(16.20 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Jestliže chce být zvolen, musí objet Českou republiku, být blízko občanům a o ten mandát si občanům říci. A tady vychází nový vztah mezi občanem a prezidentem republiky. To je samozřejmě něco kvalitativně nového. Nikdy jsem nezpochybnil a ani nezpochybňuji myšlenku, že by zákony přijaté Poslaneckou sněmovnou a Senátem nebyly platné pro všechny nebo že by hlava státu nebyla hlavou celého českého státu, ale jde mi o nový vztah mezi občanem a hlavou státu, že občan má právo osobně rozhodnout nebo spolurozhodnout o tom, kdo bude hlavou státu. To je skutečnost, která je kvalitativně nová.
Dále si myslím - a to je mé doporučení panu poslanci Paynovi - že nemusí číst statistiku, protože v důvodové zprávě jsou přesně vypsány státy v Evropě, kde je volen prezident přímo, kde je volen nepřímo, a trvám si na tom, že to je nový trend, protože státy, které získaly svobodu po roce 1989, v drtivé většině přistoupily k přímé volbě prezidenta. Mrzí mě, když kolega Doležal jmenuje jen některé státy a nejmenuje jiné státy, velmi stabilní, které mají přímou volbu prezidenta. Odkazuji na důvodovou zprávu.
Zdá se mi velmi smělé tvrzení, že stabilní státy jsou ty, kde je konstituční monarchie. Myslím, že jsou země s hlubokou demokratickou tradicí, jako jsou Spojené státy americké, velmi stabilní stát, kde nikdy žádná monarchie nebyla. Myslím, že stabilita celého státu není jen otázka toho, kdo je hlavou státu. Z tohoto důvodu se mi zdá, že tato argumentace neobstojí.
Ale abych začal, tak ještě na začátku k tomu, co říká kolega Vojtěch Filip. Zdá se mi, že také tato argumentace neobstojí, protože otázka imunity - znovu opakuji - je otázkou ochrany zastupitelského sboru. Je to ústavní právo, které má chránit výkon ústavního práva jednotlivých členů zastupitelského sboru a tím rozhodování zastupitelského sboru jako celku. Není a nesmí to být výsada jednotlivce, a proto po dobu, po kterou nevykonává tento mandát, musí být podřízen zákonům i jurisdikci justice jako každý jiný občan v České republice. Nemůže být vyňat z této pravomoci jednou provždy. Tím, že řekneme, že někoho nevydáme, rozhodujeme o této věci jednou provždy a bráníme tomu, aby tento člověk se i dovolal osvobozujícího rozsudku před nezávislým soudem. My dokonce můžeme někoho nevydat proti jeho vůli a zabráníme tomu, aby se dovolal osvobozujícího rozsudku u nezávislého soudu. Buď věříme v nezávislost a funkčnost justice, nebo v ni nevěříme. Nikdo nám nevysvětlí a nikdo mezi občany nepochopí, proč má tato výsada našich poslanců a senátorů trvat jednou provždy. Není-li někdo vydán, nemůže být stíhán jednou provždy. Tady doporučuji kolegovi Doležalovi, aby si ústavu přečetl, protože celá otázka imunity má čtyři roviny - odpovědnost za hlasování, odpovědnost za projevy ve sněmovně, přestupkovou odpovědnost a trestní. Tato novela se týká jenom a toliko té trestní odpovědnosti. Stačí si příslušný článek ústavy přečíst a dovíte se, že tato novela se nedotýká projevů ve sněmovně, hlasování ani přestupkové imunity. Tato novela se týká jen a jen imunity trestní. Z tohoto důvodu si myslím, že tento argument také neobstojí.
Konečně je mylné, jak říká kolega Doležal - a doporučuji si přečíst některé politologické knihy o první republice, velmi ilustrativní je kniha Boj o Hrad, kde se dovíte, jak prezident republiky Tomáš Masaryk naopak zápasil o posílení role prezidenta republiky, nikoli že by měl pocit, že jeho role je příliš silná, a že by ji chtěl oslabit, takže tady doporučuji přečíst něco z politologie, protože tam se dovíme, že situace byla přesně opačná, než jak tady bylo řečeno.
Tento návrh - a na tom trvám - čtyřkoalice dala k diskusi. Byl na internetu po několik měsíců, byl zaslán různým institucím a orgánům a také jsme v té diskusi dostali několik odpovědí. To znamená, že tento návrh byl podán k otevřené diskusi velmi dlouhou dobu a byl otevřen tomu, že mohl připomínky podat kdokoli, a to po dobu několika měsíců, a po tuto dobu všichni, kteří dnes mluví, tedy mlčeli, žádné připomínky k tomuto návrhu neposlali, ačkoli k tomu byli všichni vyzváni a bylo to otevřeno k diskusi úplně všem. Nechápu, proč bychom měli být nařčeni z toho, že jsme nechtěli tuto věc diskutovat. Tato věc byla diskusi otevřena od samého počátku.
K dotazu pana ministra Dostála. Dovolím si připomenout, že návrh, který byl postoupen Poslanecké sněmovně, byl vládním návrhem, tudíž vláda řekla, jaké budou mantinely, vláda tehdy řekla, že má být dvoukomorový parlament, jak má být volen prezident republiky. Argument, kdo psal fyzicky ústavu, je vždycky tak, že kdo píše ústavu jakožto komise pro vládu, plní zadání vlády, a vláda tento návrh mnohokrát projednávala, modifikovala a určovala, jaký vládní návrh má být. To znamená, že je-li to vládní návrh, nese odpovědnost za tento návrh vláda, protože to je její návrh, a konečná podoba té ústavy, výsledek projednání na půdě ČNR, je odpovědnost zákonodárného sboru. To znamená, vždycky takové pokusy říkat, že za to může ten, kdo fyzicky psal zákon, to znamená, že snímáme tuto odpovědnost z vlády a ze zákonodárného sboru, který každý zákon přijímá, takže na otázku odpovídám jasně: mantinely tohoto návrhu tehdy dala vláda.
Myslím, že je potřeba s větší odvahou přistoupit k tomuto návrhu, protože je to trend moderní, je to trend otevření se systému občanům, je to výzva pro to, aby ten, kdo bude chtít být prezidentem republiky, byl schopen a způsobilý přijít k občanům pro hlas, požádat o tento hlas a v otevřené soutěži před občany České republiky obstát a nakonec získat mandát.
Poslední poznámka se ještě týká toho, co říkal pan kolega Vojtěch Filip. Není třeba podle mě měnit ustanovení, které se týká toho, že žádný z prezidentů nemůže být více než dvakrát za sebou zvolen hlavou státu. To nadále platí. Tento zákon není psán ad persona vůči žádné osobě v České republice, naopak se otevírá šance, že se zvýší zájem o hlavu státu a že budoucí prezident republiky bude zvolen z vůle většiny občanů České republiky.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane kolego. Nyní mám několik předností. Nejprve dám slovo panu místopředsedovi Poslanecké sněmovny Ivanu Langerovi, poté předsedovi poslaneckého klubu Vojtěchu Filipovi, poté zpravodaji panu poslanci Bílému.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jak poslouchám pana kolegu poslance Cyrila Svobodu, tak mám pocit, že on je skutečně ve stavu, že čím víc opakuje nějakou věc, tím víc věří tomu, co říká. Nechci to komentovat, ale myslím, že ten zvýšený hlas, intenzita a intonace jeho hlasu, myslím, že je projevem vnitřní nedůvěry, kterou si musí dodávat právě tím, aby na nás takto mluvil, aby si zopakoval své teze aspoň desetkrát, aby byl schopen jim uvěřit a potom je mohl hlásat.
Dovolte mi několik trochu obecnějších poznámek k tomuto návrhu zákona. Myslím, že zde již zaznělo ono připomenutí racionálního přístupu k problémům, že měním něco, o čem jsem přesvědčen, že nefunguje. Jsem-li přesvědčen, že něco dostatečně funguje, nemám důvod to měnit. Dokázal bych pochopit, že tendenci k měnění věcí, které fungují, má spíše levá část politického spektra. O to víc mě překvapuje takovýto konstruktivismus a inženýrství, které přicházejí z tzv. pravé části politického spektra. Nejsem si jist, že nefunguje česká demokracie, protože nemáme přímo voleného prezidenta, a že právě proto, že nefunguje naše demokracie, musíme způsob volby prezidenta změnit. Opravdu nejsem přesvědčen o tom, že s přímou volbou prezidenta se zvyšuje kvalita naší demokracie a že se zvyšuje kvalita našeho života.
***