(10.10 hodin)
(pokračuje Špidla)
Délka jedné generace v současné době je přibližně 24 nebo 25 let. Z demografického hlediska je generace okamžik mezi otěhotněním matky a otěhotněním dcery, což v současné době je přibližně 26 let. Takovýto rozdíl, takovéto časové úseky jsou rozhodující pro důchodový systém.
Již po roce 1989 se považovalo za základní záležitost odstátnění tohoto systému a veškeré relevantní politické síly měly oddělení systému od státního rozpočtu ve svém programu. A také žádná z nich až doposud tuto myšlenku neodmítla.Tak jak se náš politický život vyvíjel a vznikaly různé nástupnické politické strany a nástupnická politická uskupení, záměr oddělit systém od státního rozpočtu byl trvalý a dlouhodobý. Myslím, že to je záměr správný, protože je jasné, že důchodový systém díky tomu, že jím prochází ohromné množství prostředků, se velmi často stává obětí aktuálního tlaku, aktuální potřeby finančních zdrojů oproti důvodům, které jsou vážné a dlouhodobé.
Uvedu notoricky známý případ v současném systému, ale myslím si, že je to případ, který je správné uvádět znovu a znovu, protože je velmi charakteristický.
Přibližně v roce 1996 došlo k tomu, že odvod na sociální pojištění byl snížen z 27,2 % asi o 1 %. Důvodem byla snaha dostat systém do deficitu z toho jednoduchého důvodu, že sněmovna zablokovala využívání přebytků. Poté byl zvýšen odvod na politiku zaměstnanosti. Toto je klasická ukázka toho, jak neoddělený systém je ohrožován aktuálními politickými záměry a jak velké riziko spočívá v tom, je-li včleněn do anonymních státních výdajů a státních příjmů.
Je také velmi důležité - a to je další podpůrný argument - že důchodový systém a jakákoliv reforma důchodového systému je spjata s velmi kvalitním nositelem důchodového systému, kterým je Česká správa sociálního zabezpečení. Je to gigantický systém, který vyplácí 3,5 mil. důchodů 2,5 milionu důchodců. Každý den je nucen získat z prostředí 800 milionů, aby přibližně takovouto částku vyplatil. Znamená to, že tento systém se musí rozvíjet také s dlouhodobou perspektivou, a bohužel rozpočtové financování mu tuto dlouhodobou perspektivu neposkytuje.
Systém, tak jak je připraven a koncipován, vznikl v roce 1926 jakožto zaměstnanecká pojišťovna. V současné době je jím spravován celý systém pojištění, to znamená včetně pojištění osob samostatně výdělečně činných a včetně osob podnikajících ať z jakéhokoliv důvodu. To znamená, že tento systém je daleko za projektovanou kapacitou. Má-li fungovat, musí být systematicky a dlouhodobě modernizován.
Musím říci, že jeden z velkých problémů polské důchodové reformy je právě podcenění tohoto významu dlouhodobého uvažování o nositeli důchodového pojištění. V důsledku toho je polská reforma ve velmi velkých potížích, nedaří se připsat prostředky jednotlivým důchodcům a zdá se, že nakonec to nebude reforma zcela úspěšná.
Musím říci také jasně, že není v momentálním uvažování pochyb o tom, že průběžný systém, nesený samostatným nositelem pojištění, je systém perspektivní, proti kterému se koneckonců nedá postavit žádný z projektů, který prozatím byl v českém prostředí diskutován, ani systém povinného důchodového pojištění, zde prostě nejsou k dispozici transakční náklady, ani systém, který se v poslední době objevuje a je spjat s koncepcí ODS, to je systém státního důchodu, v zásadě rovného pro všechny důchodce na úrovni životního minima. Vše ostatní by se mělo odehrát v různých kapitálových a pojišťovacích systémech. V současné době tedy nemáme k dispozici cokoliv, co by se dalo nazvat koncepcí, kromě toho, co je vyjádřeno ve vládním návrhu, co prošlo desítkami a stovkami hodin debat.
Poslední námitka, kterou jsem zaslechl a která se velmi tvrdošíjně objevuje, je představa, že oddělená důchodová pojišťovna bude dražší než současný systém. Musím říci, že tato argumentace spočívá na počtářské chybě, protože se počítá relativní podíl provozních nákladů vůči celému pojištění v současné době ku relativnímu podílu provozních nákladů k sociálnímu pojištění, které v okamžiku, kdy oddělíme pojišťovnu, bude přibližně o 20 mld. až 25 mld. Kč nižší, protože se do něj nebude započítávat odvod na státní politiku zaměstnanosti. To znamená, že nárůst nákladů není tak výrazný, jak často argumentují protivníci.
Chci ovšem říci zcela jasně a bez nejmenších pochyb, že reforma nositele důchodového pojištění a jeho modernizace vyžaduje zvýšené rozpočtové náklady, zvýšené provozní náklady, a tyto provozní náklady bude nutné poskytnout, ať bude forma uspořádání jakákoliv. Tyto náklady bude nutné poskytnout i proto, abychom řekněme po třech až pěti letech mohli relativní podíl nákladů snížit. Bez modernizace není možné dosáhnout jakéhokoliv zlepšení.
Dámy a pánové, v debatách, které jsem zaslechl, se občas objevují názory, že je třeba hlasovat proti pojišťovně z toho důvodu, že neproběhlo to nebo ono jednání. Myslím, že svazovat tento základní systém, základní rozhodnutí s věcmi podružnými, je nesprávné a neodpovídá to vážnosti předlohy. Pokud sněmovna propustí předlohu do druhého čtení, je zřejmé, že ve druhém čtení je možné některé dílčí výhrady znovu zvážit a přeměnit do pozměňovacích návrhů. Pokud se sněmovna neodváží tento krok učinit, zablokuje jakýkoliv pohyb v důchodovém systému na dobu podle mého názoru minimálně jedenapůl až dva roky a nepředpokládám, že se podaří vytvořit systém, který by byl komplexnější, protože ty zdánlivé alternativy již byly životem samotným odloženy ad acta.
Vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych v závěru svého projevu znovu shrnul to nejdůležitější. Důchodový systém je vysloveně dlouhodobou záležitostí. Změny, které se v něm odehrávají, se odehrávají na generace. Oddělení systému bylo v programech všech relevantních politických stran a je schopné jej odčlenit od momentálních krátkodobých priorit a otevřít mu cestu k průběžné a organické reformě. Je to klíčová záležitost a myslím si, že je velmi rozumné vládní předlohu podpořit a propustit do druhého čtení.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Vládní návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a rozpočtovému výboru, jejichž usnesení byla rozdána jako sněmovní tisky 776/1 až 3, včetně oponentní zprávy menšiny rozpočtového výboru.
***