(15.30 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Nicméně uznejme oba, Karel Kühnl i já, že od té doby došlo k velice eruptivním pohybům na trhu telekomunikačních titulů, který česká vláda nepochybně nemohla ovlivnit, že cenová situace se změnila. Lze však předpokládat střednědobé budoucí oživení a vláda dělá vše pro to, aby dosáhla plánovaného příjmu 20 mld. korun, třebaže v daleko obtížnějších podmínkách včetně možnosti, že zúží počet vydávaných licencí ze čtyř na tři, a z toho vyplyne, že aukce na třetí licenci bude posledním zvoněním a že nikdo, kdo v ní neuspěje, nebude moci doufat v aukci další. Toto je slabina současné příjmové struktury státního rozpočtu, které jsem si plně vědom a která vyplývá ze současného vývoje ve světě telekomunikací a obecně i tzv. nové ekonomie, kde se prokazuje platnost tzv. bubble theory neboli teorie bubliny, ale zejména členové rozpočtového výboru tuto teorii jistě velice dobře znají, takže nebudu obtěžovat s jejím výkladem.
Myslím si tedy, kolegové, že je důvod předpokládat, že rozpočet bude naplněn, a nyní mně dovolte, abych přešel k příjmové a výdajové straně v závěru svého vystoupení k návrhu rozpočtu na příští rok.
Další ekonomičtí znalci, mimo jiné, abych byl kritický, i jeden poslanec z mé vlastní strany, psali články o tom, jak nerealisticky si vláda počíná, když zahrnuje do příjmů státního rozpočtu příjmy z deblokace ruského dluhu. Podle zásady "když to neuměli ostatní, kteří se o to deset let docela poctivě snažili, nebude to umět ani tato vláda". Následně se prokázalo, že právě to, co opozice označovala za nejzpochybnitelnější položku příjmové struktury, bylo 9. října při návštěvě ruského premiéra podpisem příslušných dohod naplněno. A tyto rozpočtové příjmy zvíci 20 mld. korun tedy v této příjmové struktuře budou.
Nebudu vás zdržovat výkladem o tom, že je to daleko více, než dosahují mezinárodní vymáhačské firmy obchodující na trhu pohledávek, které se pohybují ve výtěžnosti okolo 10 až 15 procent, zatímco výtěžnost této operace je 22,5 %. Myslím si, že bez stranických řevnivostí bychom měli mít společnou radost, že se nám podařilo to, co se nepodařilo mnoha jiným, a to i ekonomicky silnějším státům.
Pokud jde o další části na příjmové straně státního rozpočtu, kolikrát jste od nás, drazí kolegové, žádali, abychom zlepšili výběr daní, a když se nám to konečně podařilo, což dokazuje zlepšující se pokladní plnění státního rozpočtu, a když počítáme s prolongací tohoto trendu i v budoucím roce, tak nám náhle říkáte, že naše odhady rozpočtových daňových příjmů jsou nerealistické. Ale nemýlíte se náhodou stejně, jako jste se mýlili ve vaší prognóze šancí této vlády na deblokaci ruského dluhu?
A zase, abych se snažil rozumnou opozici upozornit na naše slabá místa v příjmové struktuře, ano, uznávám, jsou tam a jsou tam dvě. Jedna v resortu obrany, druhá v resortu dopravy. Přes odpor zúčastněných ministrů jsem se pokusil, a to se mi podařilo, prosadit u obou rozpočtových kapitol do jejich příjmů 3 mld. na prodej přebytečného majetku Českých drah a přebytečného majetku naší armády. Co mě k tomu vedlo? České dráhy neustále stojí s nataženou rukou a připomínají černou díru na peníze, přitom sedí na velmi lukrativním majetku, na pozemcích v centrech měst. Projeďte se někdy Argentinskou ulicí, abyste zjistili, jak tam zaplevelené pozemky v celkem zajímavé části Prahy, které patří právě Českým dráhám, leží ladem jenom proto, že je tato organizace neumí nebo spíše nechce prodat. Takže to byl důvod, proč se dostaly 3 mld. do kapitoly ministerstva dopravy jako příjmová položka. A z podobných důvodů armádní sklady přetékají neupotřebitelným materiálem. Dostal jsem teď návrh na odprodej plzeňských kasáren Slovany za 150 mil. korun a takových nabídek je velmi mnoho, ale oba ministři mi pláčou na rameni a říkají, že 3 mld. je příliš mnoho, takže opozice může pomoci těmto ministrům, pokud státní rozpočet odmítne, ale na druhé straně si nejsem tak zcela jist, zda pomůže racionalizaci hospodaření jak české armády, tak Českých drah.
Dovolte mi, abych skončil zmínkami o výdajové struktuře. Další obecně rozšířený omyl, který vyjádřil jeden publicista v duchu předchozí definice, zněl - ministři Grégr a Fencl si vybojují ve vládě všechno, ubohý ministr Zeman, ač můj jmenovec, si nevybojuje nic. Konstatuji tedy, že právě proto, abychom dodrželi smlouvu s nejsilnější opoziční stranou a dosáhli 10 mld. deficitu, byly proti minulému roku, tedy absolutně, sníženy v návrhu vám předkládaného státního rozpočtu jak rozpočty Ministerstva průmyslu a obchodu, tak rozpočty Ministerstva zemědělství. Jediné rozpočtové kapitoly, které rostou, jsou školství - právě proto, že školství je nikoliv pouze deklarativní, ale i faktickou prioritou - zdravotnictví, sociálních věcí, justice a obrany, což je mimochodem zdůvodnitelné i současnou mezinárodní situací. Nárůst justice je sice absolutně nejvyšší - 14 %, ale z daleko nižšího základu než u školství, což je druhá nejobjemnější rozpočtová kapitola, kde je růst 6 %.
Za poslední tři roky, kolegyně a kolegové, vzrostly celkové výdaje za této vlády na školství o 30 % a na vysoké školy o 36 %. Čili podíl vysokých škol se ve struktuře školských výdajů zvyšoval prakticky nepřetržitě od doby, co pan Ivan Pilip, tehdy ještě jako ministr financí, snížil školství - rozpočtovou kapitolu - o 4,5 mld. korun.
V každém případě vláda je připravena, ať už ve druhé verzi, pokud většina parlamentu tuto první verzi zamítne, nebo v první verzi v rámci jejího druhého čtení vyjít požadavkům vysokých škol vstříc. Chci však jasně říci, že nikoliv na základě vydírání některých představitelů těchto vysokých škol. Vyhrožuje-li někdo demisí, měl by demisi podat, protože dokazuje, že není na svém místě. Vyhrožuje-li někdo přerušením výuky, musí si uvědomit, že státní dotace se poskytují na výuku, a nikoliv na neexistenci výuky, a z tohoto hlediska se domnívám, že úsilí tohoto typu je stejně kontraproduktivní, jako bylo např. úsilí železničních odborářů, kteří vyhlásili před dvěma lety této vládě patnáctiminutovou výstražnou stávku. Ostatně si jí nikdo nevšiml, protože většina cestující veřejnosti to pokládala za normální formu projevu českých železnic. (Smích.)
Chtěl bych tedy varovat před tímto vydírám a chtěl bych upozornit, že vyjednávám pouze tehdy, jestliže nedochází k akcím, které prozrazují, že ten, s kým by vláda ráda vyjednávala, ve skutečnosti vyjednávat nechce. A znovu na základě těchto čísel, nikoliv na základě slibů, potvrzuji, že vzdělání a školství je prioritou, a tedy i rozpočtovou prioritou této vlády. Ale nejenom vysoké školství. Celé školství. A my odmítáme ubrat ve prospěch vysokého školství výdaje na základní a střední školy.
Kolegyně a kolegové, ve vašich rukou je rozhodnutí o jednom z nejdůležitějších zákonů, který zde probíráme za přiměřené pozornosti různých stran naší politické reprezentace. Jsem si vědom toho, že mnozí z vás jsou myšlenkami již na primárních předvolebních konferencích svých stran a že do jejich myslí se vkrádá parafráze otázky Antona Špelce: "Nedaj mně medaili, ale zvolej mě, nebo mě nezvolej?"
***