(15.40 hodin)
(pokračuje Fišer)
V případě tohoto návrhu zákona ještě dalším významným argumentem pro jeho podporu je ta skutečnost, že je zapotřebí právně upravit kompetence krajů v oblasti zdravotnictví, neboť taková úprava dosud neexistuje a její kompetence nelze založit pouhými novelizacemi stávajících zákonů v rámci přenosu působnosti z okresů na kraje.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Prosím paní poslankyni Jirousovou, která je zpravodajkou pro prvé čtení. Mám zde dvě přihlášky do rozpravy, podotýkám - až skončí paní poslankyně.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, vládní návrh zákona o zdravotnických zařízeních, tisk číslo 1054, dává značné kompetence jednotlivým krajům, což zakládá možnost rozdílného přístupu pacienta ke zdravotní péči. Bohaté rozumné kraje budou mít dostupnější lékařskou péči než ostatní. Tady chybí i vyhláška s optimálními ukazateli. Sice se na ni v zákoně autoři odvolávají a slibují takzvané minimální ukazatele předložit kraji včas, ale slibovali i včasné předložení všech důležitých zdravotních zákonů a předkládají je na konci volebního období.
Kraj může zřizovat krom nemocnic třetího typu prakticky všechna zdravotnická zařízení. Za dostupnost lékařské péče zodpovídá kraj. Kraj je pověřen také kontrolou. Zajímalo by mě, co se stane, když dostupnost bude špatná, jak kraj bude potrestán. Kvalita a kontrola lékařské péče není řešena. Vyhláškou jsou stanovena kritéria věcné a technické vybavenosti zdravotnických zařízení včetně RZP a dopravní záchranné služby, léčebných ústavů, ale není zde řešen minimální standard nemocnic a jejich jednotlivých oddělení. Nově se zavádějí správní a dozorčí rada u zdravotnických zařízení nad 50 zaměstnanců. K tomu se pak vyjádřím v podrobné rozpravě.
Jak je výše uvedeno, není ani stanovena optimální síť zdravotnických zařízení. Chybí definice čistě soukromých zdravotnických zařízení, tedy těch, která nebudou zařazena do sítě, ale budou splňovat všechna odborná a technická kritéria a budou chtít fungovat na čistě soukromé bázi.
Co se týče rozdělení zdravotnických zařízení, následná péče je definována jinak a trochu hůře než v dosud platné vyhlášce. Je dělena na následnou péči, hospice, odborné léčebné ústavy, také lázně, což mi nepřipadá moudré. Nemocnice jsou děleny do pěti typů. Postrádám účelnost takzvané komunitní nemocnice s jedním oddělení. Neznám takovou a nevěřím, že bude přínosem - spíše naopak. Mohu uvést případ pacienta s podezřením na infarkt myokardu, který bude přijat do komunitní nemocnice, a nakonec zemře na rupturu aneurysmatu, protože chirurgické oddělení zde nebude. Jsou zde vypuštěny také jesle. Předkladatel předpokládá, že se stanou živností. Opět si myslím, že půjde o zhoršení kvality péče o naše děti. Výběrová řízení zaznamenávají rovněž změnu v této předloze, tady k lepšímu. Pokud kraj rozhodne o vítězi řízení, musí pojišťovna uzavřít s tímto zdravotnickým zařízením smlouvu.
V zákoně není řešeno dostatečně fungování lékařské služby první pomoci. Je v kompetenci kraje včetně financování. Zdravotnické zařízení je v únosné míře povinno podílet se na plnění těchto úkolů. Současně obce mohou organizovat a zajišťovat lékařskou službu první pomoci, ale garance patří kraji. Jaká budou kritéria, rovněž nevíme. Požadavky na personální obsazení včetně počtu odborných ambulantních lékařů nejsou v zákoně ani ve vyhlášce uvedeny.
Kladným podle mého názoru je zrovnoprávnění zdravotnických zařízení, organizačních složek státu, příspěvkových organizací i takzvaných soukromých zdravotnických zařízení, co se týče plnění podmínek včetně doložení příslušných dokladů.
To by bylo všechno a přihlásím se pak ještě do rozpravy. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Otevírám rozpravu. Pan poslanec Cabrnoch je první, pan poslanec Krása druhý.
Poslanec Milan Cabrnoch: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, nyní se zabýváme tiskem 1054, tedy vládním návrhem zákona o zdravotnických zařízeních a jejich provozování.
Vládní návrh zákona lze kritizovat především pro to, co obsahuje a řeší, ale také pro to, co neobsahuje a neřeší. Návrh zákona fixuje bez ambice reagovat na vývoj ve společnosti i ve zdravotnictví stávající stav věcí. Pokud přináší něco nového, reaguje tak v nezbytné míře na změny jiné legislativy, viz otázka krajů, nebo řeší úzké, případně okrajové problémy. Řada změn jsou změny k horšímu.
V tuto chvíli mi dovolte komentovat pouze několika poznámkami některá témata. Návrh zákona zachovává pojetí ústavní péče, v rámci které je poskytována vedle péče lůžkové také péče ambulantní, avšak za jiných podmínek a jiných pravidel než ambulantní péče mimo ústavní péči. Pokračuje se tak ve stávající nevyhovující praxi dvojí ambulantní péče s dvojími pravidly.
Zavedením nové kategorie komunitních nemocnic, tedy jakýchsi nemocnic-nenemocnic, se fixuje stávající evidentně nadbytečná kapacita absolutních lůžek a vytváří spolu s předáním kompetencí krajům prostor pro jejich další neúčelné budování. Namísto centralizace se zvyšováním kvality se navrhuje z pohledu kvality i efektivity využívání financí především problematické roztříštění kapacit.
Podle návrhu zákona má být povinnou součástí nemocnice druhého a třetího typu lékárna. V případě, kdy nemocnice využívá služby externí lékárny, znamená toto ustanovení nutnost vybudování nové, zbytečné lékárny.
Návrh zákona zcela nepřijatelně soustředí výuku a vědeckovýzkumnou činnost pouze do fakultních nemocnic. Ostatní nemocnice nebudou podle návrhu zákona výuku a vědeckovýzkumnou činnost uskutečňovat.
Návrh zákona zachovává nevyhovující dvojí podřízenost vedoucích pracovníků ve fakultních nemocnicích. Zcela zásadní problémy jsou správní a dozorčí rady. Návrh zákona stanoví povinnost zřizovat správní a dozorčí rady ve státních, ale i v nestátních zdravotnických zařízeních. Správní a dozorčí rady se značnými pravomocemi. Zavádí se tak princip kolektivní odpovědnosti, kdy o podstatných věcech rozhoduje někdo jiný než majitel zdravotnického zařízení. Významnou roli v radách hrají samozřejmě členové odborů a komor.
Síť je otázka sama o sobě. Návrh zákona zachovává stávající nevyhovující systém výběrových řízení a obohacuje jej o prvek závaznosti výsledků výběrového řízení pro zdravotnické zařízení i zdravotní pojišťovnu. Vstupuje tak zákon do svobodného smluvního vztahu dvou samostatných nestátních subjektů. Navrhovaná úprava stávající síť stabilizuje a řeší pouze otázku jejího zvětšování, případně doplňování. Návrh řeší problematiku z oblasti, která je řešena úpravou v legislativě zdravotního pojištění, avšak jinak.
Na základě těchto poznámek navrhuji zamítnout návrh zákona v prvním čtení. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Cabrnochovi - návrh na zamítnutí.
Pan poslanec Krása.
Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte, abych také řekl několik slov k projednávanému návrhu zákona o zdravotnických zařízeních.
Asi před hodinou jsme projednávali návrh zákona o zdravotní péči, kde jsem argumentoval tím, že návrh zákona nevychází z koncepce reformních kroků, které by byly prodiskutovány s odbornou veřejností.
***