(12.20 hodin)
Poslanec Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych uvedl návrh skupiny poslanců Pavla Němce, Miloslava Výborného, Evy Dundáčkové a dalších na vydání zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti živnostenského podnikání, sněmovní tisk č. 978.
Tento poslanecký návrh zákona reaguje na dopady velké vládní novely živnostenského zákona, kterou se domnívám, že máme většinou v živé paměti, jak jsme ho zde projednávali. Bylo to projednávání, které nebylo jednoduché, bylo i přerušované právě s tím, aby se vyjasnily některé otazníky, které řada z nás měla nad přijetím tehdejší velké vládní novely živnostenského zákona. Vláda nás tehdy uklidňovala, že všechny problémy se vyřeší a že Poslanecké sněmovna může takovýto návrh s klidným svědomím schválit.
Podle mého názoru a podle názoru skupiny poslanců, která tento návrh předkládá, však tyto problémy nebyly ve vládním návrhu uspokojivě vyřešeny, a naopak tento vládní návrh určité problémy v praxi živnostenských úřadů a zejména pak v praxi podnikatelů zavedl.
Podle velké vládní novely živnostenského zákona se mimo jiné stanovil tzv. seznam živností volných, tedy katalog živností, resp. zákon umožnil vládním nařízením vydat takovýto katalog, a na základě tohoto katalogu vydávat živnostenské listy pro živnosti volné. Byl opuštěn dosavadní princip živnostenského zákona, který stanovil pouze živnosti koncesované a živnosti vázané, a všechny další živnosti, které splňovaly pojmově znaky živnosti, znaky podnikání, a nebyly to činnosti z živnostenského podnikání vyloučené, jako jsou advokáti, lékaři atd., byly živnostmi volnými. Výhoda byla v tom, že tento způsob stanovení okruhu živností volných umožňoval přesnější popis jednotlivých činností podnikatele a samozřejmě nemohla nastat situace, že by na určitý druh podnikání nebylo v živnostenském zákoně pamatováno, protože není možné - a tuto věc není možné ani vládě vytýkat, protože taková věc není dosažitelná - právní normou popsat nekonečný výčet jednotlivých druhů živnostenského podnikání. To tedy po formální stránce.
Nicméně aplikací vládního nařízení je stanovena i povinnost vyměňovat stávající živnostenská oprávnění, která byla vydána na základě předchozí právní úpravy, za živnostenské listy, které by splňovaly katalogovou úpravu vládního nařízení. Samozřejmě s tím jsou spojeny problémy ekonomického rázu, kde jsou zatěžovány správní úřady, resp. orgány veřejné správy. Tato činnost má významný dopad do jejich rozpočtů. Vyčíslení těchto nákladů je možné pouze odhadovat, odhadují se na jednu miliardu korun. Mám zde například relativně přesné vyčíslení jednoho živnostenského úřadu, úřadu jedné pražské městské části, kde toto pracoviště vyčíslilo agendu spojenou s výměnou živnostenských oprávnění na 26 milionů korun.
Co se týče navazujících problémů, vzniká samozřejmě problém v návaznosti na obchodní zákoník, především v zápisu do obchodního rejstříku. Dosud byla taková praxe, že na činnosti, na které měl podnikatel vydána živnostenská oprávnění, přesně tyto činnosti se objevily ve výpisu z obchodního rejstříku. Jestliže teď dochází a podle platného právního stavu by mělo docházet k výměnám živnostenských oprávnění, dospějeme k závěru, že ve výpisu z obchodního rejstříku buď budou údaje o podnikání odlišné od skutečně vydaných živnostenských listů, to je první možnost, nebo druhá možnost, že podnikatel navrhne změny v zápisu do obchodního rejstříku tak, aby byly v souladu s vydanými živnostenskými listy. Potom podnikatele nutíme k tomu, aby platil soudní poplatky za změnu v zápisu v obchodním rejstříku, aby tuto proceduru mohl podstoupit. Pokud se jedná o společnosti podle obchodního zákoníku, musí podstoupit proceduru změny stanov nebo změny společenské smlouvy, tedy svolání valné hromady, a další poplatky za povinnou formu notářského zápisu, v nichž by byly změny statusových dokumentů společnosti podchyceny. To je první problém.
Druhý okruh problémů, který se snaží poslanecká novela řešit, je problém zániku živnostenských oprávnění v určitých případech. Poslanecká sněmovna a Senát zákonem stanovily, že pro určité živnosti je třeba splňovat určité kvalifikační předpoklady. Rozumím tomu, že z hlediska technického vývoje a shledá-li sněmovna, že v určité živnosti je třeba zpřísnit kvalifikační předpoklady, je takovéto rozhodnutí zcela legitimní. Nepřipadá mi však korektní, aby podnikatelům zaniklo živnostenské oprávnění pouze z toho titulu, že nesplňují dodatečně stanovenou povinnost praxe. Příklad: Podnikatel bude vykonávat svou činnost dva roky, a Poslanecká sněmovně stanovila, že pro tuto činnost musí splňovat praxi tříletou. Skupina poslanců navrhuje, aby od požadavku praxe bylo upuštěno v případech, že již podnikatel tuto činnost vykonával nebo byl ustanoven do funkce jako odpovědný zástupce pro tuto konkrétní živnost.
V prvním případě, o kterém jsem mluvil ohledně vládního nařízení a problematiky výměny živnostenských listů, navrhuje skupina poslanců řešení podle našeho názoru správné, byť se může někomu zdát na první pohled radikální. Jsme připraveni o něm diskutovat ve výborech a toto řešení obhajovat. Navrhujeme vypuštění zmocňovacího ustanovení pro vydání katalogu živností. Tím by vládní nařízení ztratilo oporu v zákoně a nemohlo by být aplikovatelné.
Co se týká třetí věci, zde v tomto okruhu poslanecké iniciativa navrhuje, aby vláda nemohla stanovit další podmínky pro zaměstnance, pro podnikatele, kteří vykonávají určitou živnost.
V důvodové zprávě jsme uváděli, že podle našeho názoru stávající právní úprava je v několika momentech ústavně kolizní. Používám záměrně tento termín, protože do doby příslušného rozhodnutí instituce k tomu kompetentní, tedy Ústavního soudu, si netroufnu tvrdit, že některá ustanovení jsou protiústavní. O tom tady můžeme hodiny a hodiny diskutovat a každý zastávat jiný názor, nicméně i stanovisko Parlamentního institutu, které bylo vydáno k tomuto sněmovnímu tisku, poukazuje na ústavní aspekty stávajícího právního stavu s tím, že v případě stanovení dalších předpokladů pro výkon podnikání jsou z ústavního hlediska minimálně diskutabilní. Nicméně v jednom případě Parlamentní institut dával za pravdu jednoznačně skupině poslanců v tom, když - cituji ze stanoviska Parlamentního institutu - meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem, což vyplývá z Listiny základních práv a svobod. Dále je zřejmé, že právo podnikat a provozovat hospodářskou činnost je právem základním.
***