(16.50 hodin)
(pokračuje Filip)
Já prostě to mohu udělat. Ale půjdeme tedy cestou na zajištění přímé demokracie, která je také zakotvena v Ústavě České republiky, nebo nepůjdeme? Tady se zatím bavíme jenom o tom, že přímou demokracii tady nikdo opravdu nechce. Tak pokud mám použít takový argument, tak jsem opravdu zvědav, jestli kolega Holáň a další, kteří to navrhují, podpoří zákon o referendu v jeho obecné formě. Potom těm, kteří ho podpoří, uvěřím, že i tuto věc myslí upřímně.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Určitě podpoří, pane předsedo.
Kdo se další hlásí do rozpravy? Pan kolega Brožík. Prosím.
Místopředseda PSP František Brožík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, v žádném případě se nechci plést do ústavního pořádku a do věcí, které souvisí s ústavou jako tento návrh, který má říci o přímé nebo nepřímé volbě prezidenta.
Musím ale zareagovat i na pana kolegu Cyrila Svobodu, protože já jsem byl přítomen v roce 1992, kdy jsme přijímali Ústavu České republiky, která je doposud platná. Nevím, kde byl v té době kolega Cyril Svoboda. Ale přestože sociální demokracie v té době měla v Poslanecké sněmovně šestnáct mandátů, žádná vláda nezadávala otázku Ústavy České republiky. Byl to konsens všech poslaneckých klubů, které tehdy byly v Poslanecké sněmovně. Jednalo se neuvěřitelné dlouho. Přijímala se různá kompromisní řešení. Víme, jaký byl nátlak ještě tehdejšího Federálního shromáždění na všechny poslance České národní rady, a přesto se tato ústava přijala takovou většinou. Nechci se teď plést, ale myslím, že to bylo 172, 174 poslanců, kteří tuto ústavu přijali.
Myslím si, že nemám nic proti přímé volbě prezidenta České republiky, ale ta doba, abychom na to byli připraveni jak my, tak lidé, ještě bohužel není v tento čas a v tento okamžik. A určitý moment mi sebral z úst i kolega Vojtěch Filip. Jestliže chceme přímou demokracii, proč už tady několik let se marně snažíme právě přijmout ústavní návrh zákona o referendu? Proč právě čtyřkoalice nechce tento návrh ústavního zákona o referendu a přímo tolik stojí o to, aby byl přímo volen prezident republiky?
A co se týče ještě porovnání se Spojenými státy. Myslím si, že demokracie ve Spojených státech s demokracií České republiky má ještě hodně daleko. Navíc dvě politické strany nebo dva politické subjekty, dva kandidáti na funkci prezidenta. Nevím, jestli se pan kolega Cyril Svoboda nechce vrátit do minulého režimu, kdy jsme měli také určitě demokratické volby, protože jsme si mohli vybrat ze dvou možností - buď v pátek, nebo v sobotu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Kdo se další hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu tedy končím.
Dávám možnost vystoupit se závěrečným slovem nejprve zástupci navrhovatelů.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. První, co mě velmi těší, je tady vůle k návratu monarchie. A jestliže má pravdu pan kolega Bartoš, že máme pokračovat v tradici, svěřme volení prezidenta republiky našim poslancům, Jaroslavu Lobkowiczovi, který je jediným šlechticem mezi námi. Nikdo jiný by toto právo neměl. A protože mám pochybnost o tom, že česká Poslanecká sněmovna je stavem šlechtickým nebo českou aristokracií, o tom mám určitou pochybnost.
Takže nedovolávejme se argumentů historie. Dívejme se na věc tak, jak skutečně je. Chceme změnit systém proto, aby došlo k větší identifikaci mezi občanem a prezidentem republiky. Opakuji - je to základní argument. A to říkám proto, když mi někdo říká, abychom řekli, jaký je základní důvod, tak to znovu a znovu opakuji. A to, že říkám jiný důvod, než říkají jiní, to ještě neznamená, že ten důvod je skutečně jiný.
Ještě chci reagovat na to, co říkal pan kolega Brožík. Byl bych rád, kdybychom se poslouchali. Mluvil jsem o tom, že byl předložen vládní návrh. A v té době jsem byl v komisi, která pracovala na tomto návrhu. Byl to vládní návrh a vláda rozhodla o tom, který návrh postoupí Poslanecké sněmovně, a ještě v rámci moci výkonné tento návrh formulovala. Takže je to naprosto v pořádku a byl to vládní návrh, který se projednával tehdy v České národní radě. Takže si samozřejmě na tom, co říkám, naprosto trvám, že to tak bylo, a myslím si, že naprosto v pořádku.
Myslím si také, že není pravda to, co říkal pan kolega Vojtěch Filip, že je potřeba měnit postavení druhé komory, protože jsem to nepochopil, v čem by ta změna měla být a proč by se mělo zásadně měnit postavení druhé komory, tak jsem na to nereagoval. Stejně tak se bráním výrazům - cituji - zavlečení Ústavního soudu do této změny je jenom skutečnost, že by prezident republiky skládal slib do ruky předsedy Ústavního soudu. To není zavlečení Ústavního soudu do nové právní úpravy.
A stejně tak není pravda, že ve Spojených státech jsou pouze dva kandidáti. To přece není pravda. Všichni víme, že ve Spojených státech kandiduje víc kandidátů, ale bohužel protože je tam systém dvou politických stran, tak v konečném souboji jsou dva kandidáti proti sobě. A samozřejmě že má pravdu pan kolega Langer, že potom se občané rozhodují mezi dvěma, to je pravda. Ale stejně tak se mohou rozhodovat mezi dvěma a můžou být rozpolceni i v rámci moci zákonodárné, totiž mezi poslanci a senátory. Zkrátka všechny argumenty, které zpochybňovaly otázku způsobu volby, platí pro oba dva systémy.
A ještě se vyjádřím k té ceně. V době, kdy byly volby, v roce 1998 tuším byly poslední volby, tak tehdy stály 800 milionů korun. Nevím, proč se mluví o čísle dvě miliardy. To znamená, že je-li tam úvaha, že volba prezidenta republiky stojí přibližně totéž, co stojí volby do Poslanecké sněmovny, tak budou stát zhruba tuto částku. To je cena demokracie, protože demokracie není nejjednodušší ani nejlevnější způsob vládnutí, ale určitě způsob vládnutí správný. A já bych byl rád, abychom všechny předpojatosti, které tady byly řečeny, daly stranou, abychom se na to podívali s odvahou, že je možné tento princip změnit, vyhověli tomu, co si přeje většina obyvatel České republiky. To není nic populistického, to je vnímání reality takové, jaká je.
Znovu vás žádám, abyste podpořili propuštění tohoto návrhu do dalšího čtení, to znamená, aby neprošel návrh na zamítnutí. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane navrhovateli. Závěrečné slovo zpravodaje pana poslance Bílého.
Poslanec Jiří Bílý: Pane místopředsedo, budu krátký. Jen zrekapituluji, že bylo 13 vystupujících, z toho padly dva návrhy na zamítnutí.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Pokusím se všechny přítomné poslance z kuloárů přivolat do Poslanecké sněmovny. Samozřejmě že vás všechny odhlásím a požádám vás o novou registraci.
Budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí této předlohy novely Ústavy České republiky. Žádám všechny příchozí, aby se zaregistrovali svými kartami, neboť jste byli odhlášeni.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 130 z přítomných 142 poslanců pro 86, proti 41. Návrh byl přijat.
Konstatuji, že jsme tento návrh zákona zamítli v prvém čtení. Děkuji navrhovateli i zpravodaji. Končím projednávání bodu číslo 64.
***