(16.40 hodin)
Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si na rozdíl od kolegy Filipa myslím, že tuto novelu potřebujeme, ba dokonce, že svým duchem je novela přijatelná, protože v novém zákoně přece není omezení shromáždění z hlediska účelu. Tam je to naprosto obecně v souladu s Listinou základních práv a svobod. Stávající právní úprava je v rozporu s listinou, protože se omezuje pouze na občany, kdežto tato úprava již jde v souladu s Listinou základních práv a svobod i na občany, kteří nemají občanství ČR. Je přece naprosto samozřejmé, že svolavatel sdělí účel shromáždění, a tam se pouze v zákoně říká, že důvodem zakázání může být, jestliže tento účel směřuje k porušování ústavy, zákonů, k útokům na jiná práva a svobody jiných z hlediska jejich rasy, pohlaví, náboženství apod., to znamená, že to je naprosto korektní a v souladu s Listinou základních práv a svobod, takže si myslím, že tento zákon je způsobilý dalšího projednávání.
Myslím si, že tam je potřeba něco změnit. Myslím si, že z hlediska svolavatelů musí být větší odpovědnost, ale přihlásil jsem se do této debaty z jiného důvodu.
Nepochopil jsem, možná, že to má nějaký zvláštní důvod, proč tento návrh má projednávat výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Myslím si, že tady jde výrazně o ústavní právo, o právo občanů. Proto navrhuji, aby tento nový zákon byl projednáván v petičním výboru, nikoli ve výboru ústavně právním, protože cítím z auditoria, že ústavně právní výbor již je saturován plně, takže výbor petiční již projednával původní věcný záměr zákona a měl by v této debatě pokračovat, takže navrhuji výbor petiční namísto výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji. Dámy a pánové, srovnáme-li doposud platnou legislativu v této oblasti s návrhem zákona, myslím, že je zřetelně vidět určitý pokrok, ke kterému došlo v České republice od dob počátku 90. let, kdy tuto problematiku upravovalo Federální shromáždění, a současným stavem. Tady vidíme skutečně velký pokrok. Myslím, že návrh zákona je po legislativní stránce zpracován velmi kvalitně.
Mám několik drobných připomínek.
Za prvé otázka zakrývání obličeje v § 10 d) je problematikou svým způsobem spornou. Přinejmenším se vystavujeme riziku tímto ustanovením, které mně připadá, že je trochu neobvyklé v evropském kontextu, že budeme kritizováni ze strany přinejmenším islámu, kde zahalování obličeje patří k základním náboženským příkazům, a v tomto smyslu by návrh zákona by mohl být označen za diskriminační.
Zároveň se zde ukazuje problém toho, že my jsme církevní a náboženská společenství menší než tři sta osob zahnali do ghetta, to znamená my nejsme schopni rozlišit nějakou skupinu, která má méně než tři sta příznivců a která není zaregistrována jako církev, která ovšem prohlásí, že zahalování obličeje je jejich náboženským příkazem, a potom by ovšem zákaz takové demonstrace nebo takového shromáždění byl popřením vlastně jiných lidských práv. Teď jde o to, abychom našli formulaci, která umožní, jak respektovat náboženskou svobodu včetně přikázání některých náboženských systémů zakrývat si obličej s tím, že policie legitimně chce mít přehled o tom, kdo je kdo.
Na druhé straně víme o tom - jakkoliv se nám nemusejí zdát správné motivy a způsoby, jakými je to prováděno - víme o tom, že existují občanské skupiny, které naopak monitorují a sledují práci policie, a není vyloučeno, že i tyto skupiny si budou pořizovat videozáznamy zákroku policistů, a právě proto, že policisté mají zakryté obličeje, tak nejsou schopni potom identifikovat, kdo je kdo. Má-li to být férová hra, tak bychom se měli asi zamyslet nad tím, že pravidla budou v tomto případě platit pro všechny.
Druhá poznámka se dotýká zákazu veřejných shromáždění v blízkosti zákonodárného sboru. Dosavadní úprava zná stejné ustanovení, nicméně doposud nebylo důsledně dodržováno. Já si slibuji od této normy, pokud bychom ji přijali, že skutečně bude platit, že se nesmí konat žádné veřejné shromáždění v blízkosti zákonodárných sborů. Požadavek dosáhnout toho, aby zákonodárný sbor mohl projednávat politická témata bez vnějších nátlaků, je pravděpodobně legitimní a známe ho z celé řady jiných zemí. Pokud ovšem platí, pak by měl být důsledně dodržován. Ve své podstatě v mnoha případech, kdy se shromáždili lidé před budovami zákonodárných sborů, došlo vlastně neformálně k veřejnému shromáždění, které nebylo povoleno, nebylo svoláno, nebylo legitimní a povinností policie v takovém případě je situaci řešit. Mám dojem, že by bylo potřeba vypracovat si určité operační plány pro takovouto situaci a policie by měla být schopna na to včas reagovat a zajistit klidný prostor pro jednání zákonodárných sborů.
Třetí poznámka se dotýká toho, že nový návrh velmi pružně umožňuje, aby oznámení bylo učiněno také faxem nebo telegramem, což je bezesporu prospěšné. Zkusme zvažovat, zda nelze umožnit i elektronickou komunikaci, která se stává v současné době možná běžným způsobem pro oznámení. V důvodové zprávě se o této formě komunikace nic nepíše.
Poslední poznámka se dotýká zmíněného tématu, které tady otevřel pan kolega Filip, a sice zákaz konání takového shromáždění z důvodu narušení mravnosti. Já si myslím, že to je vážný problém, a tam se právě dostáváme už k jakémusi subjektivnímu hodnocení, kdy někdo by musel vzít na sebe odpovědnost a vyhodnotit situaci. Jakkoliv by v zásadě takové omezení bylo myslitelné, tak si myslím, že je těžko proveditelné, a na rozdíl od případů, kdy policie vyhodnotí situaci, že dochází k porušování zákonů, že shromáždění směřuje k porušování zákonů, že jeho cílem je vyzývat k porušování zákonů, v situaci, kdy policie má za to, že takováto situace nastala, může v dané situaci zakročit, tak z těchto důvodů mravních se obávám, že se obtížně budeme shodovat na společných standardech mravnosti, a z toho důvodu se domnívám, že tady asi nenajdeme společnou formulaci, jakkoliv cítím, že by to možná bylo potřeba.
Domnívám se, že zákon s těmito drobnými věcmi, o kterých je potřeba hovořit, a je potřeba hledat nějaké lepší formulace, tak si myslím, že je způsobilý k tomu, abychom jej projednali, a doporučuji postoupení do dalšího čtení.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále do rozpravy pan poslanec Matulka. Exner. Promiňte, pane poslanče, já jsem vaši ruku přiřkla panu poslanci, který sedí za vámi.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, jde o takovou maličkost, že není problém, abych vám ji prominul. Nic se nestalo.
Páni ministři, dámy a pánové, myslím si, že je potřeba upozornit ještě na některé další věci, které jsou spojeny s tímto návrhem zákona. Z hlediska oznamovací povinnosti je také případ, jsou-li pro to závažné důvody, aby žádost svolavatele byla přijata v kratší lhůtě. V takovém případě návrh zákona konstatuje, že úřad může přijmout takovou žádost. Není zde žádný důvod, pro který by úřad takovou žádost mohl odmítnout. Může ji tedy odmítnout, resp. v řeči návrhu zákona nepřijmout oznámení, což je totéž jako zákaz příslušného shromáždění, aniž by uvedl jakýkoli důvod k této věci.
***