(9.20 hodin)
(pokračuje Drda)
Potom jsme chtěli respektovat některé změny, které nastávají v rámci reformy veřejné správy v úpravě kompetencí, a přenést některé kompetence na kraje, upravit vztah inspekce životního prostředí a kompetencí krajů. Zabývali jsme se velmi podrobně také agregací zdrojů, která je velkým problémem, a myslím si, že se nám podařilo najít znění, které je přijatelné jak pro průmysl, tak pro životní prostředí. Zabývali jsme se i dalšími problémy, takže jsem přesvědčen o tom, že tak jak je komplexní pozměňovací návrh konstruován, je přijatelný až s těmi problémy, které tady už zmínil pan ministr.
Takže já si dovoluji doporučit sněmovně, aby základem projednávání dnešního byl tisk 912/2, a požádám pana předsedajícího, abychom o tomto po skončení obecné rozpravy dali hlasovat.
Dovolte mi ještě poznámku. Při kontrole tohoto tisku jsme dospěli k tomu, že jsou tam některé legislativně technické chyby, které si tady dovolím v podrobné rozpravě přednést a požádat vás, aby se přijaly jako součást tohoto tisku. Děkuji zatím za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Opět ještě jedno technické sdělení. Přišla omluva pana ministra financí Jiřího Rusnoka, který je na stejné návštěvě v Bruselu jako pan místopředseda vlády Miroslav Grégr.
Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro evropskou integraci pan poslanec Stanislav Fischer.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Výbor pro evropskou integraci se vládním návrhem zákona o ochraně ovzduší zabýval na své 47. schůzi dne 14. záři 2001, a to jako první z výborů. Na toto jednání byla předložena řada pozměňovacích návrhů, ale konstatovali jsme, že předložený návrh plně vyhovuje směrnicím, nařízením Evropské komise, že není v rozporu s evropskou legislativou a předložené návrhy, kterých bylo celkem hodně, jsou naopak rázu takového technického, že přísluší spíše do jednání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, který se tímto zákonem měl teprve zabývat. Proto jsme o nich potom nehlasovali, nediskutovali je a předali jsme je výboru pro veřejnou správu.
Proto bylo na závěr našeho jednání přijato usnesení, kterým bylo doporučeno Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila. Předseda výboru byl pověřen, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny, zpravodaj výboru zmocněn, aby o jednání ve výboru informoval schůzi Poslanecké sněmovny a spolu s legislativním odborem provedl příslušné legislativně technické úpravy. Tím jednání výboru pro evropskou integraci o tomto návrhu skončilo.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili pan poslanec Miroslav Beneš a pan poslanec Jaromír Kohlíček. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Miroslav Beneš: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové. Já myslím, že jak pan ministr, tak zpravodaj popsali celou tuto věc. Já bych k tomu chtěl učinit dvě poznámky.
První poznámka. Česká republika na začátku 90. let se dobrovolně rozhodla přijmout emisní limity pro tepelné zdroje nad 5 MW stejné, jako Evropská komise doporučuje pro tepelné zdroje nad 50 MW, čili dobrovolně se Česká republika rozhodla ve velké míře investovat do ochrany životního prostředí a myslím si, že ty výsledky rozhodnutí první poloviny 90. let kolem sebe vidíme. To je první poznámka.
Druhá poznámka k onomu paragrafu 4 odstavec 10, abychom přesně věděli, o co se jedná. Pozměňovací návrh vznikl z iniciativy - někdo řekne cementářské lobby, já řeknu cementáren, které jako druhotné palivo používají odpad a z hlediska vlivu na životní prostředí spalování v cementárnách je jedna z nejlepších likvidací odpadu prostě proto, že teplota v cementárnách je velmi vysoká - za a), a za b) proto, že produkty spalování jsou fixovány v cementu, a tudíž do životního prostředí vstupují v minimální míře. Vznikl zcela jednoznačně z touhy vyhovět cementárnám, a nikoliv spalovnám, akorát že textace je napsaná tak, že vyhovuje jak cementárnám, tak spalovnám.
Já se přiznám, že si nejsem úplně přesně vědom, zda ty pozměňovací návrhy, které tady budou předkládány, ten problém řeší, a proto bych vás poprosil všechny, abychom těch pozměňovacích návrhů v rámci druhého čtení pokud možno předložili co nejvíce k řešení tohoto problému a následně před třetím čtením vybrali tu variantu optimální, tedy variantu, která bude vyhovovat maximálně cementárnám. Říkám to s plným vědomím toho, že na mě někdo pak bude zase útočit, ale velmi se na to těším, a aby samozřejmě ten dopad z hlediska spaloven už nebyl tak vstřícný.
Děkuji za pozornost a v podrobné rozpravě pak dám jeden pozměňovací návrh. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci. Nyní bude hovořit pan poslanec Kohlíček. Jiné písemné přihlášky do obecné rozpravy nemám.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji za slovo. Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych přičinil jako jediný profesní pecař v této sněmovně několik poznámek k zákonu, který se spalovacích procesů bytostně týká. Ono totiž se ani tak nejedná v tomto zákoně o nějaké spalovny, ani tak se moc nejedná o to, jakým způsobem jsou provozovány teplárny - to jsou zdroje, které se dají docela dobře regulovat, ale - velmi dobře tady zdůraznil můj předřečník - že se jedná o cementárny. V cementárnách, jak je známo...
Místopředseda PSP František Brožík: Já bych poprosil i pana poslance Karase, aby věnoval pozornost řečníkovi.
Poslanec Jaromír Kohlíček: V cementárnách, jak je známo, tak vsázka je výrazně bazická, teploty jsou okolo 1500 stupňů při výrobě slínku, a v těchto podmínkách, zvláště v té chladicí části cementářské rotační pece, se potom velmi dobře spaliny, v kterých je zejména kysličník siřičitý a některé další kysličníky, vážou na substrát, který pak přechází cele do slínku. Zase, jak jistě víte, v cementárnách je velmi slušné odprášení, protože se materiály recyklují, a domnívám se, že proto tak, jak zde řekl již kolega Beneš, je třeba v těch cementárnách věnovat velkou pozornost i možnosti spalování odpadů, což je běžná praxe i u některých našich cementáren. Domnívám se, že je to jedna z nejekologičtějších možností spalování např. starých pneumatik a podobného, jinak těžko zneškodnitelného odpadu.
Měl bych ještě několik poznámeček ke sklářským pecím, což je moje vlastní řemeslo. Sklářské pece jsou zde zahrnuty v několika částech. Mne trošičku znepokojují některé formulace, se kterými se nevím rady. Například jmenovité tepelné příkony nebo výkony zvláště velkých a středních spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje nebo emisních limitů sčítají, jestliže jsou umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo provozním celku. Tady mi není jasné, jestli se z toho má vyvodit, že pokud na sklárně velikosti několik set hektarů jsou dvě nebo tři pece, tak se posuzují ty pece jako jeden celek, což je z hlediska výpočtu tepelné bilance, z hlediska posouzení tepelných bilancí a tepelných toků i z hlediska emisí a zdrojů emisí naprosto nesmyslné. Zároveň ta záležitost v bodě b) - mluvím stále o hlavě II. Ochrana ovzduší, § 4 - tak ta je také velmi zvláštní. Jedná se o společný komín bez ohledu na počet komínových průduchů atd. Čili některé ty formulace jsou velmi zvláštní a řekl bych skoro až zavádějící, poněkud odtržené od praxe.
***