(12.10 hodin)
(pokračuje Filip)
A jestli má na něčem zájem, ať do Parlamentu přijde, protože Česká republika je parlamentní demokracií, nikoliv prezidentským systémem. (Potlesk z levé strany sálu.)
Nedovedu si představit, že by bylo možné diskutovat o slovech Václava Klause, jakkoliv s nimi nemusím souhlasit nebo budu zčásti souhlasit, a projednávat to v Poslanecké sněmovně, aniž bychom se zabývali výroky jiných ústavních činitelů. Jestli je vůlí Poslanecké sněmovny pouze omezit právo předsedy sněmovny na to, aby vyjádřil svůj názor, tak já takový názor nesdílím. Nemohu brát nikomu právo na jeho názor, a to už kvůli tomu, aby někdo jiný nebral právo na můj názor mně. Budu ho říkat, dokud budu umět, a nebudu se ohlížet na to, že někdo má názor zcela jiný.
Jediné, co považuji za nutné, je dodržovat zásady určité slušnosti k vlastnímu státu a jeho ochrany v zahraničí. Nikdy jsem neslyšel, že by Václav Klaus svým výrokem na zahraniční cestě měnil priority české zahraniční politiky. Byl jsem s ním, pravda, na služební cestě v zahraničí pouze jednou, ale myslím, že to, co bylo potřeba vyjednat pro Českou republiku, za Parlament České republiky dokázal.
Za druhé, nemohu přijmout ani takový názor, že poslanec nemá sdělit kromě názoru oficiálního také svůj. Jsem přesvědčen, že je to jeho přirozenou povinností. Z tohoto pohledu mi jednoznačně chybí koncepce našeho přístupu k jednotlivým prioritám naší vnitrostátní a zahraniční politiky. Respektuji to, co říkal pan předseda vlády, ale nemohu přijmout jeho výrok, že jedinou zahraničněpolitickou prioritou je vstup do Evropské unie. Takovou prioritou přece nikdo zatím v České republice nerealizoval svůj politický program, který předložil voličům. Nebudu opakovat slova o referendu, která tady řekl Václav Exner, ale připomínám, že je naší odpovědností se zabývat tím, jestli pro občana České republiky jsme udělali jednotlivými kroky, jednotlivými zákony to nejlepší, co jsme udělat mohli.
Dovolte mi říci, že nejsem euroskeptik, nejsem ani eurooptimista, ale už vůbec nejsem jako někteří, kteří sedí v této sněmovně, eurofanatik. Myslím si jako skutečný realista, že integrace je proces poměrně dlouhodobě se vyvíjející, je to proces zákonitý a je jen na nás, jakým způsobem se této integrace zúčastníme.
Chtěl bych, aby v případě, že bude přijato jakékoliv usnesení, které bude komentovat slova Václava Klause na zasedání, byla stejná usnesení přijímána vůči ostatním nejvyšším ústavním činitelům, a opakuji z této tribuny návrh, aby se Parlament České republiky zabýval výroky Václava Havla na jeho setkání s rakouským prezidentem Klestilem. Považuji jeho výroky za mnohem více ohrožující české národní zájmy než jakákoliv slova, která vyřkl Václav Klaus na zasedání předsedů parlamentů Evropské unie a Rady Evropy. Jsem přesvědčen, že nemůžeme vůči jednomu postupovat způsobem, který já považuji za neadekvátní, a vůči druhým tak, jako by byli nedotknutelní.
Podotýkám, že je pro mne zásadní politickou prioritou rozhodovat věci, které se týkají příštího vývoje, právě na půdě Parlamentu, tak, abychom vyhověli - chcete-li - duchu ústavy. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Ivan Pilip.
Poslanec Ivan Pilip: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych na úvod vyjádřil svůj názor, že tento bod bylo nesmírně užitečné zařadit, protože bezesporu ta bezprostřední příčina, to znamená vystoupení pana předsedy Klause v Bruselu, byla určitým katalyzátorem, který vyvolal diskusi na téma, které je nesmírně žádoucí, to znamená otázka další strategie České republiky vůči Evropské unii, a teď nemyslím pouze otázku, zda do Evropské unie vstoupit či nikoliv, ale také otázku, kterým směrem se bude Evropská unie pohybovat dále a jaký názor k tomu zaujmeme. To je téma nesmírně aktuální a je velmi důležité, aby v České republice panovala širší shoda k tomuto tématu.
Je bohužel pravda, že Parlament se málokdy stával místem, kde by se takto závažné věci projednávaly, a proto je určitě potřebné si k některým zásadním věcem s tímto tématem souvisejícím své názory vyměnit.
Nicméně diskuse, která se tady dnes rozvinula, má více rovin. Tou první rovinou je otázka procedurální a otázka přesného posouzení toho, co bylo důvodem k zařazení tohoto bodu, to znamená adekvátnost vystoupení pana předsedy na setkání předsedů parlamentů v Bruselu, vystoupení před Evropským parlamentem.
Druhou rovinou, kterou tento problém má, je ta rovina, kterou bych označil za hlavní, to znamená otázka, zda jsme nebo nejsme schopni najít nějaké ne úplně společné, to těžko bude v nějakém demokratickém parlamentu možné, většinové nebo alespoň výrazně většinové stanovisko, k jaké strategii se v rámci dalšího rozvíjení Evropské unie přikláníme.
Třetí rovinou tohoto problému je otázka konzistentnosti české zahraniční politiky a vystupování jejích jednotlivých představitelů v návaznosti na to, co by tímto závěrem a touto strategickou pozicí České republiky bylo.
Dovolím si začít otázkou první, to znamená otázkou procedurální, otázkou vystoupení jednotlivých představitelů a pana předsedy sněmovny zvláště k tématu evropská integrace. Zaznělo tady několikrát v projevech, zejména v projevu pana předsedy Klause samotného, že není možné, aby diskuse k tomuto tématu byla potlačována. S tím samozřejmě není možné než souhlasit. Také je ale nutné říci, že nikdo nikomu, ani Václavu Klausovi, ani Janu Zahradilovi, ani dalším lidem, třeba s velmi vyhraněnými názory na evropskou integraci, nezakazuje to, aby se vyjádřili, zejména dělají-li to jako představitelé svých stran či osobnosti zvané na nějaká mezinárodní setkání.
***