(14.40 hodin)
(pokračuje Langer)
Pan kolega Bartoš. Stejně tak se s faktickou poznámkou hlásí předseda poslaneckého klubu KSČM a ve střetu faktických poznámek on má přednost.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, nevyužil bych té možnosti, ale ani jsem nechtěl mluvit po prvním vystoupení kolegyně Dundáčkové. Jen doufám, a to je ta faktická poznámka, že si ve svých pozměňovacích návrzích nebude plést náhradní výchovu a ústavy, které jsou zařízením pro ochrannou výchovu. Jestli si to nebude plést, je možné, abychom dospěli k jakémusi kompromisu. Pokud její návrh bude takový, že si to plést bude, tak potom asi těžko bude takový návrh podpořen. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan kolega Bartoš a poté pan kolega Miloslav Kučera starší.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, pokusím se dodržet limit faktické poznámky, jen dvě krátké repliky k panu kolegovi Kučerovi.
Za prvé bych chtěl říci, že zákon, který dnes projednáváme, byl i v prvém čtení zákonem, který předcházel projednávání školského zákona. To je první věc a bylo by dobré, kdyby pan kolega Kučera zalovil v paměti, a pokud umí pracovat s počítačem, aby se podíval na internet. To je první důležitá věc.
Druhá důležitá věc, kterou také považuji za úsměvnou. Pan kolega Kučera přirovnal mé vystoupení nebo parodoval mé vystoupení s tím, že použil kouzelné slůvko "ale". Chtěl bych ho upozornit, že "ale" bude následovat teď v podrobné rozpravě.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, podařilo se vám to, pane kolego, s tím časovým limitem. Pan kolega Miloslav Kučera starší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane místopředsedo, moje faktická poznámka je jedna jediná. Jak kolegyně Dundáčková, tak kolega Bartoš řekli: bude následovat "ale" v podrobné rozpravě, ale předtím navrhli po obecné rozpravě zákon zamítnout. Takže bude-li zákon zamítnut, jakápak podrobná rozprava? To je jen důkaz toho, jaké nesmyslné hrátky tady v tuto chvíli kolegové hrají. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Je to řádná přihláška, pane kolego? Předtím se přihlásila paní kolegyně Šojdrová. Prosím.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Kolegyně a kolegové, nevím, jestli rozumíte dobře tomu, že my dnes nerozhodujeme o tom, zda bude či nebude ústavní výchova. Ta tady prostě bude a soud bude muset bohužel některé děti dávat do ústavní ochranné výchovy. My dnes rozhodujeme o tom, jaký režim, jaká práva a povinnosti v těchto ústavech tyto děti budou mít.
Souhlasím s tím, že zdaleka není všechno dokonalé v těchto ústavech, ale pokud má někdo takový pocit, že práva a povinnosti, tak jak je zákon navrhuje, by byly v rozporu s ústavou, pak může tuto námitku uplatnit u Ústavního soudu. Domnívám se, že některé výhrady, které tady padly, už dnes nejsou realitou. Kdo z vás měl možnost navštívit dětské domovy rodinného typu, ví, že se tam děti normálně o sebe starají jako v běžných rodinách, umějí dokonce i prát, uklízejí si, dělají to, co se dělá doma, čili není tomu tak. A že se nesetkávají s denní realitou? Tyto děti přicházejí nejen do dětských domovů, ale i do výchovných ústavů z prostředí, kde bohužel znají velmi dobře běžný život, a ta tíže života, kdy jsou ponechány samy sobě napospas a na ulici, je bohužel s tou životní realitou seznámila někdy až příliš dokonale.
Proč máme dětské domovy a výchovné ústavy? Vždyť zákon o rodině jasně říká, že soud musí upřednostňovat možnost rodinné výchovy před dáním do ústavní a ochranné výchovy. Zákon o rodině § 46 odst. 1 to říká naprosto jasně. Já se ptám, proč tady ještě dnes máme dětské domovy a výchovné ústavy. Možná proto, že rodin ochotných k pěstounské péči je tak málo, a možná proto, že jsou bohužel i děti, které nemohou jít do této péče. Bohužel ta ochranná výchova pro děti, které mají sklon k páchání trestných činů, tady bude muset být a je naší povinností, abychom zákonem stanovili pravidla života v těchto ústavech.
Chtěla jsem tím pouze reagovat na řadu výhrad, se kterými můžeme souhlasit, ale musíme brát realitu takovou, jaká je. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pan kolega Marek Benda má slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, v žádném případě jsem nechtěl k tomuto zákonu vystoupit, ale musím říci, že mě vyprovokoval pan kolega Kučera se svými "ale", a dovolávám se teď zejména jeho stranického kolegy pana poslance Jičínského. Tato sněmovna, tito poslanci nejsou ti, kdo mají přepisovat za vládu její normy. Toto je věc, kterou bychom si měli říci. Tato vláda nám to dělá naprosto opakovaně a s gustem, že sem vždycky přinese něco od reformy veřejné správy, o které víme, v jakém stavu ji sem přinesla, přes desítky a desítky dalších norem, co sem prostě hodí a řekne: tak to nějak dopracujte, protože už je to nezbytně nutné přijmout.
Myslím, že toto je naprosto nekorektní postoj od vlády, a divím se, že její poslanci ji chrání a brání, protože si myslím, že je to exekutiva, která má tyto věci připravit, a my jsme tady od toho, abychom řekli ano nebo ne a řekli takto se nám to líbí nebo takto se nám to nelíbí, ale nemáme být nuceni k tomu, abychom to přepisovali.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní hlas vlády v podobě faktické poznámky ministra školství, mládeže a tělovýchovy, poté hlas pana kolegy Kučery staršího.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Pane předsedající, nevadí mi, když páni poslanci cupují zákon, protože ho předkládá vláda, která se jim nelíbí. Ale to, co tady provedl pan poslanec Benda, je špinavost. Vláda nepředložila zákon s tím: páni poslanci, dodělejte ho. Za to byste se, pane kolego, měl omluvit!
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan kolega Kučera starší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Pane předsedající, chci se vaším prostřednictvím kolegy Bendy zeptat na jednu jedinou věc. Když půjdu po ulici a přede mnou omdlí člověk a ten člověk bude evidentně potřebovat pomoc, obejdu ho velkým obloukem a řeknu - já bych mu sice mohl pomoci, ale protože nejsem kvalifikovaný v oblasti zdravotní péče, tak se mě to netýká. Prosím pěkně, jde o podstatu věci, nebo jen o politické hrátky?
Místopředseda PSP Ivan Langer: Požádal bych, abychom se pokusili vrátit k meritu věci, kterým je předložený zákon. Vzhledem k tomu, že se k němu již nikdo vrátit nechce, končím obecnou rozpravu. Nebyl jsem od prvopočátku obecné rozpravy, ale soudě podle některých vystoupení tuším, že zazněl návrh na zamítnutí předloženého návrhu - podmíněný. Nebude-li přijat návrh na zamítnutí, budeme poté hlasovat o návrhu na vrácení.
Odhlásil jsem vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali.
Budeme hlasovat o návrhu, který zazněl v obecné rozpravě a který zní zamítnout předložený návrh zákona.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 96. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Z přítomných 155 pro návrh 55, proti 96. Návrh nebyl přijat.
Vzhledem k tomu, že návrh byl podmíněný, budeme hlasovat o dalším, který zní vrátit návrh zákona výboru k novému projednání.
***