(12.00 hodin)
(pokračuje Grůza)
Zastupitelstvo Jihomoravského kraje navrhuje jednoho kandidáta. Dále text pokračuje beze změny, ministr jmenuje atd.
Druhý můj návrh se týká bodu 20 usnesení zemědělského výboru, který se nahrazuje novým textem. V § 18 odst. 1 se za písm. b) vkládá nové písm. c), které zní: "c) Návratná finanční podpora státu (dále jen ´podpora státu´). Výše této podpory státu pro rok 2002 činí 100 mil. Kč a bude převedena na účet fondu nejpozději do 10. ledna 2003. Podpora státu na rok 2003 a další bude vždy ve výši rovnající se součtu příjmů ze všech ostatních zdrojů fondu. Částka podpory státu na příslušný rok bude převedena nejpozději do 10. ledna následujícího roku."
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Grůzovi. Táži se, zda se někdo další hlásí do podrobné rozpravy. Ne-li, podrobnou rozpravu končím a tím končím i projednávání druhého čtení tohoto návrhu zákona.
Nyní jsme si určili, že budeme projednávat bod 17 našeho programu.
17.
Návrh poslance Dalibora Matulky na vydání zákona
o zjednodušení řízení u orgánů veřejné správy
/sněmovní tisk 986/- prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 986/1. Prosím pana navrhovatele.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, tento bod přišel na řadu dříve, než jsem očekával, nestihl jsem si ani vzít kravatu. Za to se vám omlouvám a pokusím se to odčinit tím, že se pokusím být tak stručný, jako je můj návrh zákona o zjednodušení řízení u orgánů veřejné správy.
Smyslem mého návrhu je dosáhnout toho, aby zaměstnanci veřejné správy začali vykonávat to, za co jsou z veřejných prostředků placeni, a aby občané nemuseli vykonávat to, za co placeni nejsou a co si naopak ze svých daní hradí. Každý z nás by jistě mohl uvést celou řadu případů, kdy se obrátil s nějakým, lhostejno jakým, požadavkem na nějaký úřad a tím jemu samotnému započala strastiplná pouť po různých kancelářích téhož úřadu či po úřadech jiných, a to k obstarání toho či onoho potvrzení, stanoviska, prostě štemplu. Bez dodání náležitého počtu štemplů by záležitost nebyla vyřízena. Typickou oblastí výskytu těchto jevů je samozřejmě stavební řízení, ale jistě by mi řada z vás dala za pravdu, že podobný styl vyřizování záležitostí občanů je obecným a zavedeným stylem v jakémkoliv, tedy nejen ve stavebním řízení.
Mou snahou je cosi na tomto stavu změnit. Proto jsem podal návrh zákona, který je jednoduchý. Říká se v něm vlastně jen to, že jestliže nějaká fyzická nebo právnická osoba žádá po nějakém úřadu veřejné správy, aby provedl to, k čemu byl zřízen, tak aby to skutečně provedl tento úřad svými zaměstnanci, a nikoli aby většinu práce odvedl žadatel sám. Žadatel může být podle mého návrhu zákona žádán o součinnost toliko v míře nezbytně nutné, aby náležitě specifikoval, o co mu jde, zaplatil, co zaplatit má, a vše ostatní aby obstaral ten, kdo za to bere mzdu.
Těžištěm mého návrhu je tedy ustanovení, podle kterého, jestliže je v nějakém řízení u orgánu veřejné správy zapotřebí nějakých podkladů, stanovisek či vyjádření některé z organizačních složek téhož úřadu veřejné správy či jiného orgánu veřejné správy či jiné veřejné instituce, vyžádá si takový podklad, stanovisko či vyjádření příslušný orgán veřejné správy sám. Na to navazující snahou mého návrhu zákona je snaha o to, aby správní poplatek nebo souhrn správních poplatků v rámci jednoho řízení povinná osoba platila u jednoho orgánu a najednou.
Možná se některým z vás bude po přečtení velice stručného tisku 986 zdát, že jednoduchost tohoto návrhu zákona je jeho vadou a že sledovaného cíle takto jednoduše dosáhnout nelze. Já jsem ale naopak bytostně přesvědčen, že taková obava je lichá a že k cíli vede právě takto jednoduchý a takto univerzální zákon. A naopak jsem přesvědčen, že složitá cesta komplexu novel různých procesních předpisů by ke zdárnému řízení nevedla.
Patřím mezi služebně starší poslance, a pamatuji tedy dobu, kdy vláda Václava Klause zřídila tzv. antibyrokratickou komisi, která měla přispět k odstranění byrokracie tam, kde o byrokracii hovoříme ve špatném slova smyslu. Činnost této komise skončila kdesi ve ztracenu. Ačkoliv i já jsem vnímal, že už na samotné zřízení komise reagovali mnozí tehdy s úšklebkem, přesto si myslím, že tato komise vedená tehdy Ing. Budinským měla upřímný zájem dát své práci jakýsi smysl a že když už zřízena byla, měla dostat větší šanci. Nepochybuji o tom, že kdyby její činnost neskončila z nějakého důvodu v mlze, že by jedním z výsledků její práce byl nějaký podobný návrh zákona, jaký nyní projednáváme.
Rád bych se alespoň stručně zmínil o stanovisku vlády k mému návrhu zákona. Vláda s mým návrhem nesouhlasí. To není nic divného, zvláště když si uvědomíme, že vládu tvoří převážně šéfové úřednického aparátu v jednotlivých resortech. Tedy není divu, když postupuje v duchu optimálního minima právě z pohledu onoho úřednického aparátu. Nechci komentovat celé stanovisko vlády, protože některé námitky v tomto stanovisku obsažené ani za zmínku nestojí. Poukazuji ale například na námitku týkající se údajného finančního dopadu na státní rozpočet. Vláda tvrdí, že přijetí mého návrhu by vyvolalo nutnost významně posílit kapacitu úřadů. S touto námitkou rozhodně souhlasit nemohu, neboť naopak můj návrh směřuje k tomu, aby úřednický aparát veřejné správy, ten současný, začal skutečně plnit ty úkoly, za něž je již dávno placen a pro jejichž plnění je současná kapacita dimenzována. Už vůbec nerozumím námitce vlády, že stanovená povinnost správních úřadů opatřovat si podklady pro své rozhodnutí by vedla k prodloužení řízení. Podle mého názoru vede ke zbytečnému prodlužování řízení naopak současný stav věcí, kdy správní úřad je většinou sám od sebe nečinný a servírovací službu k opatřování podkladů mu obstarává občan. Ten ovšem ani zdaleka nemůže být tak rychlý, jako by byl správní úřad sám, pokud by si podklady z patra do patra, z kanceláře do kanceláře, z úřadu do úřadu opatřoval svými zaměstnanci a svými technickými prostředky, aniž by se tak ztrácel čas postáváním ve frontách u různých podatelen.
Námitka vlády, že povinnost žadatele předkládat určité podklady zpravidla vyplývá ze zvláštních zákonů, to je námitka možná opravdu k zamyšlení. Sice si nemyslím, že by tomu tak bylo opravdu zpravidla, spíš půjde o některé specifické případy, co má vláda na mysli, ale pokud tomu tak skutečně je, pak mnou předložený zákon sám od sebe tuto záležitost nikterak neproblematizuje, popř. se nebráním doplnění předlohy, pokud by to vláda, případně vládní poslanci považovali za nezbytné.
Poslední má zmínka je ke vztahu mého návrhu zákona ke správnímu řádu existujícímu, případně k vládnímu návrhu nového správního řádu. Vláda i ve svém stanovisku odkazuje na správní řad, kde připomíná, že již současný správní řád ukládá správnímu orgánu povinnost zjistit přesně a úplně stav věci a za tím účelem si opatřit podklady potřebné k rozhodnutí.
***