(11.10 hodin)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. To byl návrh rozpočtového výboru podle usnesení 855/2. V původním návrhu zákona bylo: Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Pozměňovací návrh je paní kolegyně Němcové na 1. 1. 2003, protože rozpočtový výbor předložil tento pozměňovací návrh k 1. 1. 2002.
Technické sdělení: pan kolega Severa má náhradní kartu č. 12.
Přesto tento návrh zazněl, vypořádáme se s ním potom ve třetím čtení v hlasování.
Kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy? Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím a tím končím druhé čtení projednávaného návrhu zákona, končím projednávání bodu č. 16. Děkuji panu kolegovi Janečkovi i paní poslankyni Němcové.
A přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je
17.
Návrh poslanců Miroslava Máčeho a dalších na vydání zákona
o Národním parku Šumava a o změně zákona č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 937/ - druhé čtení
Prosím, aby úvodní slovo za navrhovatele přednesl pan poslanec Miroslav Máče.
Poslanec Miroslav Máče: Vážený pane předsedající, vážení kolegové a kolegyně, předstupuji před tuto sněmovnu, abych obhajoval zákon, který ve své podstatě mnohým z nás život neovlivní, ale pro mnohé občany, starosty, ale i návštěvníky je zásadní záležitostí. Myslím tím občany, starosty a návštěvníky v oblasti Šumavy.
Jak dobře víte, v červnu jsme se vyjadřovali ke dvěma návrhům zákonů. Podle mého úsudku i mínění nebyl ani jeden tak dobrý, aby stál za to, aby mohl být výsledným produktem naší sněmovny. Poté co jsme zvolili jeden zákon k dalšímu projednávání, došlo k tomu, že velká většina starostů z Národního parku Šumava se začala scházet s představiteli správního úřadu národního parku a některými pracovníky z Ministerstva životního prostředí. Vyšli z formy zákona, kterou jsme schválili v prvním čtení, nicméně po dvou a půl měsících práce vytvořili takový zákon, který je kompromisem mezi požadavky samosprávy a požadavky Ministerstva životního prostředí. Sám se přiznám, že těchto jednání jsem se nezúčastnil proto, abychom já i ostatní poslanci jim nenutili něco, co vychází z našeho ideového přesvědčení a pohledu na svět. Výsledkem tohoto jejich úsilí je komplexní pozměňovací návrh výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, který byl přijat na 56. schůzi tohoto výboru.
Z tohoto pohledu vás žádám, abychom nehovořili o znění zákona, který prošel prvním čtením, je to minulost, o které nemá cenu hovořit, ale aby naše veškeré snažení, úsilí a debaty se vztahovaly k tomuto komplexnímu pozměňovacímu návrhu, který vzešel z výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
K vlastnímu obsahu tohoto zákona. Ještě bych znovu podotkl, že tento komplexní pozměňovací návrh není dílem některých poslanců, poslanci se k němu pouze přihlásili. Je opravdu kompromisem dohody mezi samosprávou a státní správou v této oblasti naší republiky. Sám zákon již v první části svého úvodu jasně říká, že Národní park Šumava je vyhlášen proto, aby zajišťoval zachování a zlepšení přírodního prostředí, ale aby také dbal o využití území národního parku k trvale udržitelnému rozvoji života místních obyvatel, turistice a rekreaci. Z toho je patrné, že tu nejde o nějaké území, které se uzavře občanům, lidem, nebude tam nikdo žít, bude tam pouze zvěř a nikdo se tam nepodívá. Ne, naopak je to území, se kterým se počítá k tomu, aby se trvale udržovalo a sloužilo i turistice a rekreaci.
V další části, a to je zejména § 2, je velice obtížný paragraf. Praxe po deseti letech fungování národního parku ukázala, že vztahy mezi samosprávou a státní správou nemusí být tak jednoduché, jak se na počátku, v době, kdy vládní nařízení o Národním parku Šumava vzniklo, vztahy jevily. Důsledkem toho vznikl požadavek na rozdělení dosavadní správy Národního parku Šumava na dvě části. Původní názor byl, že jedna část bude správní úřad, druhá část bude příspěvková organizace pod Ministerstvem životního prostředí. V tomto návrhu, který je zde předkládán, jde o to, že první částí opravdu zůstává správní úřad Správa Národního parku Šumava se sídlem ve Vimperku a druhou částí se stává obecně prospěšná společnost. Tato obecně prospěšná společnost má výhradně zajišťovat péči o les a všechny ostatní pozemky ve vlastnictví státu. Je to paragraf velice problémový, jehož obsah zde musíme vyřešit, eventuálně se k němu musíme vyjádřit tak, aby výsledná formulace, která by od nás vzešla, byla základem pro uspořádání, které nebude platit jen v Národním parku Šumava, ale které postupně v budoucích letech bude platit ve všech národních parcích na území České republiky, takže znění paragrafu 2 je záležitostí opravdu principiální, kterou musíme nějak vyřešit.
Dalším podstatným paragrafem je § 4 - Obce a obyvatelstvo. Tento paragraf byl řešen velice dlouze a procházel velice dlouhou diskusí. Není ideální. První část paragrafu odst. 1 jasně říká, že obcím, na jejichž správním území se nachází národní park, náleží náhrada za omezení vyplývající z tohoto zákona. Způsob poskytování a výše náhrady stanoví ministerstvo po dohodě s Ministerstvem financí vyhláškou. Tato formulace není nejlepší, není propracovaná, ale po diskusi samosprávy a státní správy došlo k formulaci tohoto znění a ani samospráva, ani státní správa nechtěly ani nemohly ze svých postů ustoupit. Takže zase otázkou naší sněmovny je, jak se s tímto odstavcem vypořádá, jak ho zmodifikuje, jaký bude výsledný tvar tohoto odstavce.
Odstavec 2 říká, že veškerá újma při obhospodařování nemovitostí na území národního parku způsobená tímto zákonem musí být vlastníku kompenzována státem podle dohody. To je odstavec velice těžký. Pro určité politické strany je přínosný, pro určité politické strany je nemožné, aby prošel. Je to otázka naší sněmovny, jak se postaví k tomuto odstavci, zdali zůstane, bude modifikován, jaká bude jeho výsledná podoba. Je to na nás, uvidíme.
Navíc zde přichází § 6, který je nazván "Bližší ochranné podmínky". Bližší proto, protože základní ochranné podmínky jsou stanoveny zákonem 114 o ochraně přírody. Zde bych jen poukázal na jednu věc, o které se v tisku hovořilo, a to je otázka, kde je řečeno, že na území první a druhé zóny je zakázáno zřizovat nové nebo rozšiřovat stávající lyžařské sjezdové trati a vleky.
***