(18.50 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Tato v současné době nezvratná skutečnost se opírá o určité zákonné předpoklady. Možnost úhrad Horskou službou poskytovaných služeb z veřejného zdravotního pojištění není v souladu se současným zdravotním právem.
Za druhé. K poskytování neodkladné přednemocniční péče jsou vyhláškou č. 434/1992 Sb. zmocněna pouze zařízení zdravotnické záchranné služby, tedy územní střediska zdravotnické záchranné služby, střediska okresní, nebo výjezdové skupiny těchto zařízení. Zmíněná vyhláška stanoví personální složení výjezdových skupin, to je rychlá lékařská pomoc, rychlá zdravotnická pomoc, případně letecká záchranná služba. Vyhláška dále specifikuje požadavky na vybavení středisek zdravotnické záchranné služby.
Návazně jsou pak vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 49/1993 Sb. stanoveny požadavky na technické a věcné vybavení sanitních vozů i letounů, případně ordinací. Horská služba tedy v žádném případě nesplňuje požadavky obou právních norem, a proto nemůže být příslušným orgánem státní správy registrována jako nestátní zdravotnické zařízení podle zákona č. 160/1992 Sb. Nemůže se tedy v žádném případě stát smluvním partnerem zdravotního pojištění, a nemůže proto čerpat z prostředků veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb.
Za třetí. Otázky zdravotnické přípravy pracovníků Horské služby a jejich způsobilosti k poskytování zdravotnické péče. V rámci takzvané základní školy Horské služby existují krátkodobé kursy základů první pomoci, kde přednášejí většinou dobrovolní lékaři. Tento typ kursů nemá na celém území státu srovnatelnou úroveň a hlavně nejsou tyto kursy kvalifikační přípravou pro způsobilost zdravotnického pracovníka. Základní zdravotnická příprava je také součástí cvičitelských kursů horských vůdců. Ani toto však není součástí způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. Profesionální pracovníci Horské služby údajně absolvují výuku v soukromé zdravotnické škole Bílá vločka ve Vrchlabí, případně na jiném místě republiky. Tato zdravotnická škola má charakter vyšší zdravotnické školy s možností získání profese zdravotnický záchranář, který splňuje předpoklady vyhlášky č. 434/1992 Sb., avšak pouze v zařízení zdravotnické záchranné služby. Nepodařilo se mi zatím zjistit, kolik takto kvalifikovaných pracovníků Horská služba v rámci svého občanského sdružení zaměstnává. Údajně s touto plnou kvalifikací téměř žádné. Většina profesionálních pracovníků Horské služby podle mých informací řeší problém kvalifikace cestou kursů, nikoli středním či vyšším odborným vzděláním s maturitou, jak je to uloženo zdravotnickým pracovníkům.
Lékaři, ať členové Horské služby, nebo dobrovolně spolupracující s Horskou službou, nejsou pro výkon akutní přednemocniční péče nijak speciálně školeni. Spektrum jejich odborností je různé, a proto za každý výkon, který provedou v rámci činnosti občanského sdružení Horská služba, nesou pouze individuální odpovědnost.
Závěrem mi dovolte shrnout. Z hlediska odborné způsobilosti je Horská služba svými pracovníky schopna poskytovat pouze základní nebo odbornou první pomoc, která není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Prakticky tuto péči musí poskytovat každý občan, nemluvě o příslušnících Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR, popřípadě ostatních složek integrovaného záchranného systému, kam Horská služba ČR také patří. Žádné ze složek, a to bych chtěla zvláště zdůraznit, které jsem zde uvedla, tato první pomoc není hrazena z veřejného zdravotního pojištění, protože se nejedná o poskytování zdravotní péče zdravotnickým zařízením.
Dámy a pánové, v žádném případě svým příspěvkem nechci tradice Horské služby ani činnost tohoto občanského sdružení, kterou v současné době vykonává, zlehčovat a ani podceňovat. Jde totiž o společensky nesmírně významnou činnost. Musíme se však pohybovat v dané realitě, která je vázána příslušnými právními předpisy.
S politováním a z důvodů, které jsem zde uvedla, musím i tentokrát stejně jako před dvěma lety podat návrh na zamítnutí projednávaného parlamentního tisku 1030 již v prvním čtení. Jde totiž o nosný problém. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Dále je přihlášen pan poslanec Miroslav Beneš. Pokud je mi ale známo, stáhl svou přihlášku a přepustil pořadí panu poslanci Doktorovi.
S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Karel Vymětal.
Poslanec Karel Vymětal: Dámy a pánové, zřejmě si kolegyně Fischerová dovede představit, jak vyrazí zdravotní záchranná služba na pomoc postiženému v horách do vánice, do hor, jak ho tam nalezne a poskytne mu odpovídající zdravotní péči. Představit si to nedovedu. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby to takto fungovalo, každý postižený dřív zemře, než za ním dorazí zdravotní záchranná služba.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Nyní bude hovořit pan poslanec Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Dámy a pánové, předem signalizuji, že hodlám setrvat do 19.00 hodin. Jestliže bych nebyl úspěšný, mám právo požádat jménem předsedy klubu o přestávku na jednání, abychom mohli hlasovat zítra ráno.
Jako první sdělení směrem k zástupci předkladatelů bych chtěl říci, že bych měl v této věci ohlásit jakýsi konflikt zájmů. Při projednávání této materie jsem podezírán z a priori odmítavého postoje. Chtěl bych říci, že to není pravda, že mé kritické výtky, které jsem přednesl k projednávanému tisku č. 350 i k tomuto sněmovnímu tisku 1030, vycházejí z naprosto elementárního přesvědčení, že předkladatelé zákona se vydali naprosto nešťastnou cestou, naprosto nešťastnou právní konstrukcí, kterou vložili do této normy, která v konečném důsledku bohužel neposlouží tomu, komu sloužit má, a bude spíše k neprospěchu věci.
Ve své volnočasové aktivitě jsem instruktor sportovního potápění, školený záchranář. Mým úkolem není vracet lidi z hor a ze zasněžených kopců, ale z padesátimetrové hloubky.
Úvodem svého vystoupení říkám, že si myslím, že žádné ustanovení tohoto zákona nepomůže zachránit jediného zdravého člověka, resp. jediného živého, a že mnohé právní důsledky plynoucí z nejasného právního ustanovení, které na jedné straně říká, že Horská služba má být nadána pravomocemi vyplývajícími z režimu správního řízení a na druhé straně nemá být tak docela, se mohou obrátit v konečném důsledku, třeba v hmotném vyjádření, proti Horské službě samotné.
Pan předkladatel poslanec Filip úvodem svého vystoupení uvedl řadu poznatků a kritických výtek, které jsme vznášeli při projednávání tisku č. 350, a uvedl řadu z nich, které se pokusil přepracovat. Ovšem zásadní, které jsem zde zpochybňoval já v době, kdy jsme tento tisk projednávali, přepracovány nezůstaly. Právní konstrukce, která stojí na tom, že Horská služba, resp. její postavení je založeno na tom, že je zaregistrována podle zákona č. 83/1990 o sdružování občanů, tedy forma občanského sdružení, a na druhé straně je jí zákonem umožněno, aby její členové ukládali povinnosti, omezovali svobodu, ukládali napomenutí, dokonce finanční sankce osobám jiným, než jsou členové tohoto občanského sdružení, je naprosto nešťastnou právní konstrukcí, která se vymyká našim právním zvyklostem.
***