(10.20 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Na straně výdajů dochází především ke snížení výdajů na pokrytí ztráty České konsolidační agentury o 6 miliard korun, a to na základě snížení odhadů letošní ztráty této instituce. Je zajímavé, že tento vliv nebyl znám před měsícem při projednávání první verze rozpočtu a objevil se až nyní. Působí to dojmem, že uvedený odhad měla vláda jako jakousi tichou, ale nevyřčenou rezervu. Ostatně o těchto 6 miliard se ale zvýší ztráta České konsolidační agentury v roce 2003.
Zřejmě nejvýznamnějším krokem na straně výdajů státního rozpočtu je však to, že se termín splatnosti záruky státu vůči Československé obchodní bance za nedobytnou pohledávku banky Slovenské inkasní posouvá z konce příštího roku na rok 2004. Jenom pro připomenutí uvádím, že jde o osm let starou pohledávku za Slovenskou inkasní, jež včetně úroků představuje plných 21 miliard korun. Pokud washingtonská arbitráž do té doby neodsoudí Slovenskou republiku k zaplacení pohledávky, český stát by musel zaplatit garantovaných 90 % pohledávky a ČSOB by mu částku vrátila až poté, co ji ze Slovenska vymůže. Současně ČSOB netrvá na tom, aby vláda splatila této bance 1,9 miliardy korun za nízkoúročené úvěry pro podniky zahraničního obchodu, jak se k tomu zavázala ještě před privatizací. Tyto kroky, které byly mimochodem vládě nabídnuty ze strany ČSOB jako její jednostranné gesto, de facto umožnily řešit napjaté státní finance pro příští rok.
Nechci zde spekulovat o důvodech tohoto kroku a jeho důsledcích. Jenom připomínám, že riziko proplacení těchto vládních garancí se tak pouze posouvá do budoucnosti.
K dalším krokům provedeným na straně výdajů patří např. snížení úrokových nákladů při splácení státního dluhu o cca 1,4 miliardy korun či plošné snížení běžných provozních výdajů všech rozpočtových kapitol o 1,3 miliardy korun. A konečně je to ta nešťastná diskutovaná záležitost se mzdami státních zaměstnanců. Na druhé straně byly přidány dvě miliardy vysokým školám, jedna miliarda krajům a přes 1,5 miliardy vybraným resortům na zvýšená bezpečnostní opatření. O 600 milionů korun byly také zvýšeny výdaje na dopravní politiku a dotace obcím na dopravní obslužnost.
Tento výčet změn uvádím proto, abych na konkrétních číslech ukázal, že byly provedeny pouze kosmetické úpravy, přičemž se struktura návrhu státního rozpočtu na příští rok výrazněji nezměnila. Úpravy řekl bych ve stylu lidové písně "něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem".
Nová situace ve světové ekonomice po letošním 11. září snižuje prognózy ekonomického růstu po celém světě, ale s tím ani přepracovaný rozpočet sociálně demokratické vlády pro Českou republiku nepočítá, přestože na rizika tohoto přístupu jsem v rozpravě k první variantě rozpočtu upozorňoval stejně jako poslanec Klaus. Protože jsou zejména příjmy rozpočtu těsně korelovány s vývojem ekonomiky, nastává velká pravděpodobnost, že bude realita rozpočtu - a tedy i vládou navrhovaný deficit - výrazně horší, než kolik předvídá předložený návrh. Hrozící hospodářské ochlazení v západní Evropě může znamenat, že se česká ekonomika nebude vyvíjet tak rychle, jak vláda očekává. Vůbec nelze v příštím roce vyloučit, že vládou očekávaný ekonomický růst je nejméně o jeden až dva procentní body nadhodnocen. Na základě velice hrubých propočtů odhaduji vliv této nižší dynamiky do daňového inkasa ve výši cca 5 až 10 miliard korun.
Mrzí mě, že vláda ve svém novém rozpočtovém návrhu via facti odmítla mé obavy, které jsem zde před třemi týdny vyslovil. Jsem zvědav, jak se s uvedenými riziky bude vyrovnávat příští rok. Je totiž možné očekávat, že na jaře či v létě následujícího roku budeme řešit problematiku nízkých příjmů státního rozpočtu z titulu nízkého ekonomického růstu, problematiku potřeby dodatečných fiskálních impulsů do ekonomiky a budeme zde projednávat balíčky vládních návrhů v tomto smyslu a poměrně rozsáhlé dluhopisové programy.
Samozřejmě tím vším se ztratí čas a to, co jsme mohli projektovat již dnes, budeme zachraňovat až někdy v příštím roce. Především to však budou kroky následné a pozdní, a proto možná i dražší a nedostatečné, resp. bez potřebného efektu. Vláda by totiž měla být schopna svou rozpočtovou politikou reagovat na vnější otřesy nebo šoky a tento nový návrh státního rozpočtu k tomu vůbec nevytváří prostor. Je to myslím velice závažná otázka, zejména potom v situaci, kdy měnová politika není evidentně schopna ani dnes, ani v nadcházejícím období ovlivnit udržení ekonomického růstu.
Aby nedošlo k nedorozumění, mám v této souvislosti na mysli především nulový vliv případného snížení tuzemských úrokových sazeb na úvěrovou emisi, ale snaha po splnění závazků vyplývajících z tzv. tolerančního patentu znemožňuje vládě navrhnout opatření ke zvýšení rozpočtových příjmů a současně zvyšuje tlak na omezení rozpočtových výdajů. Výsledkem je proto návrat k restriktivní fiskální politice, což je - jak jsem uvedl zde při projednávání prvního vládního rozpočtového návrhu - v současné ekonomické situaci velice problematické a podle mého názoru i kontraproduktivní.
Kolega Recman zde při projednávání prvního rozpočtového návrhu uvedl, že vládní návrh státního rozpočtu nezakládá východiska do dalších let a že jednání Poslanecké sněmovny o návrhu státního rozpočtu při dodržení závazků z tolerančního patentu nemůže přinést nic jiného než dílčí nekoncepční kompromisy. Myslím, že tato charakteristika plně platí i pro tento druhý návrh, a plně se s hodnocením kolegy Recmana týkajícím se prvního vládního návrhu rozpočtu ztotožňuji.
Jednání o státním rozpočtu je tak letos stejně jako v minulých letech jen každoročním politickým divadlem. Nejnovější rozpočtový návrh totiž umožní Občanské demokratické straně, aby si takzvaně zachovala tvář a nakonec pro návrh zvedla ruku s odkazem na odpovědný státotvorný přístup vedoucí k zamezení rozpočtového provizoria. Co k tomu dodat? Snad jenom slova Richarda III., který v bitvě u Bosworthu zvolal: Vše je ztraceno kromě cti - a té zbylo po čertech málo. Tato slova se týkají České strany sociálně demokratické a její vlády poslušně plnící záměry pravice. Jsem přesvědčen, že občané, voliči, to už dávno pochopili.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Miloslav Kalousek, připraví se pan poslanec Karel Kühnl.
Poslanec Miroslav Kalousek (upravuje mikrofon): Za krk jste říkal, pane předsedající? Děkuji za slovo.
Pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že vláda se nikdy neodhodlala k zásadním reformám veřejných financí, bylo už na jaře letošního roku zcela jasné, že předložený návrh státního rozpočtu na rok 2002 nemůže znamenat žádnou zásadní změnu a že bude pokračovat v rozpočtové politice zadlužování země. Z politického hlediska bylo rovněž zcela zřejmé, že návrh rozpočtu - ať bude jakýkoliv - má v této sněmovně podporu vládní většiny 137 hlasů a že zcela jistě bude schválen. To jediné, co na tom bylo zajímavé, bylo sledovat, jakými rituálními tanci a jakou účetní ekvilibristikou vyvoláme dojem, že rozpočet je snad nějakým zásadním způsobem upravován a že dochází k jeho zlepšování, nebo snad dokonce k tlaku na snižování zadlužení země. Myslím, že konečný scénář je dnes zcela zřejmý, ale prosím.
Společnost dostane dvě zprávy. Jednu nepochybně dobrou: tato země příští rok nebude mít rozpočtové provizorium. Jednu však naprosto špatnou: rozpočet, kterým to bude zajištěno, je rozpočtem špatným a nemůže být ani jiným, protože je projekcí špatné a neodpovědné rozpočtové politiky.
***