(14.50 hodin)
(pokračuje Janeček)
Podruhé to bylo usnesení z minulého roku, kdy požádala ministra, aby předložil návrh transplantačního zákona co nejrychleji. Čili ministerstvo, i když na druhý pokus, tento požadavek sněmovny plní, ale je potřeba říci, že úroveň zpracování a kvalita prováděcích předpisů zdaleka, ale zdaleka neodpovídá tomu, co by tak citlivé téma vyžadovalo.
Už jen to, že návrh je předán v elektronické podobě, která neodpovídá tomu, co máme v podobě písemné, ukazuje, že nebyla tomuto návrhu věnována dostatečná pozornost. Ministerstvo také nereflektovalo upozorňování poslanců a žádosti, aby tento návrh byl připraven tak, aby mohl stát jako návrh samostatný bez ohledu na osud ostatních zdravotnických zákonů. Kdyby totiž tento návrh byl přijat a nebyl by přijat zákon o zdravotnických zařízeních, potom by to znamenalo, že od 1. dubna 2004 nemohou žádná centra provozovat transplantační program. Je to z toho důvodu, že by neměla potřebnou akreditaci podle neexistujícího zákona, i když možnost provádět transplantace je právě podmínkou podle zákona transplantačního.
Tolik moje zpravodajská zpráva. Jsem přihlášen do diskuse. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Takže teď otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemně pět přihlášek, a jako první je přihlášena paní poslankyně Fischerová.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, předložený návrh zákona o transplantacích je nanejvýš potřebnou a dlouho očekávanou právní normou pro úpravu této oblasti. Přes velmi četné proběhlé diskuse v průběhu přípravy zákona však bohužel musím konstatovat, že některé zásadní problémy zůstaly otevřené. Jde především o problém definice mozkové smrti a s ní související stanovení tohoto stavu. Za dva další problémy, o kterých považuji za potřebné já sama hovořit již v prvém čtení, považuji vymezení zahraniční spolupráce a dále pak otázky předpokládaného souhlasu s odběrem tkání.
Snaha o získání orgánů pro účely transplantací je v praxi velmi intenzivní a má to jistě své objektivní i morální opodstatnění. Nemůže však přejít v legislativní aktivitu ve smyslu potřebnosti dvojí definice smrti pro účely transplantační medicíny. Stanovení smrti v podmínkách bez moderních resuscitačních technologií se vždy opíralo a opírá o příznaky, jimiž jsou zástava srdeční činnosti a zástava dechu. S vývojem potřebných léčebných technologií vznikla možnost do značné míry tyto dva dosud uznávané procesy řešit. To znamená využívat potřebných podpůrných mechanismů.
Dalším důležitým vývojovým momentem medicíny bylo zavedení transplantace orgánů jako vlastní léčebné metody. To samozřejmě vedlo k nutnosti upřesnit definici smrti tak, aby bylo zamezeno případným omylům spočívajícím v odběru tkání a orgánů pro účely transplantace od jedince, jehož mozek ještě není poškozen natolik, aby bylo možno konstatovat objektivně mozkovou smrt.
Odběr orgánů pro transplantace vytvořil zcela odlišnou a novou situaci, a tedy i potřebu upřesnit kritéria pro stanovení mozkové smrti. Kritéria pro stanovení smrti se tedy přenesla od zástavy krevního oběhu a dýchání ke stanovení mozkové smrti jako jediného nezvratného průkazu smrti jedince pro účely odběru orgánů pro transplantace. V dnešní době rozvoje léčebných technologií je podle mého názoru neúnosné, aby právní norma pro transplantační medicínu umožňovala stanovit smrt při zástavě krevního oběhu a dechu. Takto pojatá definice by se totiž snadno mohla dostat v souvislosti s odběrem orgánů do velmi neurčitých situací s rizikem provedení odběru bez řádného prokázání mozkové smrti.
Avšak i samotný průkaz smrti mozku není jednoduchou záležitostí a spočívá nejprve v neurologické diagnostické fázi, která při splnění určitých kritérií je pak dále následována nezávislým potvrzujícím vyšetřením. Suverénní a preferovanou potvrzující metodou je mozková angiografie. Tímto uváženým postupem je vytvořena záruka proti ukvapenému postupu a hlavně jde o vytvoření záruky proti případnému nedostatečně doložitelnému postupu.
Je skutečností, že ačkoli v průběhu projednávání předloženého návrhu zákona byla právníky v Legislativní radě vlády jednoznačně požadována pouze jedna definice smrti, a to smrti mozku, zatoulal se nám do návrhu zákona opět dvojí přístup. Tato skutečnost dvojí definice smrti je ještě markantnější v návrzích prováděcích předpisů, které jsou přiloženy k projednávanému návrhu zákona. Takto pojatý duální přístup byl publikován i dr. Vítkem ve Zdravotnických novinách č. 46 z roku 2001 na straně 21. Dovolte mi citovat: "V běžné praxi je za zemřelého prohlášen jedinec, u kterého se např. při běžných zevních podmínkách nepodařilo ani po opakovaných resuscitačních pokusech srdeční akci obnovit. Diagnostika smrti je v tomto případě založena na průkazu zástavy oběhu bez toho, aby se detailně testovaly mozkové reflexy. Výjimečně lze i za takové situace ledviny k transplantaci odebrat." Tedy dr. Vítko v citovaném článku připouští pro potřeby dárcovského programu v případě odběru ledvin druhou definici smrti. Legislativní rada vlády dne 31. května t. r. jednoznačně požadovala pouze jedinou definici smrti, a to smrt mozku.
Předpokládám, dámy a pánové, že návrh zákona projde do druhého čtení. Je potřebný, upozorňuji však na nutnost věnovat zásadní pozornost tomuto problému. Stanovení smrti je v návrhu zákona obsaženo v § 2 a 10, přičemž v § 10 je odkaz na upřesnění celého postupu formou vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR. Návrh vyhlášky je také přiložen k parlamentnímu tisku 1053 a je výmluvným dokladem přístupu naznačeného v samotném zákoně. To všechno mě bohužel utvrzuje v naléhavé potřebě začlenit tuto vyhlášku do přílohy zákona, věnovat jí bedlivou pozornost z hlediska stanovení způsobu a postupu při zjišťování mozkové smrti. O smrti bez přívlastku "mozkové" totiž v souvislosti s transplantací nemá vůbec smysl, a to zvláště v našich podmínkách, hovořit. Konečně stejné stanovisko k tomu zaujala i Legislativní rada vlády.
Jen krátce ještě k problému předpokládaného souhlasu ve vztahu k odběru tkání. Po dosavadních zkušenostech, se kterými jsem se v oblasti odběru tkání setkala, se budu snažit v této oblasti navrhovat, aby odběr tkání byl podmíněn informovaným souhlasem vlastním nebo příbuzných.
***