(19.00 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. O slovo požádal pan kolega Sehoř. Chtěl bych poprosit všechny kolegy o klid.
Poslanec Karel Sehoř: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte i mně načíst v podrobné rozpravě některé změny, pozměňovací návrhy.
Za prvé: Pozměňovací návrh k návrhu pana poslance Vnoučka, který tu před chvílí přečetl, a to ve variantě I., jak je odst. 1 c) nákladní vozidlo, speciální vozidlo a soupravu, tak před slovem "soupravu" vložit slovo "jízdní". Jinými slovy, bude to začínat "nákladní vozidlo, speciální vozidlo a jízdní soupravu". Odpovídá to zákonu č. 361 a definici jízdní soupravy.
Totéž je ve variantě II., tzn. zase odst. 1 c) nákladní vozidlo, speciální vozidlo a soupravu a před slovo "soupravu" vložit slovo "jízdní". To je jedna věc.
Druhá věc: Upozorňuji na to, že bude třeba ve třetím čtení změnit název zákona, vložit tam zákon č. 247/2000.
Třetí věc: Navrhuji v zákoně o dráhách, tzn. zákon č. 266/1994 Sb., změnit § 10 tak, že bude znít:
Název "Ochrana dráhy" - 1. Vlastníci nemovitostí v sousedství dráhy jsou povinni strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvu půdy, padání kamenů, lavin a stromů nebo jejich částí, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dráhy nebo přírodními vlivy; vznikne-li toto nebezpečí z jednání těchto vlastníků, jsou povinni učinit nezbytná opatření na svůj náklad. O rozsahu a způsobu nezbytných opatření a o tom, kdo je provede, rozhodne Drážní správní úřad.
Odstavec 2. Drážní správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dráhy a zdroje rušení drážního provozu na nich. Zjistí-li zdroj ohrožení jiný, než je uveden v odstavci 1, nařídí Drážní správní úřad provozovateli nebo vlastníku odstranění zdroje tohoto ohrožení. Nevyhoví-li provozovatel nebo vlastník zdroje ohrožení, Drážní správní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady.
Zdůvodnění. Jde o text, který sjednocuje přístup vztahů jak dráhy i silničních komunikací vůči vlastníkům okolních pozemků. Dnes je sjednocen přístup v lesním zákoně a v zákoně o pozemních komunikacích. Tímto do stejného režimu se dostává i zákon o dráhách.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Chci se zeptat pana poslance Sehoře, zda skončil přednes svého pozměňovacího návrhu.
Nyní má slovo pan kolega Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vzhledem k tomu, že je po 19. hodině, neodhlasovali jsme, že můžeme hlasovat i po 19. hodině, tak abych zjednodušil proceduru projednávání, máme do rána času dost zkontrolovat všechny návrhy, beru svůj procedurální návrh na přerušení tohoto bodu před skončením podrobné rozpravy zpět.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Berete zpět návrh na přerušení? To je velmi konstruktivní návrh. Uvidíme, co pan poslanec Němec.
Poslanec Pavel Němec: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Za prvé bych chtěl poděkovat panu kolegovi Hojdovi jako jednomu z předkladatelů, že mě zastoupil, přestože jsem byl pověřen skupinou předkladatelů tento návrh zákona odůvodnit. Cítím za svou povinnost, abych se k tomuto návrhu vyjádřil a vyjádřil se i k námitkám pana ministra Schlinga, které mi byly tlumočeny.
Za prvé bych chtěl říci, že souhlasím s návrhem hospodářského výboru, s výsledkem projednávání v hospodářském výboru tohoto návrhu zákona, s pozměňovacími návrhy, které tento výbor Poslanecké sněmovně doporučuje. To za prvé.
Nyní k vlastnímu výsledku v hospodářském výboru. Hospodářský výbor se velmi obsáhle zabýval, jakým způsobem docílit skutečné vymáhatelnosti té právní povinnosti, která v právních předpisech již je zakotvena. Nikdo nepochybuje o tom, že cestující, který je zjištěn bez jízdenky, by měl zaplatit přirážku a jízdné. To bylo součástí právního řádu odnepaměti a nikdo tuto skutečnost nezpochybňuje. Bohužel jsou jiné názory na to, jak skutečně docílit toho, aby dopravce, resp. jeho pověřené osoby měly právní mechanismy k tomu, jak vymoci tuto přirážku, a pokud ji cestující na místě nezaplatí, jak ji vymoci v následném soudním řízení nebo případně v řízení exekučním. Původní návrh, a není to žádným tajemstvím, vycházel z materiálů, které zaslalo Sdružení dopravních podniků, a ty si představovaly, že dopravce by měl jakousi privilegovanou dodatečnou možnost na ověření totožnosti cestujícího, doplnění chybějících údajů, pokud je například totožnost ověřována z dokladu, který neobsahuje všechny náležitosti potřebné k vymáhání přirážky na místě samém, tak aby tyto údaje mohl získat z centrálního registru obyvatel.
K tomuto návrhu řešení vyslovil výhrady Úřad pro ochranu osobních údajů a já musím říci, že těmto námitkám rozumím. Jedno hledisko je ochrana osobních údajů a druhé hledisko je otázka, zda dopravce jako věřitel vůči cestujícímu, ke kterému má pohledávku, má mít nějaký privilegovaný přístup k vymáhání své pohledávky.
Hospodářský výbor se rozhodl, že bude hledat jinou cestu k tomu, aby vyměřené přirážky u cestujících bez jízdenek byly vymáhatelné, a zvolil takovou cestu, která by měla umožnit stoprocentní zjištění totožnosti cestujícího v okamžiku spáchání tarifně přepravního deliktu. To znamená v okamžiku samotné kontroly. Kontrola probíhá tím způsobem, že cestující je vyzván k předložení platné jízdenky. Pokud platnou jízdenku nepředloží, je vyzván v souladu se zákonem a tarifními a přepravními podmínkami dopravce k úhradě vyměřené sankce, která může dosahovat až výše tisíc korun. To v přepravním řádu zakotveno je. Pokud cestující tuto povinnost nesplní, je to povinnost uložená na základě zákona, tak kontrolor má právo vyzvat cestujícího, aby se prokázal osobními údaji potřebnými k vymáhání částky.
Nyní nastává jakési právní vakuum, protože na jedné straně je zákonná povinnost cestujícího se prokázat osobními údaji, na straně druhé jsou samozřejmě určité obecné principy, takže cestující využívají nebo se odvolávají na obecné principy. Této situace využijí, nesplní svou zákonnou povinnost, neprokáží se osobními údaji a z místa kontroly se vzdálí, lidově řečeno utečou.
Myslím si, že nemůžeme této situaci nečinně přihlížet a musíme hledat cestu, jak ji napravit. Nikdo nepochybuje o tom, že když v samoobsluze, v hypermarketu někdo odcizí nějaké zboží, které má hodnotu, která nedosahuje trestného činu, bude se tedy jednat o přestupek, tak nikdo nepochybuje o tom, že personál supermarketu nebo strážní služba může osobu prostě zadržet do příchodu policie, tak aby mohla být totožnost osoby spolehlivě zjištěna.
Bohužel v dopravních prostředcích se neustále setkáváme s tím, že cestující s apelem na omezování osobní svobody se neprokazují osobními údaji potřebnými k vymáhání sankce za přestupek a nereflektují na sankci a vlastně kontrolora ignorují. Proto podle mého názoru hospodářský výbor zcela správně dospěl k závěru tak, aby sankce za jízdy bez platné jízdenky byla vymáhatelná, tedy navrhuje uložit zákonnou povinnost cestujícímu, pokud se neprokáže osobními údaji, setrvat na místě samém do příchodu orgánu, který je schopen totožnost cestujícího ověřit, anebo jej následovat na nejbližší místo, kde je možné totožnost cestujícího spolehlivě zjistit.
***