(16.20 hodin)
(pokračuje Muchka)
Z uvedeného vyplývá, že ve společnosti KTV nerozhoduje stoprocentní majitel společnosti, a proto tedy nemůže mít ani jako provozovatel zákonem stanovenou kontrolu nad vysíláním. Mezi vlastníkem společnosti a jejími orgány neexistuje shoda. Pokud by tedy rada převod na KTV schválila, musela by za tohoto stavu věci jako další krok ihned zahájit správní řízení o odnětí licence.
10. Žaloba na radu vychází z výkladu § 68 odst. 6 vysílacího zákona, který na základě objednávky žalujícího zpracoval pan docent Mikule. Ten předpokládá, že převedení licence je podmíněno pouze splněním podmínky 100 % vlastnictví. Rada tuto podmínku v souladu s právním názorem svého úřadu a dalších pokládá za nutnou, ale nikoli postačující. Takovým způsobem proto také postupovala při posuzování všech dosud podaných žádostí podle shora citovaného přechodného ustanovení vysílacího zákona. Správnost tohoto názoru a postupu rady ve věci aplikace ustanovení § 68 odst. 6 vysílacího zákona potvrdilo i stanovisko Ústavu státu a práva Akademie věd ČR z 29. října t. r.
11. V jednání mezi Martinem Kindernayem a společností TV3 nedocházelo k dohodě a konflikt naopak stále eskaloval. Na 17. schůzi parlamentní komise proto rada navrhla, že poskytne Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR i veřejnosti informace, které lze v kauze uveřejnit, protože správní řízení je dle správního řádu neveřejné. Následně se tak stalo na 18. schůzi stálé parlamentní komise pro sdělovací prostředky 28. listopadu.
12. Na 17. schůzi stálé komise rovněž pan Kindernay veřejně prohlásil, že nemá kontrolu nad vysíláním stanice TV3. Toto a další částečně rozporná písemná sdělení radě od obou stran ve věci bylo pro radu důvodem, že na svém 20. zasedání zahájila správní řízení s TV3 pro podezření z nezákonného vysílání a s RTV Galaxie pro podezření ze ztráty kontroly provozovatele nad vysíláním uložené zákonem. V rámci obou správních řízení rada nařídila a ve dnech 4. a 11. 12. vedla nařízená ústní jednání s oběma stranami sporu. Obě strany byly v rozhodnutí o zahájení správního řízení vyzvány k nápravě v sedmidenní lhůtě.
Společnost EMV v tomto případě vložila prostředky do společnosti TV3, a. s., a nikoli do provozovatele vysílání s licencí. K licenci Martina Kindernaye investor nikdy neměl a dosud nemá žádný vztah. Změna tohoto stavu, umožněná novým vysílacím zákonem a rozhodnutím rady, to je event. převod podílu ve společnosti, na niž byla licence převedena, je nyní záležitostí obou stran sporu a je vyhrazen jejich dohodě. Z hlediska pravomocí rady pro ni byly vytvořeny všechny potřebné předpoklady. Nelze klást radě za vinu, že dva subjekty disponující svobodnou vůlí se odmítají dohodnout, protože mají vyhraněné představy o výhodnosti jednotlivých řešení.
Ještě krátce k otázce převodu licence na právnickou osobu, v níž má držitel licence 100% majetkovou účast. Obecně platí, že žádný správní orgán nesmí svým rozhodnutím navodit nezákonný a protiprávní stav. § 68 odst. 6 vysílacího zákona, kterému se v mediálních kruzích říká "lex Kindernay", stanoví, že fyzická osoba, která je provozovatelem vysílání s licencí nebo provozovatelem převzatého vysílání, může do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona požádat, aby licence nebo registrace, která jí byla udělena, byla převedena na právnickou osobu. Rada žádosti vyhoví pouze v případě, že půjde o právnickou osobu, v níž má fyzická osoba 100% majetkovou účast. Z tohoto textu rada vyvozuje, že podmínka 100% účasti je nutná pro další postup podle zákona, ale nikoli postačující pro automatický a nárokový převod licence. V takovém případě by musela poslední věta znít například "pokud půjde o právnickou osobu, v níž má fyzická osoba 100% majetkovou účast, rada žádosti vyhoví".
Co do merita věci si rada, jak bylo uvedeno, vyžádala stanovisko Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Toto stanovisko dochází k jednoznačnému závěru, že na převod licence, čili na vyhovění žádosti dle § 68 odst. 6 zákona, není právní nárok ani při splnění podmínky majetkové účasti držitele licence a je na uvážení rady, jak žádost posoudí.
Dále je třeba uvést, že ustanovení § 68 odst. 6 neplatí bez dalšího, čili rada musí přihlížet i k jiným ustanovením zákona, která jsou pro ni závazná a která je povinna při svém rozhodování respektovat a řídit se jimi. Rada je v rámci své pravomoci a působnosti, čili při výkonu státní správy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, povinna vždy dohlížet na dodržování právních předpisů v dané oblasti, na zachování plurality vysílání a nezávislosti jeho provozování. Při svém rozhodování tedy rada musí posuzovat vždy všechny okolnosti, a to i v případě převodu licence dle ustanovení § 68 odst. 6 zákona. Rada tedy předmětnou věc zkoumala také zejména z hlediska ustanovení § 3 odst. 2, § 4 odst. 2, § 14 odst. 1, § 17 odst. 1, § 32 odst. 1 zákona a na základě takto posouzeného skutkového stavu věc zhodnotila a rozhodla.
Rada nemohla schválit převod licence na jakoukoli společnost. Jednání společnosti KTV navozovalo stav netransparentnosti, když formální vlastník Martin Kindernay byl při jednání za společnost uveden v jejích orgánech pouze mezi řediteli druhé kategorie s omezenými pravomocemi. Společnost KTV, která byla formálně vlastněna Martinem Kindernayem, vystupovala v rozporu s jeho zájmy, což vyvrcholilo podáním žaloby na rozhodnutí rady o neschválení převodu licence, který vlastník společnosti plně akceptoval. Nesoulad mezi vlastníkem společnosti a jejími orgány nezakládá obecně přesvědčení bezproblémové budoucnosti společnosti.
Názor rady ve věci potvrzuje i právní stav, který trval čtyři týdny, kdy byly na radu podány časově souvisle dvě žádosti o převod licence na dvě různé společnosti od téhož žadatele. Podle názoru doc. Mikuleho by tedy rada v obou případech musela rozhodnout kladně. Dále nelze přijmout názor, že zákon v přechodných ustanoveních vylučuje sám svou působnost stanovenou v předchozích paragrafech. Mechanická aplikace § 68 odst. 6 podle doc. Mikule by vedla např. k situaci, že by rada musela vyhovět žádosti fyzické osoby provozovatele na jím 100% vlastněnou právnickou osobu, která má například ve svých stanovách aktivity vysílacím zákonem citované jako důvod k odnětí licence. Rada nemá informaci, že by právě toto bylo záměrem Poslanecké sněmovny při tvorbě a schvalování nového vysílacího zákona. Námitka o možném řešení situace dodatečným zahájením řízení o odnětí licence neobstojí, protože jednou ze základních zákonných povinností rady je licenci v takovém případě vůbec neudělit. Proto při postupu podle § 68 odst. 6 rada po kontrole splnění nutné podmínky, tj. 100% vlastnictví, bere v úvahu další ustanovení zákona č. 231/2001 Sb. v souladu s pravidly logického i systematického výkladu právních norem. Stanovisko docenta Mikuleho dovedené ad absurdum by vedlo k tomu, že zde v případě transformací podle § 68 odst. 6 může vzniknout celá množina provozovatelů, pro kterou bude platit jako jediná licenční podmínka 100% majetková účast původního držitele licence, aniž by byli nuceni plnit další ustanovení zákona na rozdíl od všech ostatních provozovatelů. Rovněž toto jistě bylo stěží záměrem zákonodárce.
K možné otázce o doložení skutečného vlivu Martina Kindernaye ve společnosti RTV Galaxie jen tolik, že doklady, které rada k žádosti obdržela, jsou notářsky ověřené kopie smluvních dokumentů a výpisy z obchodního rejstříku. Rada považuje za průkazné i to, že do dnešního dne včetně není k dispozici žádný signál, že by 100% vlastník neměl ve své společnosti rozhodující vliv a nemohl tak vykonávat zákonem požadovanou kontrolu nad vysíláním. Další doklad byl získán při nařízeném ústním jednání se společností RTV Galaxie.
K některým dalším bodům faktografie. Správní řízení s oběma stranami bylo zahájeno po zjištění pochybností o souladu stavu na obrazovce se zákonem. Pro správní orgán je nepřípustné sdělovat informace o probíhajícím správním řízení. Omezíme se proto pouze na skutečnosti známé před zahájením správního řízení.
Ještě je třeba velmi zřetelně zdůraznit to, co ve sporu pravděpodobně hraje významnou roli. Udělené licence nikdy neumožňovaly a nebyly ani uděleny jako základ k další celoplošné televizi.
***