(10.40 hodin)
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych se dotkl některých nejdůležitějších argumentů, které byly uvedeny proti zákonu.
První argument byl, že není jasná koncepce. Říkám, a to s plnou vážností, že koncepce je jasná. Je velmi prostá a účinná - udržet průběžný systém jako základní systém, posílit jeho pojistné prvky, zvýšit jeho zásluhovost a zvládnout dílčí nerovnováhu, která vzniká zejména tím, že tento systém plní určité sociální funkce, a jsem rád, že je plní, to je, že započítává náhradní doby, že se z něj vyplácejí invalidní důchody, vdovské a pozůstalostní důchody. Ano, tyto nerovnováhy je třeba vyrovnat dotací ze státního rozpočtu. Je to zřejmé a je to tak.
Dále tento průběžný systém bude doplněn dobrovolnými kapitálovými systémy. Koncepce je jasná, obstojí, a je třeba ji pouze zrealizovat. Pokud nebude předloha propuštěna a pokud se nepodaří vytvořit oddělený systém, nepochybně nebude možné převést z prostředků, které se získají z privatizace - oněch 40 miliard - do rezervního fondu. Výhoda odděleného systému mimo jiné spočívá v tom, že umožňuje zapojit i kapitálové výnosy.
Dámy a pánové, chci uvést jednu věc, bez jakýchkoliv vedlejších úvah a naprosto zřetelně. V situaci stárnoucí populace není možné důchodový systém zlevnit, musíme počítat s tím, že na něj budeme poskytovat větší prostředky. Je to osud, který tato společnost musí zvládnout. Náš důchodový systém v současné době na starobní důchody spotřebovává přibližně 6,2 % z hrubého domácího produktu. Není země, která by dávala méně, kromě Islandu, kde je 70 let pro odchod do důchodu, a Irska, kde populační struktura je podstatně jiná.
Pokud jde o důchodový systém, jsme na dně prostředků, které se poskytují, ať jsou citovány údaje mise měnového fondu a Světové banky jakýmkoli zkreslujícím způsobem. Jasně říkám, že neexistuje riziko, že by systém nebyl financovatelný, a dokonce i kdyby se vůbec nezměnil a nebyl modernizován, ještě v roce 2030 nebudeme poskytovat ve vztahu k hrubému domácímu produktu tolik co Itálie nebo Polsko teď. Tyto argumenty jsou falešné a jsou svým způsobem vedeny nekorektně s cílem vytvořit falešný dojem o celkové situaci.
Pokud jde o důchodovou komisi, systém, který navrhujeme, je z hlediska dalších důchodových kroků neutrální, pouze je usnadní. Stabilita systému ve vztahu k hrubému domácímu produktu je zaručena a ten, kdo tvrdí, že systém je možné zlevnit, je člověk, který jasně říká, že je nutné zhoršit životní situaci důchodců. To je jediná cesta, kterou by se toho mohlo dosáhnout, nebo velmi výrazně zvýšit věk odchodu do důchodu.
Stabilita systému a dotace systému ze státního rozpočtu je naprosto obvyklá záležitost. I v tom rozsahu, který naznačujeme, nedosáhneme obvyklých podílů, které jsou poskytovány v jiných státech. Právě proto, a o tom polemiku nevedu, že odvod na sociální pojištění je u nás relativně vysoký, jsou dotace ze státního rozpočtu, jiné dotace, mimořádně nízké. Jiné státy volí cestu vyšších dotací a snížení pojistného. Nevytvoříme-li pojišťovnu, nemůžeme o takovýchto věcech debatovat.
Explicitní garance je naprosto jasná, protože v žádném důchodovém systému není možné tento systém, na kterém závisí miliony občanů, ponechat bez explicitní garance, a dokonce i ty systémy, které se tváří, jako že garanci neposkytují, tuto garanci vždy poskytují implicitně a realizují ji.
Pokud jde o garanci, chtěl bych sněmovně připomenout, že před krátkou dobou odmítla vládní novelu zákona o důchodovém připojištění se státním příspěvkem, kde šlo o to, oddělit majetek pojištěnců od majetku akciových společností a tím posílit vysloveně garanci důchodových nároků. Sněmovna to neučinila, zaráží mě to, ale přesto si myslím, že od principu explicitní garance ani tato sněmovna, ani jiná sněmovna neodstoupí.
Mise Světové banky - ano. Naše odvody na sociální pojištění jsou přibližně takové, jako bylo uvedeno. Na druhé strany celkové náklady na sociální ochranu jsou u nás extrémně nízké, ze všech zemí OECD kromě nás a Irska nejmenší s odhlédnutím od Jižní Koreje, která nezapadá do celkového evropoamerického kulturního okruhu. Náklady na sociální ochranu jsou 19 % k hrubému domácímu produktu, Portugalsko a Irsko mají 18 %, Korea 9 %. Nikdo jiný nemá méně. Dokonce i USA mají 23 % ve vztahu k hrubému domácímu produktu, čili nesrovnatelně více než my.
Dámy a pánové, argumenty, které jsou užívány a které byly použity, jsou argumenty, které byly použity vědomě, mimo odpovídající kontext, s cílem vytvořit mylný dojem o celkové situaci. Nejsou to argumenty, které by mohly rozhodnout a které by mohly být dostatečně vážné.
Myslím si, že je třeba si uvědomit klíčovou věc. Na tento systém je potřeba nahlížet jako na dlouhodobý, relativně autonomní, oddělený od aktuálních politických rizik. Je to správné a v řadě zemí se tímto způsobem postupuje. Žádná jiná myšlenka, která v této sněmovně za celé čtyři roky vznikla, nevytvořila celkovější koncepci, většina lpí na překonaných receptech. Jediné, co dokážeme v případě, že budete hlasovat proti, je to, že se dobré posuny v systému opozdí o 1,5 až 2 roky, abychom se vrátili přibližně k bodu, ve kterém jsme teď.
Pojišťovna mimo jiné znamená celou řadu zlepšení pro občany. Mimo jiné uvádím také daleko vyšší a kvalitnější zajištění důchodového nároku. Myslím si, že to jsou ale dílčí věci, které jste jistě v předloze při pečlivém čtení nalezli, a budete hlasovat se znalostí věci.
Dámy a pánové, rozhodnutí, které je před námi, je důležité a může být dobré. Ponechávám to na vašem svědomí. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Pokud jsem pozorně sledoval rozpravu, zazněl z několika úst návrh na zamítnutí této předlohy ještě v obecné rozpravě.
Všechny odhlašuji a žádám vás o novou registraci. Budeme hlasovat o zamítnutí návrhu zákona.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 466 z přítomných 191 poslanců pro 102, proti 86. Návrh byl přijat. (Potlesk.)
***