(9.30 hodin)
(pokračuje Janeček)
Domnívá se, že to, že zde v tolik citované závislosti na tabák každý den zemře 60 lidí, je málo? Domnívá se, že lidské tragédie, rozpady rodin, autonehody, že to všechno způsobené alkoholem je málo a že je potřeba nabídnout další drogy, aby těchto rozvrácených rodin, autonehod způsobených těmito drogami, pracovních úrazů, poškozených dětí, které se narodí matkám narkomankám, bylo více? Skutečně se domníváme, že jsme společností, pro kterou je základní to, co zde řekla paní zpravodajka - ušetřit 35 milionů?! Za to, že rozesejeme po všech školách nekonečné množství tragédií a závislostí, s kterými pak budeme postupovat už podle navržených programů: ano, vážení přátelé, nemáte na vlastní drogy, stát vám je zaplatí, rozdáme vám metadon. To je koncepce této drogové politiky.
Samozřejmě ekonomika působí i v této oblasti. Jestliže někde vytvoříme takto mírné a pro drogové mafie příznivé prostředí, je samozřejmé, že Česká republika bude vyvolenou zemí pro obrovský obchod s tvrdými drogami. Samozřejmě že narkomafie přesídlí tam, kde pokud možno nebude penalizována, kde bude moci snadno uhýbat před ramenem zákona.
Já jsem nedostal od kolegy Pejřila žádné zdůvodnění toho, proč je nezbytné nabídku drog rozšířit. Podle mých zkušeností musíme udělat všechno pro to, aby byla nabídka drog zmenšena. A toho lze dosáhnout razantními preventivními opatřeními, mezi která také patří opatření represivní.
A protože já nechci, aby se z této země stalo drogové tržiště Evropy, protože nechci, aby vzrůstal počet lidských tragédií, protože nechci podporovat práci organizovaného zločinu, navrhuji zamítnutí tohoto zákona. Děkuji vám.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Pan místopředseda mě požádal, abych dal přednost paní kolegyni Šojdrové, protože má neodkladné jednání. Paní kolegyně Šojdrová, poté by měl přijít na řadu pan místopředseda Langer, poté se hlásí s předností ministr vnitra Stanislav Gross, poté Dalibor Matulka, pan profesor Zdeněk Jičínský. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, k mému vystoupení mě vyprovokoval předkladatel návrhu pan poslanec Pejřil svým konstatováním, že až 90 % poslanců, kteří budou rozhodovat, nemají "šajn" o této problematice. Myslím si, že nemá právo na toto hodnocení. Většinu toho, co bych chtěla říci, tady přede mnou řekl kolega Janeček, a já se plně připojuji k jeho návrhu na zamítnutí.
Chtěla bych jen položit otázku předkladateli tohoto zákona, s kolika vychovateli, s kolika pedagogy a především s kolika rodiči mluvil, zda se jich ptal, jaké mají oni problémy, jak oni mohou řešit nárůst drogové problematiky mezi dětmi a mládeží. Já ho mohu ujistit, že mají obrovské problémy a často se na mě obracejí s tím, co ještě mohou dělat, když jejich posledním argumentem je trestnost držení drogy. A tak se ptám, zda jeho odpovědí na jejich žádost je to, že tuto trestnost hodlá zrušit. Já se domnívám, že toto není správná odpověď na obrovské problémy a obavy, s kterými se setkávám. Rozhodně protestuji a podporuji návrh na zamítnutí!
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní kolegyně. Vzhledem k tomu, že pan místopředseda Langer se ještě nevrátil, s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Ouzký, poté Stanislav Gross.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji, pane předsedající. Já jsem se této debaty nechtěl zúčastnit, ale po předchozích dvou vystoupeních asi musím. Technická reakce.
V současné době se projednává v Radě Evropy zpráva o závislosti represivnosti aparátu ve vztahu k úmrtí mladých lidí - konzumentů drog. Evropská statistika jednoznačně dokazuje, že úmrtí v souvislosti s užíváním drog jednoznačně stoupají tam, kde stoupá represe. To je moje technická reakce. Myslím si, že všichni, kteří tu přede mnou vystupovali, by se s touto zprávou měli seznámit. Děkuji vám.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude ministr vnitra Stanislav Gross. Připraví se Dalibor Matulka.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, vážení hosté, já bych chtěl na začátek poprosit o jednu věc. To je to, abychom se snažili tento návrh probírat pokud možno bez emocí a pokud možno bez ohledu na to, v jaké politické periodě se nacházíme. To znamená, že jsme nějakých sedm osm měsíců před volbami. Doufám, že takto to bude a že ta vystoupení, která by zde mohla být emotivní na toto téma, protože to je téma hodně citlivé, vyvolávající mnoho vášní, budou pokud možno věcná. Samozřejmě těch věcných argumentů pro to, jestli drogová politika státu má být tzv. tvrdší, nebo naopak má být trochu liberálnější, je na obou stranách poměrně dost. O to důležitější asi je, abychom před rozhodnutím vycházeli pokud možno více z faktů nežli z pocitů. Já bych se pokusil dostat to na tu faktickou úroveň.
Nejprve se chci vyjádřit k té argumentaci, která zazněla z úst pana předkladatele ve vztahu ke studii, kterou si zadávala vláda, a té brožurky, kterou má pan předkladatel před sebou. Mohu tady jednoznačně prohlásit, že vláda tuto brožurku neschválila, a to z toho důvodu, že se v ní ukázaly věcné chyby a že se ukázalo, že to finální zpracování, které zde má pan předkladatel k dispozici, je tendenčně zaměřené, úmyslně tendenčně zaměřené na podporu toho liberálnějšího přístupu. Jelikož jsem to na vládě prokázal na několika příkladech v tom konečném zpracování, tak vláda tuto část schvalovacího usnesení ze svého projednávání vyhodila a neschválila.
Samozřejmě legitimní otázka opozice v tu chvíli by byla, kdo za to nese zodpovědnost. O tom se můžeme bavit. Ale je to na úrovni té odborné, na úrovni těch lidí, kteří mají určitý pohled na drogovou problematiku a politiku státu, jak by se v této oblasti měla vyvíjet. To je tedy k první argumentaci.
K druhé argumentaci, která hovoří o tom, že nejsme - jak říkal pan předkladatel - mezinárodními smlouvami vázáni k zavedení trestnosti držení drog. S tímto argumentem souhlasit nemůžu, resp. souhlasit s ním můžu, pokud by pan předkladatel dodal další větu, která je v příslušné úmluvě OSN z roku 1961. To znamená, že za držení drogy pro vlastní potřebu se považuje jen držení drogy v malém množství. Tady se přesně dostáváme na dikci zákona, tak jak je. Čili pan předkladatel má pravdu, pokud říká, že držení drogy v malém množství by nemělo být trestné. Ano, to je přesně to, k čemu je Česká republika zavázána. Ale za držení drogy ve větším množství než v tom malém podle stejné úmluvy OSN z roku 1961 je povinen každý stát, který tuto smlouvu podepsal, zavést tuto trestnost. Takže na základě toho lze jednoznačně konstatovat, že současná právní úprava, tedy § 187a, odpovídá této příslušné úmluvě OSN z roku 1961 v novelizovaném znění a příslušné úmluvě OSN z roku 1971.
A odkázal bych ještě na jeden fakt.
***