(12.00 hodin)
(pokračuje Klas)
U bývalých příslušníků oborové složky Sboru národní bezpečnosti, Státní bezpečnosti, možnost skutečného seznámení se s administrativou a organizací sledování, případně represe jednotlivých občanů za minulého režimu je díky absolutní nepřístupnosti navazujících a doplňujících informací omezena na nejmenší možnou míru. Chtěl bych říci, že navržený návrh senátorů a senátorek umožňuje možnost vstupu do svazku pro cizince, což byl tehdy velký spor s bývalým exministrem vnitra Janem Rumlem, a umožňuje vstup do svazků bývalé první a třetí správy SNB neboli rozvědky a zpravodajské služby generálního štábu Armády České republiky. To byl také druhý zásadní bod tehdejšího rozporu s bývalým ministrem vnitra.
Kolega Liška zde mluvil o orgánu Senátu. Myslím, že vhodnější by bylo, pokud se dále budeme zabývat v dalších čteních touto problematikou, zřídit společný orgán Parlamentu. Jedná se o tak závažnou problematiku, že by horní komora neměla být jedinou komorou, která by kontrolovala proces uvolňování materiálů, které souvisejí s bezpečností a životem občanů naší země a s bezpečností České republiky. Proto bych plédoval pro společný orgán Parlamentu, například sedmičlenný, který by se skládal ze čtyř senátorů a tří poslanců.
Jak kolega Liška již zmínil, je tady i zmínka o zveřejnění nebo snaze zveřejnit svazky Sboru nápravné výchovy Ministerstva spravedlnosti, což je další průlom, a vydání registračních protokolů a operativních svazků Státní bezpečnosti z Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany České republiky.
Jsem rád, že zákon otevírá perspektivně i takovou věc, jakou je zřízení specializovaného pracoviště, což je obdoba tzv. Gauckova úřadu ve Spolkové republice Německo, a jsem velice rád, že kolega Krása, Janeček a další již připravili návrh zákon, který by se věnoval zřízení obdobného úřadu v České republice.
Dalším průlomem je umožnění nahlížet do archivních materiálů Komunistické strany Československa. Přístup do těchto materiálů je dodnes vázán na souhlas příslušných orgánů.
Závěrem mi dovolte říci, že stanovisko vlády, které samozřejmě - jak jinak - je nesouhlasné, bylo vyjádřeno dopisem předsedy vlády Miloše Zemana ze dne 12. září 2001 a uvádí celkově jedenáct připomínek nesouhlasu k tomuto návrhu zákona.
Vážené dámy, vážení pánové, závěrem mi dovolte říci můj osobní názor, a to že doporučuji vážené Poslanecké sněmovně propustit návrh zákona do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemně přihlášeny pana poslance Krásu, Filipa, Jičínského a Payna. Prosím pana poslance Krásu, aby se ujal slova.
Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedající, vážený pane senátore, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych přednesl několik úvah k předkládanému návrhu zákona.
Návrh Senátu, to je rozsáhlá novela zákona o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, je jedním, možná nejvážnějším pokusem o odtajnění a zveřejnění dokumentů z období komunistické minulosti. Po různých aférách, kdy se na veřejnosti objevily dokumenty ze svazků vzniklých činností bývalé StB, došlo ke změně pohledu české společnosti na zveřejňování dokumentů z doby totality. Dosavadní právní úprava o zpřístupnění svazků je zcela nedostatečná, a to především proto, že je zpřístupněna pouze malá část zachovalé svazkové části agendy bývalé StB. Současně je velmi omezený přístup k této dokumentaci a pan zpravodaj tady velmi správně uvedl, že přístup je určen pouze pro fyzické osoby, o kterých byly vedeny svazky, případně do těch svazků, ve kterých jsou jejich osobní údaje.
Naše právní úprava neumožňuje, tak jak je to dnes například v Německu či v Polsku, aby do dokumentace vzniklé činností bývalé StB mohli nahlížet, samozřejmě v zákonem daném režimu, takzvaní badatelé, to jsou osoby, které zpracovávají různá témata z období totality. My nejsme ani po dvanácti letech schopni ukázat na jednotlivé strůjce a pomahače komunistického útlaku. My nejsme schopni po dvanácti letech popsat způsoby útlaku a perzekuce občanů. My nejsme po dlouhé době schopni otevřeně popsat naši temnou minulost. Tato naše neschopnost se jistě odráží i v určité nedůvěře české veřejnosti k představitelům státu. Nelze se ani příliš divit. Každému soudnému člověku může být podivné, že nejsme schopni zveřejnit agendu totalitního režimu. Proč tomu tak je? Je tomu snad tak proto, že někteří představitelé státu či jejich známí a přátelé chtějí zakrýt některé skutečnosti ze své minulosti? Je tomu snad tak proto, že řada představitelů totalitního státu se velmi rychle etablovala do nových poměrů, umně využívajících demokratických principů, a nepotřebují, aby se v nějakých dokumentech objevily skutečnosti z jejich totalitní minulosti? Je třeba všem těmto úvahám učinit konec a konečně popravdě zdokumentovat naší minulost.
Jsem přesvědčen, že předložený senátní návrh je konečně tím návrhem, který významně může změnit jednak způsob zacházení s agendou bývalé StB, možnosti zpřístupnit veřejnosti důležité dokumenty z dob komunismu a umožnit badatelskou činnost v materiálech tajné policie.
Proti návrhu zákona jsou vznášeny mnohé pochybnosti a připomínky, a to jak ze strany vlády, tajných služeb, tak i zákonodárců. Vláda ve svém nesouhlasném stanovisku vyčítá návrhu zákona, že zásadním způsobem překračuje rámec novelizovaného zákona. Ano, vláda má pravdu, a já jsem přesvědčen, že úmyslem senátorů je zcela změnit způsob zpřístupnění dokumentů vzniklých činností bývalé StB. Vláda se domnívá, že předložený návrh zákona je v rozporu s tzv. lustračním zákonem, protože lustrační osvědčení lze vydat pouze dotčené osobě. Navržený zákon tento princip vůbec nemění. Způsob zpřístupnění svazků pro fyzické osoby je upraven tak, že pouze dotčené osoby mohou nahlédnout do dokumentace bez úprav. Ostatní fyzické osoby mohou nahlédnout do dokumentace při znečitelnění všech osobních údajů. Návrh zákona se vůbec nedotýká lustračních zákonů.
Vážná připomínka vlády se týká možnosti zneužití osobních údajů cizími zpravodajskými službami. Právě proto, aby nemohlo dojít k tomu, že budou zveřejněny dokumenty, které mohou obsahovat citlivé údaje, zřizuje se zvláštní senátní komise, která bude posuzovat dokumenty a případně rozhodovat o vynětí z režimu zpřístupnění.
Vláda vytýká návrhu zákona, že je v rozporu s mezinárodními úmluvami, a to konkrétně se Smlouvou mezi Českou a Slovenskou republikou o společném postupu při dělení majetku. Myslím si, že již při projednávání návrhu zákona v Senátu bylo prokázáno, že návrh zákona nejde nad rámec smlouvy, protože předmětem smlouvy jsou registry svazků, ale nikoliv vlastní dokumentace.
Nevím, zda má vůbec cenu reagovat na připomínky vlády, ale i dalších odpůrců zákona, že zákon porušuje Listinu lidských práv a svobod, že je v rozporu s ustanovením zákona o ochraně osobních údajů. Myslím si, že jsou to zcela jasně účelové výtky, které nemají ve skutečnosti oporu v zákonech. Je až absurdní, že ti, kteří porušovali lidská práva zaručená v Listině lidských práv a svobod tím nejhorším způsobem a podíleli se na perzekuci tisíců občanů, se dnes za tuto Listinu práv a svobod schovávají.
Dámy a pánové, návrh senátního návrhu novely zákona o zpřístupnění svazků bývalé StB je přelomovým zákonem v přístupu k dokumentům totalitní moci.
***