(16.50 hodin)
(pokračuje Svobodová)
Bylo tady také řečeno, že nově jsou zavedeny akreditované vzdělávací programy, což je pro tento typ škol a jejich zařazení do terciární sféry velmi důležité.
V oblasti vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se pro žáky se zdravotním postižením nebo se sociálním znevýhodněním zřizují školy, a to zdůrazňuji, případně jednotlivé třídy s upravenými vzdělávacími programy. Názory, že je třeba v podstatě stoprocentně zrušit dosavadní zvláštní školy, které dokonce někteří pravicoví poslanci nazývali ghetty, naštěstí v návrhu zákona nenašly odezvu. Ve prospěch věci je i zřízení základní speciální školy pro žáky s těžkým mentálním postižením, žáky s více vadami a autismem, která vlastně nahrazuje pomocnou školu.
V souvislosti se speciálním školstvím se zmíním také o možnosti dočasného prominutí školní docházky na dobu určitou, nejvýše však na dobu pěti let, a to i opakovaně, pro děti s hlubokou mentální retardací, jak je uvedeno v § 82. O tomto se například diskutovalo na posledním semináři k tomuto návrhu školského zákona. Podle vyjádření odborníků doba až pěti let, kdy může dojít k novému posouzení možnosti vzdělávání postiženého dítěte, je příliš dlouhá. Kratší doba by znamenala více těchto vyšetření nebo posouzení stavu dítěte a tím větší možnost stanovit pro dítě odpovídající formu vzdělávání. Optimální doba podle odborníků, tedy toho dočasného prominutí školní docházky, by měla být dva, maximálně tři roky. Myslím, že to souvisí nakonec i s právem občana na vzdělávání daným Ústavou ČR.
Ve vládním návrhu školského zákona nadále zůstává zavádění přípravných tříd pro sociálně a komunikačně nezralé děti v základním vzdělávání. Já to tady připomínám znovu, již jsem to říkala i v minulé rozpravě, že podle názoru odborníků je výhodnější zřizovat tyto třídy v mateřských školách, nikoliv v základních školách, jak je navrženo ve vládním návrhu, a to především vzhledem k odborné přípravě učitele mateřských škol, ale také k příslušnému vybavení těchto předškolních zařízení.
Do návrhu školského zákona se znovu vracejí víceletá gymnázia. K této otázce jsem podrobně hovořila v minulé rozpravě, proto se zde nebudu podrobně k této otázce vracet. Chtěla bych jenom říci, že věřím, že dojde-li k transformaci základních škol cestou vnitřní diferenciace, co se týká obsahu i náročnosti, ztratí víceletá gymnázia, která znamenají předčasnou selekci dětí, své opodstatnění. Jenom připomínám znovu, že ve většině evropských zemí není tento typ školy ve školském systému zakotven.
V souvislosti s zakotvením víceletých gymnázií v dopracovaném návrhu školského zákona a s tím rozdělením na nižší a vyšší gymnázium vítám zde zařazení přijímací zkoušky po ukončení nižšího stupně gymnázia, tedy přijímací zkoušky na vyšší gymnázium.
Dovolte, abych se ještě vrátila k otázce povinné školní docházky a zmínila se o individuálním vzdělávání. Tento způsob plnění povinné školní docházky probíhá jako experiment a nebyl dosud vyhodnocen. Považuji proto za předčasné, aby byl legalizován zcela zákonnou úpravou. Domnívám se, že individuální vzdělávání může vést nejen k sociální negramotnosti dítěte, ale také ke snížení vzdělanosti. A také tím, že podmínkou pro poskytování individuálního vzdělávání není vysokoškolské vzdělání ani pedagogická kvalifikace, přispěje to podle mého názoru ke snížení respektu k učitelskému povolání. A také se ptám, jak vlastně bude posuzována pedagogická způsobilost toho budoucího vzdělavatele dítěte v individuálním vzdělávání. Jenom připomenu, že pro výkon práce učitele je na základě vyhlášky 139/1997 Sb. požadováno vysokoškolské vzdělání.
Bylo tady už řečeno, že kladem tohoto zákona je nesporně fakt, že mateřské školy vedle škol jazykových a základních uměleckých škol jsou součástí našeho vzdělávacího systému a - a to zdůrazňuji - že tento zákon zaručuje právo na bezplatné umístění dítěte do posledního ročníku mateřské školy. Vždyť už dnes se tzv. školné v těchto předškolních zařízeních stává pro mnoho rodin překážkou pro umístění dítěte, a proto jenom dodávám, že z tohoto důvodu, a to je i součástí vzdělávacího programu KSČM, by mělo být zrušeno toto školné dokonce ve všech ročnících mateřské školy.
Do dopracovaného vládního návrhu školského zákona se znovu vrací také školné na vyšších odborných školách. My říkáme neustále, že placení školného na jakémkoliv typu škol znamená diskriminaci v přístupu ke vzdělávání, a proto s ním nemůžeme souhlasit. Zachování školného na vyšších odborných školách bylo jednou ze stěžejních připomínek pravicových poslanců a této připomínce bylo ze strany ministerstva vyhověno.
Chtěla bych jen dodat, že je zřejmě cílem pravicových stran i přesto, že ústava zaručuje právo každého občana na bezplatné vzdělávání na základních a středních školách, zavést školné na všech stupních vzdělávacího systému. Jak jinak lze chápat takové návrhy jako vedle stávajícího školného na vyšších odborných školách navrhované školné na vysokých školách a zavedení placení tzv. nadstandardů na základních školách, což by znamenalo rozdělení dětí plnících povinnou školní docházku na žáky první a druhé kategorie, zřejmě tedy podle objemu peněženky?
Dovolte mi, vážené kolegyně a kolegové, se ještě vyjádřit také k otázce výuky náboženství jako nepovinného předmětu ve školách. V minulé rozpravě zaznělo, myslím tedy při minulém prvním čtení, že církve a náboženské společnosti nejsou spokojeny se způsobem výuky náboženství, jak je upravuje návrh školského zákona. Já nevím, s čím jsou nespokojeny církve, kterým je umožněno vyučovat náboženství na všech školách, které jsou součástí vzdělávací soustavy. Ptám se však, zda by vůbec měl být vyučován na školách předmět prezentující pouze jeden světový názor.
Ještě bych se chtěla vyjádřit k jedné v minulém čtení kritizované části návrhu zákona a to je nové pojetí maturitní zkoušky. To znamená tedy rozlišení maturitní zkoušky na část společnou, stanovenou státem, a část školní, ve které se projeví profilace školy. Myslím, že toto pojetí umožní ověřit jak znalosti a dovednosti, které jsou vyžadovány od všech absolventů, tak na druhé straně znalosti a dovednosti charakteristické pro zaměření absolventa v daném oboru vzdělání. Myslím si proto, že v současné situaci v této oblasti je nezbytný srovnávací nástroj, jakým je právě společná část maturity. Zda by touto formou měl být test, jak je uvedeno v návrhu, nebo například písemná zkouška, to je otázka diskuse. Já se nebráním ani testu. V žádném případě se však nedomnívám, že právě otázka maturitní zkoušky by měla být jedním z důvodů zamítnutí projednávaného návrhu zákona.
V rozpravě k minulé verzi školského zákona se stala také jednou z dalších nejvíce diskutovaných a kritizovaných částí návrhu, a koneckonců to zaznělo i dnes, tzv. školská právnická osoba jako právní forma typu neziskové organizace ve školách. Já nezpochybňuji vytvoření školské právnické osoby, dokonce se domnívám, že takovéto sjednocení právní formy škol je potřebné.V dopracovaném návrhu školského zákona se to nyní týká škol zřizovaných obcí, svazkem obcí, krajem, státem a církví. Proto je zcela v pořádku, jak tady i zaznělo, že mají určité výhody. Ale nesouhlasím s tvrzením, jak tady také zaznělo, že se právě v tomto zakládá nerovnost škol.
***