(15.50 hodin)
(pokračuje Dostál)
Trvám na tom, že nejen podle návrhu zákona, ale i podle současně platného zákona nemají být charity a diakonie evidovány na ministerstvu. I podle současně platného zákona, a to v naprostém souladu s Listinou, se mají na ministerstvu evidovat jen ty právnické osoby, které jsou zřízené pro "vnitřní" život církví, tedy právnické osoby tvořené věřícími pro věřící.
Nehledě na to, zda návrh zákona bude, či nebude schválen, nic mi nebrání v této věci udělat pořádek. Byl bych ho udělal dříve, ale zdálo se mi vhodné tuto věc řešit podle podmínek a v termínu stanovených novým zákonem, který jsem předložil. Charity a diakonie nejsou provozovány pouze věřícími a pouze pro věřící, a proto do evidence na Ministerstvu kultury nepatří. Mohu vás informovat, že tak renomovaná humanitární organizace, jako je adventistická ADRA, je v České republice registrována jako velká nadace, nezřizuje další právnické osoby a nepodniká. Nevidím důvodu, aby jiné církevní charitativní organizace nemohly být registrovány stejným způsobem jako ADRA či charitativní organizace jiných, necírkevních zřizovatelů, například jako obecně prospěšné společnosti, spolky či občanská sdružení.
Opravdu nevidím žádný důvod, proč by měly mít církve jako zřizovatelé jiné podmínky pro provozování charitativních zařízení než ostatní občanské subjekty. Mám-li být konkrétní, nerozumím tomu, proč by církve měly mít menší vliv na charitu, změní-li se její právní forma. Církve jsou vždy zakladateli církevní charity, která se ale musí řídit stejnými podmínkami, které jsou dány písemně - a je jedno, zda to jsou stanovy, nebo je to zakladatelská smlouva. Jinak je mohou jako zřizovatel zrušit. Také se proto nic v žádném případě nezmění ani co do daňových úlev, ať se týkají charit a diakonií, kde tyto úlevy jsou stejné a musí být stejné pro celý neziskový sektor v případě charitativní činnosti. Proto opakuji, že charitativní činnosti nevyvíjejí pouze církevní subjekty. Pokud jde konkrétně o velmi zvláštní případ kostelních sbírek, tak doufám, že je charity ani v současnosti nepořádají, protože jim to žádný zákon neumožňuje.
Uvedu několik málo případů k České katolické charitě, která většinu své existence byla spolkem - a to prosím v první republice již od počátku 20. let, od 50. let pak byla samozřejmě tzv. "nesocialistickou" organizací a teprve od roku 1994 začala být evidována na ministerstvu. Česká katolická charita má cca 170 od sebe vnitřně odvozených právnických osob, které nadto mají jistou - ne zcela jasnou - vazbu na další právnické osoby typu farností a diecézí. Z nich 14 je evidováno jinak, převážně jako občanská sdružení, a dalších 37 má živnostenská oprávnění například - a tomu prosím věnujte pozornost - v těchto činnostech: "koupě zboží za účelem dalšího prodeje", "silniční doprava osobní a nákladní", "hostinská činnost", "masérské, rekondiční a regenerační služby", "cukrářství", "kopírování", "inzertní služby". Tímto výčtem nechci nikterak zpochybnit jejich důvěryhodnou činnost, ale pouze ilustrovat, jak se požadavkem na zvláštní evidenci charit jako církevních právnických osob na Ministerstvu kultury naprosto znepřehledňuje náš právní řád co do přehlednosti právnických osob a jejich rovnosti před zákonem.
Opravdu nevím, proč by silniční doprava, osobní a nákladní, masérské služby, cukrářství, kopírování nebo hostinská činnost měly být evidovány na odboru církví Ministerstva kultury. To mi do této chvíle nikdo nebyl schopen vysvětlit.
Závěrem chci jen konstatovat, že každé naše rozhodnutí, které učiníme, pokud se týká církví, je samozřejmě přezkoumatelné soudy.
Domnívám se, že jsem shrnul všechny argumenty proti tomu, co zaznělo proti návrhu zákona o církvích a náboženských společnostech jednak ve veřejné diskusi v novinách, ale i tomu, co zaznělo jako argumenty v Senátu, a prosil bych vás znovu o podporu návrhu tohoto zákona. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Táži se, zda se chce zpravodaj výboru pan poslanec Talíř vyjádřit. Nechce.
Otevírám rozpravu a podotýkám, že při novém projednávání návrhu zákona nejsou přípustné pozměňovací návrhy. Jako první vystoupí pan senátor Daniel Kroupa. Připraví se pan poslanec Matulka.
Senátor Daniel Kroupa: Paní poslankyně, páni poslanci, dovolte, abych vás seznámil s hlavními důvody a s hlavními argumenty, které vedly Senát k zamítnutí návrhu, který přišel z vaší komory.
Tento návrh přichází do prostředí, které v této sněmovně v roce 1991 bylo vytvořeno schválením nové právní úpravy, která postavení církví a náboženských společností po letech totalitních režimů osvobodila od různých vazeb a patronací státu. Vrchnostenský přístup, kterému byly církve a náboženské společnosti vystaveny po mnohá desetiletí, zmizel a v naší zemi se rozvinul nový systém svobodného života těchto organizací.
Dámy a pánové, samozřejmě že tento systém má své velké nedostatky, z nichž zejména nedořešené zůstávají otázky hospodaření a hospodářského zabezpečení těchto činností, ale také i některé z těchto problémů, o kterých přede mnou hovořil pan ministr. Nicméně církve a náboženské společnosti právní úpravu po roce 1991 vnímaly jako široký prostor svobody pro svobodnou činnost a bohužel návrh zákona, který byl připraven, vnímají jako omezení tohoto prostoru. To jsou tedy hlavní námitky a hlavní důvod, proč Senát se rozhodl zamítnout tento návrh.
Pan ministr hovořil o tom, že se upřímně snažil o konsensuální návrh diskusí s církevními představiteli. Samozřejmě, diskuse probíhala po určitou dobu, ale je-li výsledkem této diskuse všeobecná nespokojenost církví a náboženských společností s tímto návrhem zákona, pak musíme konstatovat, že se konsensu dosáhnout nepodařilo a že diskuse měla pokračovat. To, co jste nevěděli ve chvíli, když jste hlasovali o tomto návrhu, byla skutečnost, že s tím nesouhlasí ani biskupská konference, ani Ekumenická rada církví, ani malé církve a náboženské společnosti, kvůli kterým vznikla iniciativa připravit novou právní úpravu.
***