(15.10 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Ale pouze předvídáte minulost, drazí kolegové, a nikdy nedokážete předpovědět budoucnost, viz například necyklický vývoj americké ekonomiky v posledních osmi nebo devíti letech.
Chcete-li říci, že nepatřím ani k dirigistům nebo zastáncům command economy, kteří se domnívají, že vláda může nařídit vše, ale nepatřím ani k zastáncům ultraliberalismu, kteří tvrdí, že vláda svojí hospodářskou a především rozpočtovou politikou nemůže ovlivnit v ekonomickém vývoji téměř nic. Ano, jsem ochoten připustit, že firma, která v minulosti zkrachovala, bude v budoucnosti prosperovat, ale nikoliv proto, že v minulosti krachovala, ale že její krach vedl k výměně vedení této firmy a že nové vedení této firmy zajistí prosperitu. To je ovšem jiná kauzalita než ta, o níž mluví zastánci teorie ekonomických cyklů.
Tím chci v podstatě zdůraznit, že rozhodujeme-li o státním rozpočtu, rozhodujeme tím do značné míry i o budoucnosti české ekonomiky, to znamená o tom, co by nás mělo primárně všechny bez ohledu na politickou příslušnost zajímat. Že zde neřešíme izolovaný zákon, ale zákon zákonů, kterým v daném případě není ústava, ale právě státní rozpočet. A ten si snad zaslouží podrobnější než pouze tříminutové projednání ve specializovaném výboru.
Chtěl bych upozornit na to, že ekonomický vývoj je měřen parametry platnými pro každou vládu v každé zemi a v každé moderní době, ať je to vláda levicová nebo pravicová, horní nebo dolní, západní nebo východní. Ptejme se, jak v této zemi roste ekonomická výkonnost. Zjistíte, že jestliže ekonomický propad, který začal v roce 1996, pokračoval v roce 1997 a 1998, zastavil se v roce 1999 a byl vystřídán tříprocentním růstem DHP v roce 2000, pak v prvním pololetí tohoto roku dosáhl ekonomický růst měřený stejným indikátorem 4 %. To je výsledek, kterému všechny vlády v každé zemi podléhají, a já bych chtěl upozornit na to, že podobně jako by opozice oprávněně kritizovala vládu, za jejíhož vládnutí by ekonomická výkonnost země klesala, je dobré zvážit, zda jsme svými společnými rozhodnutími zde v tomto parlamentě, když jsme nakonec přes všechny možné peripetie, tu v první, tu v druhé, jednou dokonce ve třetí verzi rozpočet schválili, nepřispěli společně k tomu, že tento výsledek je výrazně lepší než např. v zemích Evropské unie, než v Německu, kde hrubý domácí produkt ve druhém čtvrtletí vzrostl jenom o 0,6 % - samozřejmě že absolutní výchozí úroveň je dramaticky odlišná - nebo ve Spojených státech, kde tento růst byl dokonce jenom 0,2 %.
Proč to říkám? Protože bychom si měli uvědomit, že poprvé po dlouhé době česká ekonomika již devět čtvrtletí za sebou nabírá tempo a dech a roste nyní rychleji než ekonomika zemí Evropské unie. Samozřejmě, že nemůžeme nepočítat s tím, že ekonomická recese, byť nikoliv krize - krize je pokles, recese je stagnace -, že tedy ekonomická recese nezasáhne i českou ekonomiku jako malou otevřenou exportně orientovanou ekonomiku, ale přesto bychom tento výsledek měli zaznamenat. A měli bychom přestat trpět jakýmsi sebemrskačstvím, pokud se nám alespoň částečně daří onu výkonnostní mezeru konečně začít srovnávat.
Druhý ze čtyř ukazatelů onoho magického čtyřúhelníku se týká míry inflace. Jak víte, za poslední roky se tato míra snížila z 10 na 5 %. Ministr Rusnok už mluvil o krátkodobém zakolísání, které bylo vyvoláno dvěma příčinami. Tou první, provedenou k 1. červenci, byla náprava cen, to znamená určitá deregulace. Nelze chtít mít vajíčka uchována v košíku a udělat si z nich současně amoletu. Chcete-li deregulovat ceny, musíte počítat s tím, že zdražení nájemného, byť jenom o 5 %, elektřiny nebo plynu se promítne do vzestupu cenové hladiny, a k tomu také skutečně došlo. Bohužel pokles (?) růst cen pokračoval i další měsíc a já se obávám, že tento inflační výkyv byl způsoben statistickými kouzly. Zjistil jsem totiž, že podle údajů Českého statistického úřadu náhle meziročně vzrostl cenový index zahraničních zájezdů o 32 %, aby krátce poté opět o stejnou hodnotu poklesl, a že při přecenění spotřebního koše a změně váhy jednotlivých položek se téměř zdá, jako by česká populace nedělala nic jiného, než vyjížděla na zahraniční cesty, nezabývajíc se prací ani odpočinkem na domácím teritoriu.
Jinými slovy chci vám sdělit, že podle mého názoru toto byl umělý statistický výkyv, jemuž bohužel podlehla centrální banka a zvýšila, byť o čtvrt procenta, reposazby, čímž podle mého názoru poškodila českou ekonomiku. Rád bych v této souvislosti řekl, že bych si nepřál, aby Česká národní banka opakovala svůj omyl z roku 1996, protože za situace, kdy světové banky včetně Evropské banky nebo FED snižují výrazně úrokové sazby, je sama stagnace domácích úrokových sazeb při pouhé pětiprocentní míře inflace díky rozšiřujícímu se úrokovému diferenciálu pozvánkou pro horký, spekulativní a snadno se přelévající kapitál, který zde už jednou byl a který jsme tak těžko dostávali z české ekonomiky ven ve prospěch dlouhodobého, stabilního, strategického a investičně orientovaného kapitálu.
Myslím si tedy, že můžeme být spokojeni se současným vývojem inflace, která v posledních dvou měsících klesla o 1 %, a myslím si, a to souvisí s objemem rozpočtové položky na aktivní politiku zaměstnanosti, kterou by někteří poslanci tak rádi věnovali vysokým školám, že můžeme být spokojeni i s tím, že nezaměstnanost je u nás nižší než před rokem, byť na můj vkus stále o příliš málo, je 8,5 %, zatímco v Polsku po čtyřech letech úspěšné pravicové vlády dosáhla 17 % a na Slovensku, bývalé části našeho státu, kde vládne převážně pravicová koalice, dokonce 18 %.
Konečně bych se rád zmínil i o posledním z magických čtyřúhelníkových vrcholů, to je o platební resp. obchodní bilanci. Kolegyně a kolegové, jsme často kritizováni za to, že v této zemi dochází k nárůstu deficitu obchodní bilance. Prosím ty z vás, kdo nepovažují za vyčerpávající tříminutová jednání ani specializovaných výborů, aby si přečetli alespoň komoditní strukturu našeho dovozu, ale i vývozu, a tam poměrně snadno zjistí, že na rozdíl od minulosti je dovoz orientován nikoli primárně na spotřební zboží, ale na investiční zboží, to znamená na dovoz moderních strojů a technologií, které s určitým časovým zpožděním mohou výrazně ovlivnit i dynamiku našeho exportu. S vědomím, že mohu být prohlášen za přílišného optimistu, proto tvrdím, že - a to i v souvislosti s posílením kursu měny a s poklesem světových cen ropy - nevidím vývoj naší obchodní bilance v budoucích měsících jako dramaticky nepříznivý a naopak v rámci tohoto dvojitého deficitu v této části očekávám postupné zlepšování.
***