(15.00 hodin)
(pokračuje Gongol)
Za prvé § 47 odst. 2 by zněl nově:
Při výpovědi dané osamělé zaměstnankyni nebo osamělému zaměstnanci trvale pečujícímu o dítě mladší než 15 let nebo zaměstnanci se změněnou pracovní schopností, který není zabezpečen starobním nebo plně invalidním důchodem, z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. c), d) v zákoníku práce, při výpovědi zaměstnanci, protože nesmí dále konat dosavadní práci pro ohrožení nemocí z povolání, nemoc z povolání, pracovní úraz, a při výpovědi dané pro dosažení nejvyšší přípustné expozice na pracovišti určené závazným posudkem příslušného orgánu hygienické služby je zaměstnavatel povinen zajistit těmto zaměstnancům nové vhodné zaměstnání, a to podle potřeby i s pomocí svého nadřízeného orgánu. V těchto případech výpovědní doba skončí teprve tehdy, až zaměstnavatel tuto povinnost splní, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak.
Druhá úprava § 195 odst. 1 zní:
Návrh za ztrátu na výdělku po ukončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity se poskytuje zaměstnanci v takové výši, aby spolu s jeho příjmem z výdělečné činnosti po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného důchodu poskytovaného z téhož důvodu se rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. Přitom se nepřihlíží ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost, ke snížení tohoto důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení, ani výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím.
V případě, že po skončení pracovního poměru z důvodu nemoci z povolání nebo pracovního úrazu je zaměstnanec veden jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce a nemůže si zajistit zaměstnání ani s pomocí úřadu práce, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v takové výši, aby spolu s jeho příjmem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. Stejným způsobem se postupuje i v případě, že po ukončení pracovního poměru z důvodu nemoci z povolání nebo pracovního úrazu ztratí zaměstnanec následně zaměstnání z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Další se přihlásila paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych v podrobné rozpravě navrhla také jednu úpravu, která se týká tisku č. 1024, který projednáváme ve znění usnesení ústavně právního výboru, a sice tisku 1024/1.
Ústavně právní výbor, jak už zde řekl pan zpravodaj, se věnoval velmi podrobně tomuto textu, a to zejména proto, že dopad na trh, jednak na spotřebitele, ale samozřejmě také na výrobce a prodejce, je poměrně vážný a přinese zásadní změnu zejména prodloužením oné dnes šestiměsíční záruční doby při prodeji spotřebního zboží na 24 měsíců, což je zásah nemalý.
Ústavně právní výbor po podrobné rozpravě doporučil sněmovně, aby se snížily všechny možné dopady, negativní dopady na trh, prodloužit, resp. stanovit účinnost tohoto zákona k 1. lednu 2003. Mně se zdá, že i tato lhůta je poměrně krátká na to, aby trh mohl být adaptován a aby se veškeré změny připravily dostatečně, a proto navrhuji v části čtvrté Účinnost čl. IV změnu tohoto znění: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004."
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy? Nehlásí-li se nikdo, tak podrobnou rozpravu končím. Táži se na závěrečná slova pana ministra?
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, má reakce bude vycházet ze tří argumentačních zdrojů.
Za prvé připomínám, že tato tzv. euronovela občanského zákoníku se dotýká zákoníku práce jen potud, pokud je nezbytné. Princip odpovídající prodloužení promlčecí doby v občanském zákoníku promítnout i do zákoníku práce tak, aby nedocházelo k tomu, že zaměstnavatel, který bude povinen nahradit škodu jako osoba odpovědná, ať fyzická, nebo právnická, bude mít nárok vůči svému zaměstnanci promlčet. Jinými slovy jde o změnu a jenom o změnu, která je přísně vyvolána navrženou euronovelou občanského zákoníku.
Zasahovat do zákoníku práce v jakékoliv jiné souvislosti považuji za nemožné. Především proto, že ty změny, které navrhl pan poslanec a které se týkají rozsahu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, jsou formulačně povahy zcela zásadní, a já bych mohl vést debatu a dokázat, že ani ty by dnes nedosáhly zamýšleného účelu. Ale prostě není možné o něčem tak zásadním, jako je otázka rozsahu náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, jenom tak lehkým perem diskutovat v rámci malinkaté novely zákoníku práce. Šlo by o zcela systémový zásah.
Ostatně dovolte mi jen jedinou poznámku. Ty úvahy o tzv. zvýšeném úsilí jsou součástí judikatury soudu nejméně od poloviny 80. let, pracuje se s nimi běžně, a i když vytýkám často justici nejednotnost, tak v oblasti pracovněprávní je justice mnohem více jednotná než v jiných oblastech hmotného práva. Proto nemohu s plným vědomím odpovědnosti tyto pozměňovací návrhy přijmout, vzhledem k tomu, že se zcela vymykají rozsahu a věcnému charakteru vládního návrhu zákona.
Návrh pana poslance Pilipa je mnohem složitější, než si on sám dovede představit. Platí stejné důvody: naprosto se vymyká věcnému charakteru předloženého vládního návrhu. Ale bych schopen doložit, že se chce takto vyřešit zcela zásadní otázka, kterou řeší mnohé konkursní zákony v Evropě různě, a to je otázka, zda existuje důvod pro to, aby fyzické osoby, které mají určité majetkové povinnosti ve vztahu ke kolektivní právnické osobě, měly výhodnější postavení než věřitelé. Je to mimořádně složitá otázka. A říci, že ji vyřešíme tak, že řekneme, že ti, kterým vznikl nárok nerealizovaný na převod bytu do vlastnictví podle zákona č. 72/98 Sb., mají přednost před věřiteli právnické osoby, tak jsme se vydali jednou cestou bez odpovídající diskuse. Ta diskuse je vedena, je vedena v rámci kodifikace úpadkového práva a její vyjádření bude ve vládním návrhu zákona o úpadku, který je předmětem řekl bych všeobecného souhlasu. Zasahovat do této úpravy tímto pozměňovacím návrhem považuji za zcela nemožné. A to nemluvím ani o tom, že cíl, který pan poslanec Pilip sleduje, je nedosažitelný, neboť otázka, zda majetek je součástí konkursní podstaty, nebo není, je již vyřešena v konkrétní kauze družstva Kavčí skála, jestli si nepletu název. Tím, že změníme s účinností od 1. ledna 2003, nebo odkdy, citovaný zákon, nezměníme nic na způsobu, jakým konkursní soud musí řešit na jedné straně osud družstevníků, jimž nebyly převedeny tyto byty, a na druhé straně osud věřitelů družstva. Nechme to na konkursním soudu. Je to otázka mimořádně složitá a platná úprava nabízí východiska pro řešení. V rámci tohoto vládního návrhu považuji za naprosto nemyslitelné otvírat tento velmi složitý právní problém.
Konečně otázka tzv. dvojího režimu záručních lhůt, tedy těch starých a vyznačených na výrobcích ležících ve skladech a těch nových. Vždycky jsem si vážil, a nic se na tom nezměnilo, způsobu práce ústavně právního výboru potud, že mi popřál možná až luxusní výhody, totiž vyjádřit výsledek všeobecné diskuse a převažujícího názoru vlastním textem.
***