(10.40 hodin)
(pokračuje Bureš)
V oblasti institucionální je základem vytvoření legislativních předpokladů pro aktivaci Nejvyššího správního soudu. Vládní návrh v tomto směru vychází vstříc i zmíněné vaší vůli naplnit ústavu, která tento soud zařadila do soustavy soudů České republiky a kterou jste počátkem tohoto roku projevili svým doporučením při projednávání již zmíněného materiálu jako zásadní. Aktivace Nejvyššího správního soudu umožní především obecné založení opravných prostředků ve správním soudnictví a tolik potřebné a žádané - a čehož absence je velmi kritizována - sjednocení rozhodovací praxe krajských správních soudů, resp. krajských soudů s působností ve věci správního soudnictví.
Při úpravě procesního postupu ve správním soudnictví směřuje vládní návrh k podstatné autonomii tohoto řízení. Potřebnost takové procesní úpravy, tedy úpravy, která by nekopírovala úpravu v občanském soudním řádu, vyplývá z veřejnoprávní podstaty věcí, o nichž budou soudy ve správním soudnictví jednat a rozhodovat. Návrh vychází z respektování principu dělby moci ve státě, kdy soud má poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob, nemá však moc výkonnou při rozhodování samosprávy nahrazovat. Čili jde o soudní kontrolu výkonu státní správy.
Vedle obecné části vymezující obecné instituty procesního postupu, které jsou společné, pak vládní návrh v části zvláštní upravuje specifika potřebná pro jednotlivé okruhy věcí, v nichž budou správní soudy poskytovat ochranu. Rozsahem nejpočetnějším okruhem věcí, které se projednávají ve správním soudnictví dnes, bude nepochybně řízení o žalobách proti rozhodnutím vydaným správními úřady. Návrh zákona směřuje k tomu, uvést český právní řád do souladu s článkem VI. Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, který jsem zmínil, a umožní přezkoumávání rozhodnutí správních úřadů v systému plné jurisdikce, tedy umožní soudům, aby přezkoumávaly i skutkové závěry správních úřadů a mohly docházet k odchylným nebo jiným skutkovým zjištěním.
Vládní návrh také reaguje na absenci soudní ochrany proti jiným zásahům a opatřením správních úřadů, ale také proti nečinnosti, o čemž jsem již hovořil, a k tomu je třeba upravit příslušný procedurální postup.
A konečně a naposled též soudní řád správní využívá možnosti dané ústavou a přenáší na Nejvyšší správní soud rozhodování o zrušení právních předpisů, popř. jednotlivých ustanovení těchto právních předpisů pro rozpor se zákonem, a rozhodování kompetenčních sporů na Nejvyšší správní soud.
Dovolím si, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, plynule navázat několika větami k třetímu bodu, ke třetímu zákonu, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního.
Místopředseda PSP František Brožík: Pane ministře, já bych vás přesto požádal - pokud jste skončil své úvodní slovo, musím dát nejprve slovo zpravodaji, pak musíme přerušit a znovu otevřít další bod, který ještě není otevřen. Pokud je to tedy k bodu 76 vše, poděkuji vám a požádám pana zpravodaje Zdeňka Jičínského, poté přerušíme jednání a otevřeme třetí bod.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pan ministr už ve svém slově velmi podrobně charakterizoval obsah tohoto vládního návrhu zákona, důvody, které vedly k jeho podání, takže já ve svém slově nebudu tuto problematiku opakovat. Jen bych připomněl historii.
O problematice správního soudnictví se jednalo už začátkem devadesátých let, ale tehdy - jak se uvádí v důvodové zprávě - protože problémů, které bylo třeba řešit, bylo příliš mnoho a i personální obměna justice byla tak závažným problémem, že nebylo dost času, aby se s jistým nadhledem řešily koncepční otázky struktury justičního systému, převládl tedy názor, že je výhodnější tyto otázky řešit v rámci obecného soudnictví.
Nicméně při přípravě Ústavy České republiky se do ústavy dostalo zvláštní ustanovení, že tu je také Nejvyšší správní soud. Toto ústavní ustanovení zůstalo dlouho nenaplněno a vznikaly různé návrhy, zda by toto ustanovení, které je prázdné, protože není realizováno, nebylo vhodné zrušit, anebo zda je třeba je prakticky uskutečnit tím, že se tento deficit naplní zřízením této soudní instituce. O tom jsme jednali loni a byl i zvláštní mezinárodní seminář Nejvyššího soudu v Brně, kde se projednávaly i na základě účasti a stanovisek zahraničních expertů různé modality řešení správního soudnictví. Z toho pak vyšel po těchto obecných diskusích v ústavně právním výboru i ve sněmovně vládní návrh, původně jako věcný záměr, který předkládá ony tři varianty: obecné soudnictví - tato varianta by předpokládala zrušení onoho ústavního ustanovení o existenci Nejvyššího správního soudu; naplnění této instituce s tím, že na nižších článcích bude správní soudnictví svěřeno obecným soudům, a konečně třetí varianta - vytvoření zvláštního systému správního soudnictví.
Sněmovna většinově na základě doporučení ústavně právního výboru se rozhodla pro zprostředkující variantu, kdy bude fakticky zřízen Nejvyšší správní soud, přičemž pokud jde o běžné rozhodování správních sporů soudem, bude to příslušet krajským soudům, které budou mít zřízeny zvláštní správní senáty. Tato varianta, bude-li schválena jako zákon, umožní do budoucna případně i otevřít cestu k vytvoření zvláštní větve komplexního správního soudnictví. To je ale věc budoucího vývoje. Chci jen říci, že to řešení, které je předkládáno, tuto cestu neuzavírá, ale zatím je to řešení specifické.
K tomu, aby takto zvláštním způsobem strukturovaná soustava mohla fungovat, k tomu je třeba vytvořit i speciální procesní předpis, a to jak z důvodů věcných, tak i z těch důvodů, že Ústavní soud - a už o tom hovořil ministr spravedlnosti - zavázal vlastně Parlament, aby přijal v určité lhůtě speciální právní předpis a aby používání občanského soudního procesního řádu nebylo již nadále možné. V tomto směru tedy tento návrh tomuto požadavku nebo tomuto úkolu, uloženému Ústavním soudem, vyhovuje.
Chtěl bych říci ještě jednu věc. Často se tu setkáváme s kritikou návrhů, které předkládá vláda - že nejsou dobře připraveny, že jsou šity horkou jehlou, že mají různé nedostatky. Musím konstatovat, že v řadě případů tato kritika není bez jistého oprávnění.
***