Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(14.40 hodin)
(pokračuje Klaus)

Dostáváme se k bodu 24, což je

Prosím pana ministra.

Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, jak jsem uváděl v úvodním slovu v rámci prvého čtení, navrhovaný zákon sleduje dva základní cíle. Jednak v souvislosti s přistoupením České republiky k občanskoprávní úmluvě Rady Evropy o korupci je potřeba vyhovět požadavku této úmluvy a odpovídajícím způsobem upravit délku promlčecí doby v případě, že škoda vznikla v důsledku korupčního jednání. Tato úprava se týká jak novely občanského zákoníku, tak zákoníku práce, a to stejným způsobem. Dále je třeba v občanském zákoníku zajistit plnou slučitelnost s právem Evropských společenství v oblasti poskytování záruk na spotřební zboží. Do souladu s evropskou směrnicí je tedy třeba uvést především délku ze zákona poskytované záruční doby. Ta podle platné úpravy činí šest měsíců, ale podle uvedené směrnice prodávající odpovídá za vady po dobu dvou let. Platná úprava občanského zákoníku dále v případě vady věci, jestliže se vyskytne v záruční době, upřednostňuje z hlediska kupujícího právo na bezplatné provedení opravy před výměnou věci, zatímco podle směrnice je kupující oprávněn sám se rozhodnout, kterému nároku dá přednost. Členské státy Evropské unie jsou povinny přijmout potřebné právní předpisy k dosažení souladu se směrnicí nejpozději dnem 1. ledna 2002. Tento termín však lze považovat za rozhodný i pro hodnocení stupně slučitelnosti s komunitárním právem v procesu přistoupení České republiky k Evropské unii.

Vládou předložený návrh projednal jako tradičně ústavně právní výbor. Velmi rád mu děkuji za odpovědný a především kvalifikovaný přístup k projednávání. Jednání vyústilo v komplexní návrh nového znění zákona, který - jak se dozvídáte z usnesení - doporučuje ústavně právní výbor sněmovně schválit. Konstatuji, že těmito změnami dochází k upřesnění některých formulací a také k větší přehlednosti úpravy, aniž by byl narušen její smysl, tak jak byl charakterizován ve vládním návrhu zákona. Tento text plně podporuji a mám za to, že i v daném případě jsou splněny všechny předpoklady, aby návrh prošel do dalšího čtení.

Děkuji vám.

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji, pane ministře. Prosím pana poslance Exnera jako zpravodaje ústavně právního výboru.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, ústavně právní výbor se vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákoník práce, ve znění posledních pozdějších předpisů, zabýval na dvou poměrně rozsáhlých schůzích. Přijal nakonec usnesení, které je obsahem tisku 1024/1, ve kterém navrhuje Poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona schválila, avšak navrhuje úplné nové znění tohoto návrhu. Navrhnu potom v podrobné rozpravě, abychom z tohoto znění vycházeli v celé podrobné rozpravě.

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji pěkně. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí - nehlásí pan poslanec Pilip. Prosím pana poslance Gongola.

Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedo, dámy a pánové, využívám příležitosti, že je předložen zákon upravující zákoník práce. Jelikož nepřesné znění zákoníku práce, zejména pak § 195, přináší nemálo problémů lidem přeřazovaným na jinou práci z důvodu ohrožení nemocí z povolání, nemoci z povolání nebo po pracovním úrazu, naskýtá se dnes tedy možnost alespoň částečně chybu napravit. Řada takto postižených občanů dokonce založila občanskou společnost, která je nazvaná K 195, která má zájem na odstranění možnosti nepřesného výkladu a vzniku sporů. Tyto jsou pak řešeny u přehlcených soudů, které v jedné a téže věci rozhodují zcela odlišně. O těchto případech je informováno i Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale dosud nenašlo odvahu stav řešit, i když to pan ministr po jedné z mých interpelací v této věci přislíbil. Jeden z existujících problémů může být vyřešen poslaneckým návrhem zákona, který by měl být projednán, a byl teď ve druhém čtení na této schůzi sněmovny, a který odděluje finanční prostředky na renty a deputáty od prostředků na útlum. Myslím si, že tím vyřešíme řadu problémů.

Dalším problémem však je výklad tzv. opomenutého výdělku, který i soudům způsobuje mnoho problémů, nejvíce však postiženým, kteří se musí obracet na soudy, platit a čekat i několik let na rozhodnutí soudu. Nehledě na to, že po rozhodnutí soudu reaguje zaměstnavatel tak, že zastaví jakékoliv další výplaty dávek. Jak my jako zákonodárci vysvětlíme opomenutý výdělek v situaci, která v nejvíce postižených regionech znamená dvacetiprocentní nezaměstnanost, a lidé zdravotně postižení s omezeními stanovenými lékaři proto nemají vůbec šanci si najít jakékoliv zaměstnání? Velké spory jsou vedeny i o to, zda opomenutým výdělkem je minimální mzda, či dokonce docilovaný výdělek, který dostával po přechodu do jiného podniku, ale ten se ocitl v konkursu a zaměstnanec přišel o práci. Někteří původní zaměstnavatelé pak tvrdí, že je to právě ona částka. To samozřejmě vzbuzuje nechuť si najít dobře placené zaměstnání a riskovat tím to, že když o tuto práci přijde, bude tato docilovaná mzda odečítána jako opomenutý výdělek. Částečně by pro zvýšení šancí u těchto zdravotně postižených občanů na získání zaměstnání pomohlo například stanovení minimální mzdy u částečně invalidních důchodců, třeba ve výši 70 %, což by zvýšilo jejich šanci získat si zaměstnání. Dnes se to obchází například tím, že se sjednává pracovní poměr na částečný úvazek. Z toho má sice výhodu zaměstnavatel, ale zaměstnanci se strhává minimální mzda. Toto řešení, o kterém jsem zde hovořil, může být rychlé, neboť závisí pouze na rozhodnutí vlády.

V pozměňovacím návrhu pak předložím v podrobné rozpravě návrh na řešení, kterým by se odstranilo nebezpečí nejednotného výkladu opomenutého výdělku v případě ztráty zaměstnání na novém pracovišti. Samozřejmě, že budou i nadále existovat určité nedořešené případy, které by musel rozhodovat soud. Ale měli bychom projevit snahu o jejich podstatné snížení. Pomohli bychom tak přetíženým soudům, ale především zdravotně postiženým.

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Gongolovi. Táži se, zda se další hlásí do obecné rozpravy. Ne-li, obecnou rozpravu končím a otevírám rozpravu podrobnou, do které se jako první přihlásil poslanec Pilip. Pan poslanec Exner má přednost.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, já se na začátku podrobné rozpravy hlásím jen proto, abychom hlasováním rozhodli, že za základ dalšího jednání vezmeme znění, které je ve sněmovním tisku 1024/1.

***