(14.40 hodin)
(pokračuje Houzák)
Někteří politici se snaží odůvodnit tato dočasná opatření počtem osob s nelegálním podtextem přechodu na společné hranici. Tento nežádoucí stav ale vyvolávají cizinci třetích zemí a ne občané Slovenska. Jsem přesvědčen, že jsou zde podmínky pro zcela jinou právní smluvní mezinárodní úpravu pro pobyt občanů Slovenska na našem území. Vedou mě k tomu i předpokládané časové horizonty skutečného fungování vztahů mezi cizinci uvnitř států Evropské unie včetně hraničního režimu na vnitřní hranici. Zde mám na mysli termíny, ne ovšem účinnost působení tohoto zákona dnem vstupu do Evropské unie, ale skutečné praktické uplatnění po přechodném období, které není časově vymezeno a bude jistě probíhat do doby, než se Slovensko stane členským státem Evropské unie. Jsem přesvědčen, že budou vyvolána další jednání, která mezi Slovenskem a Českou republikou vytvoří podmínky pro to, aby občané Slovenska se nestali cizinci třetích zemí.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji pěkně. Táži se, kdo se další hlásí do rozpravy. Pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, nedá mi, abych se jako předseda skupiny přátel Česká republika - Slovenská republika nevyjádřil k tomuto návrhu zákona. Mohl bych opakovat to, co tady bylo řečeno, že jde o naši přípravu na vstup do Evropské unie, jde v podstatě jenom o převzetí příslušných acquis communautaire týkajících se volného pohybu osob uvnitř Evropské unie. To, že jsou osoby rozděleny do dvou kategorií, také bylo řečeno. Také bylo řečeno, že jde o privilegované postavení občanů Evropské unie resp. států, které přistoupily k schengenské dohodě. Já myslím, že jde o to, aby nás tento návrh zákona ještě dále nerozdělil. Protože to by pravděpodobně mělo dalekosáhlé důsledky na vztah našich obou národů.
Protože cizincům ze smluvních států při vstupu na území České republiky postačí cestovní doklad, nevyžaduje se u nich doklad o finančních prostředcích k pobytu, o zdravotním pojištění, o zajištění ubytování. Žel jsme neprojednali na této schůzi mnou navržený bod, který by se zabýval plněním oněch 17 mezivládních smluv mezi Českou a Slovenskou republikou od roku 1993 a jejich dalším osudem. To trochu zhoršuje situaci k projednání tohoto návrhu zákona. Protože občané Evropské unie zásadně nebudou potřebovat ke vstupu na naše území víza. Sice pro ně bude platit povinnost vyžádat si povolení k přechodnému pobytu delšímu než 90 dnů, popřípadě povolení trvalého pobytu, pokud u nás bude žít po dobu delší než tři roky, kdy však platí podmínky podstatně příznivější než u ostatních cizinců, a naši kolegové, rodinní příslušníci ze Slovenska by se dostali do jiného režimu. Na základě povolení, která budou vydávána, získají na našem území občané EU obdobné postavení, jako má občan České republiky, zejména by mohli stejně výdělečně činně podnikat, být zaměstnáni nebo být členy statutárních orgánů právnických osob. Pro občany Slovenské republiky by to nebylo možné. Ostatní cizinci, a to by se Slováci stali, by k jejich žádosti o udělení průjezdního nebo letištního víza nebo k dočasnému pobytu bylo možné udělit jednotné schengenské vízum. To by mělo platit i v jiných státech EU a naopak. Takové vízum vydané jiným státem EU by mělo platit i pro vstup cizince na území České republiky, pokud by nebyly splněny podmínky pro udělení jednotného schengenského víza. Udělovalo by se národní vízum platné pouze na území jediného státu.
Co mě zarazilo, že zvláštním důvodem pro nepovolení vstupu cizince by mělo být jeho zařazení do informačního systému smluvních států v případě, že cizinec označený za nežádoucí osobu může ohrozit závažným způsobem veřejný zájem nebo bezpečnost smluvních států. Dalším důvodem by se mohlo stát zjištění, že cizinec trpí závažnou chorobou uvedenou v seznamu, který vydává Ministerstvo zdravotnictví.
V novele zavedený termín "vnitřní hranice", jímž se rozumí společná hranice států, které přistoupily k schengenské dohodě, je termínem, který nás začne odlišovat od Slovenska. Na vnitřních hranicích se budou provádět hraniční kontroly pouze výjimečně, pokud tak rozhodne vláda nebo ministr vnitra. Obecně se však předpokládá zavedení volného pohybu osob přes vnitřní hranici. Hranice na řece Moravě by měla jiný charakter.
I když je celá navržená úprava pouze recepcí ustanovení schengenské dohody, popřípadě dalších norem komunitárního práva, při posuzování obsahu novely je proto možné pouze zkoumat, zda navržená úprava odpovídá stavu podle acquis communautaire. Podle připojené srovnávací tabulky obsahu návrhu s legislativou EU nejsou rozdíly patrné.
Přijetí úpravy je nezbytnou podmínkou vstupu České republiky do Evropské unie. Stanovisko k návrhu by pak záviselo především na našem rozhodnutí, zda podpořit tento základní záměr současné české politické reprezentace. Hlasování, které jsme absolvovali před chvílí, jasně říká ano tomuto návrhu zákona. V každém případě je ovšem třeba upozornit na to, že přijetím novely bude do českého právního řádu na několik let do vstupu do EU, jestli to bude rok, dva nebo šest, zařazena zcela mrtvá norma, která bude podstatně zvyšovat jeho už nyní značnou nepřehlednost. Totéž platí o navrhovaných změnách zákona o cestovních průkazech.
Z návrhu je patrno, že po vstupu do Evropské unie postačí občanům České republiky k překročení hranice do států unie jako cestovní doklad občanský průkaz. Absurdnost tohoto počínání, to je přijímání dopředu mrtvých norem, vede ke stavu, že právní norma bude změněna dříve, než nabude účinnosti. A je to také patrné z upozornění uvedeného v obecné části důvodové zprávy, že legislativní proces přejímání evropského práva v oblasti vstupu a pobytu cizinců bude pokračovat s ohledem na přesun této problematiky ze třetího do prvního pilíře. To je zřejmě i důvodem, proč původně předpokládaná novelizace zákona o správních poplatcích byla z tohoto vládního návrhu zákona vyňata, a předpokládám, že bude součástí jiné právní úpravy.
Chtěl bych připomenout, že jak v českém, tak ve slovenském státě je mnoho občanů, kteří se s rozdělením státu, které nikdy nebylo stvrzeno referendem a které bylo přijetím zákona č. 4/1993 Sb. prohlášeno za neústavní, nikdy nesmířili. A téměř všichni občané obou států pak považují za nutné, aby vztahy českého a slovenského státu byly nadstandardní. To odpovídá nejen politickým a hospodářským, ale také kulturním a osobním potřebám Čechů a Slováků a nakonec to vychází z naší společné historické tradice.
Dovolte mi tedy říci, že pro mne osobně a pro řadu těch, které znám, ať už jsou to příslušníci naší širší rodiny, je národ český a národ slovenský spjat těsnějšími svazky, než jsou pouta s jinými národy. Přitom hraje velkou úlohu jak naše značná blízkost jazyků, tak spojitost, která má i politický podtext. Mnoho českých a slovenských občanů žije navzájem osobním přátelstvím a rodinnými svazky. V obou státech žijí početné menšiny občanů druhé národnosti. Navštěvujeme služebně i turisticky Slovensko a totéž platí o pobytech Slováků v Čechách.
***