(9.50 hodin)
(pokračuje Hrnčíř)
Potřeba tohoto souboru změn ve sněmovním tisku 1160 byla vyvolána zákonem č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, kterému končí platnost 31. 12. 2002. Tímto datem tedy končí působnost okresních úřadů. Návrh obsahuje především přesun kompetencí rušeného orgánu na obecní úřady, obecní úřady s rozšířenou působností, krajské úřady i na centrální orgány.
Vláda si uložila náročný a zejména finančně nákladný cíl - přiblížit výkon veřejné správy občanovi. Jak se tento záměr podařilo naplnit, rozeberu podrobně později.
Návrh zároveň takzvanou delimitační doložkou v části 118 převádí bývalé zaměstnance okresních úřadů na nové obecní úřady s rozšířenou působností. Je předpokládáno, že přednosta okresního úřadu dohodne se zaměstnanci, na který obecní úřad chtějí přejít. Tento verdikt bude poté závazný. Starostové pak tyto zaměstnance zařadí do svých obecních úřadů.
Návrh obsahuje 120 částí, ve kterých je novelizováno 117 zákonů.
Nyní bych chtěl prezentovat menší statistiku, která může leccos o reformě veřejné správy napovědět. Za prvé - přesun kompetencí z okresních úřadů na krajský úřad - celkem v 69 případech. Přesun kompetencí z okresních úřadů na nové obecní úřady s rozšířenou působností v 51 případech. Přesun kompetencí z okresních úřadů na obecní úřad nebo pověřený úřad ve čtyřech případech. Přesun kompetencí z okresního úřadu na centrální orgán v 10 případech. Lze konstatovat, že kompetence z okresních úřadů jsou postoupeny celkem v 79 případech směrem nahoru a v 55 případech směrem dolů. Z tohoto jednoduchého statistického výčtu lze vyvodit, že cíl reformy přiblížit správu občanům není tak zcela naplňován, jak vláda veřejně prezentuje.
Některé kompetence se přesouvají na nově zřizované centrální instituce, jakou je např. finanční prokuratura či národní hygienická stanice. V některých zákonech je přesun prováděn formálně, takže podstata výkonu působností zůstává v centru, a v budoucnu se dokonce připouští vznik detašovaných pracovišť v sídlech krajských, či dokonce dalších měst. Abych byl konkrétní, např. v části 21 - resortu Ministerstva kultury - v zákoně o státní památkové péči je takto předpokládán v důvodové zprávě vývoj Státního ústavu památkové péče. Tím jsou, jak sami uznáte, vznešené cíle reformy dosti zpochybňovány.
Dalším z paradoxů reformy je oblast ochrany veřejného zdraví, kde se dvoustupňová správa systému okresní hygienická stanice jako první stupeň a krajská hygienická stanice jako druhý stupeň nahrazuje novou dvoustupňovou správou - na prvním stupni krajská hygienická stanice, na druhém národní hygienická stanice v Praze, přičemž princip zachování úředníků zůstává v platnosti, neboť veškeré okresní hygienické stanice se včleňují do krajských hygienických stanic. Tím ale výčet nekončí, neboť ve všech krajských městech se zároveň zřizují zdravotní ústavy a v centru Státní zdravotní ústav jako příspěvkové organizace Ministerstva zdravotnictví.
Reforma Ministerstva zdravotnictví vůbec vzbuzuje pochybnosti i po formální stránce, neboť v některých případech je navrhován přesun kompetencí z okresních úřadů na obecní úřady s rozšířenou působností, ale v důvodové zprávě jsou popisovány klady přesunu na krajské úřady. Tak je tomu např. v části 34, změna zákona č. 38/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, konkrétně funkce vyhlašovatele výběrových řízení. Nebo také v druhém případě, v části 35, novela zákona 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Podobný prohřešek jsem zaznamenal také v části 56, změna zákona 193/1999 Sb., o státním občanství některých československých občanů, kde k přijetí prohlášení je zmocňován krajský úřad, ale v důvodové zprávě zmiňován obecní úřad s rozšířenou působností, resp. obvodní úřad.
Vraťme se prosím ale zpět k důležitějším chybám navrhované reformy veřejné správy. Podstatným oddálením správy věcí veřejných je působnost v oblasti vydávání živnostenských oprávnění, tedy v části 69, změna zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech. Zde je systém dvou stupňů - za prvé pověřený obecní úřad, za druhé druhý stupeň, okresní úřad - nahrazen systémem vzdálenějším. Na prvním stupni obecní úřad s rozšířenou působností a jako druhý stupeň krajský úřad. Toto zcela určitě není další případ posunu kompetencí shora dolů, blíže k občanům.
Podobným způsobem je to řešeno i v další velmi důležité oblasti a občany velmi často využívané - ve stavebním řádu. V části 73, změna zákona 50/1976 Sb., stavební zákon, jsou odvolací orgány na úrovni okresů nahrazeny odvolacími orgány na úrovni krajů. Při známé velmi velké frekvenci odvolání se bude jednat o dosti velké vzdálení hojně využívaného úřadu. Co myslíte?
Vážené dámy a pánové, pokud chceme vážně a seriózně hodnotit základní cíle veřejné správy, tato reforma správu věcí veřejných více lidem vzdaluje než přibližuje.
Významnou oblastí veřejné správy je i její finanční náročnost. Vláda v důvodové správě odhadla nárůst finančních prostředků tímto přesunem kompetencí téměř 1 miliardy korun. Je rozložen do let 2002 až 2003 a má jím být kryto odstupné odcházejícím zaměstnancům okresních úřadů a mzdové nároky nových jiných zaměstnanců na obecních úřadech s rozšířenou působností. Jedná se samozřejmě o odhad, který může být nižší, což je málo pravděpodobné, nebo může být odhad vyšší, což je více pravděpodobné nebo téměř jisté. Pokud chceme hodnotit reformu veřejné správy z hlediska financí, musím konstatovat, že reforma veřejné správy bude dražší a není tím naplněn ani druhý cíl reformy veřejné správy.
Dámy a pánové, dovolte, abych se zmínil ještě o jednom problému celého souboru - 117 novel zákonů. Motivem všech navrhovaných změn je reforma veřejné správy a předpokládal jsem, že zde nebudou navrhovány věcné a koncepční změny. Jistě lze celkem tolerovat legislativně technická zpřesnění či sjednocení pojmů.
Pravdou je, že vláda neodolala pokušení a v řadě případů navrhla změny věcné. Ty lze samozřejmě v kontextu reformy veřejné správy posuzovat zcela obtížně. Jako příklad pro upozornění na věci uvádím: V částce 95, změna zákona 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, kde se nově formuluje plánování obrany státu, úkoly vlády v této oblasti, ale stanoví se i využívání ústředního krizového štábu. V jiné části, části 85, změna zákona 289/1995 Sb., lesní zákon, se nově stanoví povinnosti vlastníka lesa či sdružení vlastníků lesů dokonce bez jakéhokoli odůvodnění či rozboru v důvodové zprávě.
***