(16.40 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Ale pozor! To, že jsme neuspěli, a doufejme, že se podaří případně dalšími kroky zvrátit rozhodnutí, ale prozatím jsme v arbitrážním řízení neuspěli v té takzvané arbitráži s Nizozemím, tak tady hrozí velmi závažná škoda České republice, neboť je žalována náhrada škody, a tato náhrada škody je žalována ve výši 500 milionů dolarů, tedy 20 miliard Kč. V České republice nebudeme mít peníze na zvýšení tarifních platů pracovníků ve státní správě. Nebudeme mít peníze pro úředníky, pro zdravotní sestry, pro lékaře. Nemůžeme dostavět dálnici až k polským hranicím přes Hradec Králové. Můžeme polemizovat, zda budeme mít dostatek peněz na dostavbu nemocnic apod. Ale budeme muset, pokud budeme takto pokračovat, zřejmě zaplatit náhradu škody ve výši 20 miliard Kč, ze které nikdo nic v České republice nebude mít!
Vezměte v úvahu, že i když tady kryjeme a případně platíme náhrady v bankách, v kampeličkách apod., tak za tyto ztráty alespoň někdo něco získá. Získají náhradu ti, kteří měli vklady v kampeličkách, popřípadě v bankách či v jiných ústavech. Ale z této náhrady škody v České republice nikdo nic mít nebude. A jestli vás všechny nechává klidnými tato skutečnost, že hrozí, že bychom mohli platit takto vysokou náhradu škody ve výši 20 miliard Kč, tak potom je to silně na pováženou. Tato věc se musí vzít velmi vážně, protože premiér ve svém dopise také píše o té náhradě škody: Výše uvedená částka nezahrnuje náhradu škody. To cituje náklady řízení. O výši náhrady škody se bude rozhodovat v dalším řízení před arbitrážním soudem a nelze ji předem odhadnout. Takže on nevylučuje, že bude úspěch v celé věci. A pokračuje dál: Její výše bude záležet na úvaze rozhodců a na základě argumentů předložených stranami a může dosáhnout až částky požadované žalobcem. Na druhé straně může být i daleko nižší.
Tedy ani předseda vlády nevylučuje, že tento spor může skončit zaplacením 20 miliard Kč. A znovu kladu otázku, jak rada zodpoví svoji činnost, že tento výsledek tu máme, že máme výsledek konstatace porušení práva ze strany České republiky v obou dvou rozhodnutích. Znovu připomínám - ona londýnská arbitráž je již hotovou věcí, tam je to konstatováno, že Česká republika porušila právo. Samozřejmě - zaplať pánbůh - že pan Lauder neuspěl z důvodů jeho vedení sporu v nároku na náhradu škody, tím jenom lépe. Ale konstatováno zde porušení práva je, to je také zřejmé každému, kdo si přečte nález této arbitráže. A je tady nebezpečí, že můžeme prohrát na celé čáře onen druhý spor. Našlápnuto tímto směrem je velmi výrazně. Výrok tu již je a bude se ještě rozhodovat o náhradě škody.
Z tohoto důvodu, vážené kolegyně a vážení kolegové, si dovolím za prvé konstatovat nesouhlas se zprávou pana předsedy, protože nás tady zahrnul technickými detaily a nevypořádal se vůbec s tvrzením arbitráží a vysvětlením toho, jak došlo k tomu, že tyto arbitráže byly rozhodnuty tak, jak byly rozhodnuty. Takže můj návrh na usnesení je, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí se zprávou přednesenou panem předsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Druhý návrh usnesení zní takto: Poslanecká sněmovna bere na vědomí, že částečný rozhodčí nález ve sporu CME Czech Republic BV versus Česká republika výslovně konstatuje, že k porušení dohody o ochraně investic s Nizozemím ze strany České republiky došlo činností, popřípadě nečinností Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a že stejný závěr dovodila i tzv. londýnská arbitráž mezi Českou republikou a Ronaldem Lauderem.
Cituji s jemnou slohovou úpravou dvou slov z textu, který podepsal předseda vlády Miloš Zeman, to znamená, že konstatuji totéž, co konstatuje předseda naší vlády, a navrhuji, aby Poslanecká sněmovna ve svém hlasování potvrdila tento závěr, protože těžko můžeme být v tomto v rozporu s předsedou vlády. Navíc je to opřeno o nálezy, které jsou veřejně dostupné. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi stručnou poznámku k vystoupení mého předřečníka. Já bych byl velmi rád, kdyby pan poslanec Svoboda se mnou na tomto místě uzavřel sázku, když už nás straší a vydává teď směrem k televizním divákům a směrem k české veřejnosti zprávy o tom, že nebudeme mít dálnice, nemocnice, školy, platy jen proto, že zaplatíme 20 miliard náhradu škody, tak zda by se mnou neuzavřel sázku, ve které by dal sázku svůj poslanecký mandát, kterého se vzdá v případě, když ona náhrada škody nebude 20 miliard, ale bude podstatně nižší, a když bude hovořit o této hrozící nebo možné částce pouze v rámci hypotézy a nebude ji zde vydávat jako směrodatný fakt. To za prvé.
Za druhé. Jestli nám něco hrozí, tak je to právě takovéto stahování si kalhot asi tři kilometry před brodem, kterého se dopouští pan kolega Svoboda, a jestli nám něco hrozí, tak právě proto, že nejsme schopni v tomto - díky rozehrávání konkrétní politické hry ze strany jednoho politického subjektu - se dohodnout a táhnout v tuto chvíli za jeden provaz, protože ve hře jsou zájmy celé České republiky, a kdo je ohrožuje, jsou ti, kteří nezodpovědným způsobem tuto hru rozehrávají.
Třetí poznámka. Byl bych velmi rád, kdyby pan poslanec Svoboda, když bude příště říkat opět slova rada, rada, rada, rada, se seznámil s faktografií celého případu a kdyby aspoň byl schopen rozpoznat, že ony všechny události, které jsou předmětem arbitrážního řízení, se odehrály sice za existence Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, ale odehrávaly se za existence a činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, která nemá vůbec nic společného s touto radou, která v tuto chvíli je takto personálně složena. Je to úplně stejné, jako kdybychom do jednoho pytle házeli tuto vládu s vládou premiéra Tošovského, s vládou premiéra Klause, a dokonce i do stejného koše s vládami, které zde vládly před listopadem 1989.
Toto byly mé tři poznámky a byl bych velmi rád, kdyby pan kolega Svoboda dříve, než zde začne pronášet ony deklaratorní teze o tom, na co všechno nebudou peníze, si v klidu prostudoval věcnou podstatu tohoto sporu a byl schopen polemizovat s tím konkrétním materiálem, a ne na dálku polemizovat s předsedou této vlády. Tuto polemiku jsme už jednou slyšeli. Polemizujte s touto konkrétní zprávou, říkejte, co je na tom špatného, a především si uvědomte prosím, že vytýkáte-li něco této radě, tak tato rada v tomto personálním složení není ta, která o věci kdysi rozhodovala.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka - pan poslanec Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní předsedající, já bych chtěl fakticky poznamenat dvě věci. Za prvé nevím, proč by toto byla otázka mandátu, protože to, co říkám, je fakt, který vychází z toho, co říká předseda vlády, a potom by bylo korektní, kdyby pan kolega Langer vyzýval předsedu vlády, aby vyvodil nějaký takovýto závěr. Podle mě to sem nepatří.
Ale proč se bavím o této radě? Bavím se o tom, že někteří členové dnešní rady byli celou dobu také členy rad minulých. Byl to pan Muchka, pan Musil, pan Šebánek, pan Trojan, pan Novotný a pan Uhlíř. Všichni byli tehdy v té radě, a jestli si zvykneme v České republice říkat, že jenom proto, že došlo k nějaké nové volbě rady, "my muzikanti - nikdo za nic nemůže", tak se potom nedivme, co si o politické elitě čeští občané myslí.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Mlynář, připraví se pan poslanec Matulka.
Poslanec Vladimír Mlynář: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, pokusím se splnit přání pana místopředsedy Langera a věnovat se zprávě, kterou nám přednesl pan předseda Muchka.
***