí, je to, že chtějí, aby zákon o zveřejnění, o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalých tajných služeb se vztahoval jenom na tyto tajné služby. My jsme - a mluvím teď za Komunistickou stranu Čech a Moravy - několikrát…
Já zdůvodňuji přednesené pozměňovací návrhy a mám právo se, pánové, vyjádřit a obávám se, že není důstojné poslance okřikovat - muže u řečnického pultu, ani ženu.
Takže kdyby se navrhované zásady vztahovaly i na tajné služby současné, neměli bychom žádné námitky, aby byly přijaté takové zásady, které by jednou provždy ukázaly, že žádná činnost nemůže být utajována na věky, že vždycky podle zákona přijde doba, která povede ke zpřístupnění toho, co se v jakkoliv utajované službě dělo. Takový návrh ale je bohužel zastánci současného návrhu zákona velmi tvrdě odmítán, a tudíž naprosto oprávněně vzniká dojem až přesvědčení, že jde o to, aby byly zpřístupněny určité praktiky z minulosti, avšak nedej bože aby se zajistilo zpřístupnění podobných nebo jiných praktik ze současnosti.
Také představa o tom, že od těch, kteří mají námitky, jde o nicotné připomínky, je bohužel velmi problémová. Pan profesor Jičínský již připomněl stanovisko Vojenského zpravodajství Ministerstva obrany, které nám s číslem jednacím 27/2/2002-VOZ-2 zaslal brigádní generál Ing. Jiří Gízl jako ředitel Vojenského obranného zpravodajství, Vojenského zpravodajství, kde nejen ukazuje na problematičnost zákona, na neuskutečnitelnost v některých bodech, ale také ukazuje na ochromení Vojenského zpravodajství, především té jeho části -Vojenského obranného zpravodajství, bude-li zákon přijat, a nejsem si úplně jist, jestli je záměrem předkladatelů ochromit činnost tohoto nesporně důležitého orgánu.
Podobně jestliže pan senátor Liška připouští, že některé námitky jsou oprávněné, ale stejně trvá na tom, že zákon je potřeba přijmout, aniž bychom se s těmito námitkami důsledně vypořádali, se domnívám, že představuje tvrzení, kterého bude moci s odstupem času snad jen litovat. Upozorňuji např. na knihu, kterou redigovala paní Salivarová, Osočení, která velmi jasně ukazuje, jak nicotné dopady na osudy mnohých lidí mohou mít lustrační zákony, zpřístupnění svazků a podobná činnost.
Na základě všech těchto skutečností mi, dámy a pánové, dovolte, abych i v podrobné rozpravě k tomuto návrhu zákona navrhl jeho zamítnutí, a nebude-li přijato, vrácení výborům k novému projednání.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Hlásí se někdo dále do podrobné rozpravy? Pan poslanec Filip má slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Já budu stručný. Já si myslím, že je potřeba se zabývat tím, co bylo předloženo. Trochu mě mrzí, že pan kolega Bílý nenavrhl tu změnu.
Takže první změnou, kterou navrhuji, je, aby § 4 odst. 1 zněl, že ministerstvo je povinno na žádost občana České republiky staršího 18 let - a ostatní je tak, jak je v textu.
Pokud jde o další body, jsem přesvědčen, že je potřeba, abychom se zabývali těmi jednotlivými funkcemi, takže v druhém pozměňovacím návrhu bych chtěl navrhnout, aby v § 6 byla vypuštěna část odst. 1 písm. b), a to je zpřístupnit zachované svazky, ministerstvo spravedlnosti je povinno sdělit informace o existenci dokumentů a zpřístupnit zachované dokumenty vzniklé z činnosti odboru vnitřní správy Sboru nápravné výchovy. Celý ten 1 - 6, odst. 1 písm. b).
A potom bych se rád vyjádřil k návrhu jako celku, aby to nebylo v jednotlivých částech, to znamená, že bychom do § 1 udělali odst. 2, který by zněl, že se jednotlivé svazky zpřístupňují postupně, a to vždy po uplynutí 50 let od jejich ukončení. Variantně, aby někteří - některým by se to mohlo zdát málo, tak variantně 30 let od jejich ukončení. To znamená, že by se postupně zpřístupňovaly jednotlivé svazky tak, jak jsou. Vycházím z jednoduchého principu zákona o archivnictví. Takže to je § 1 odst. 2, to znamená, že jednotlivé svazky se zpřístupňují postupně po uplynutí archívní doby 50 let, varianta 30 let.
A teď k návrhu, který tady dal pan kolega Benda. Já s tím výrazně nesouhlasím a myslím si, že v té části, která se týká zákona o archivnictví, je potřeba vycházet z jiného principu - a tam by bylo za slovy: "Komunistické strany Československa a ostatních organizací Národní fronty". Protože to je lepší popis, než je tam momentálně.
Toť vše.
***