(15.50 hodin)
Poslankyně Zdeňka Stránská: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, v současné době platí v oblasti pozemkových úprav zákon č. 284 z roku 1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, jímž byly pozemkové úřady zřízeny, byla ustavena jejich náplň činnosti a bylo upraveno řízení a organizování pozemkových úprav. Tento zákon, přestože byl již dvakrát novelizován, nese v sobě prvky z období těsně po roce 1989. Byl to v té době předpis vzniklý poměrně rychlým způsobem. Postupem času při praktické aplikaci tohoto zákona se ukázalo, že existuje ještě velký okruh otázek, které je nutno po věcné stránce upravit. Podstatným důvodem pro vznik nového předpisu je i reforma veřejné správy.
Jako předkladatelé jsme se soustředili na specifickou úpravu postupů v řízení o pozemkových úpravách. Je žádoucí upřesnit proces pozemkových úprav k zákonu o územním plánování a stavebnímu řádu, dále k předpisům platným v resortu zeměměřictví a katastru. Cílem navrhovaného zákona je také vyjasnění financování pozemkových úprav státem. Norma upravuje podmínky, na základě kterých lze získat odbornou způsobilost k projektování pozemkových správ.
Nově navrhovaný zákon nepřináší další nároky na financování ze státního rozpočtu, a to i vzhledem k tomu, že část pracovníků dosavadních okresních úřadů přejde do resortu zemědělství. Jako předkladatelé vidíme přijetí navrhované úpravy jako krok k dalšímu řešení specifických problémů vyplývajících z historického vývoje na území naší republiky, kterými nedokončené přídělové a scelovací řízení a dále se měnící evidence nemovitostí bezpochyby jsou.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně. Nyní uděluji slovo zpravodajce pro prvé čtení paní kolegyni Veronice Nedvědové.
Poslankyně Veronika Nedvědová: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi přednést zpravodajskou zprávu k předkládanému návrhu na vydání zákona o pozemkových reformách a pozemkových úřadech. Předkládaná norma si klade za cíl s ohledem na potřeby praxe upravit existující nedostatky v zákoně z roku 1991. Návrh upřesňuje postup v závěrečných fázích pozemkových úprav včetně konečného projednání návrhu s vlastníky a dotčenými orgány a organizacemi. Je zde také věcně vymezen rozsah povinností státu v procesu pozemkových úprav.
Jedním z hlavních důvodů předložení zákona je změna v postavení pozemkových úřadů v rámci reformy veřejné správy. Soustava pozemkových úřadů v současné době koresponduje s uspořádáním institucí, se kterými pozemkové úřady nejvíce spolupracují. Jedná se především o katastrální úřady a Pozemkový fond. Protože dosavadní fungování pozemkových úřadů končí nejpozději ukončením činnosti okresních úřadů, jeví se navrhované řešení jako logické řešení, které nenaruší chod pozemkových úřadů a nevyžádá si další finanční prostředky ze státního rozpočtu. Tento bod spatřuji jako stěžejní, a přestože mám výhrady k některým navrhovaným změnám v řízení o pozemkových úpravách, které budu navrhovat ke změně, pokud tento zákon projde do druhého čtení, navrhuji postoupit předložený návrh do druhého čtení a přikázat k projednání zemědělskému výboru.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Václav Grüner, kterému uděluji slovo.
Poslanec Václav Grüner: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi říci několik připomínek a námětů k poslaneckému návrhu zákona o pozemkových reformách a pozemkových úřadech, tisk 948.
Za současného stavu reformy veřejné správy je zřejmé, že zásadní změna zákona se týká zavedení nové soustavy pozemkových úřadů. Lze souhlasit s důvodovou zprávu poslaneckého návrhu, a to zejména s popisem vývoje pozemkových úřadů, kdy jejich přiřazení k okresním úřadům v roce 1991 jako samostatných referátů se potvrdilo jako správné politické rozhodnutí, které přineslo velmi dobré výsledky zejména v poměrně rychlém provedení restitucí. Jednou z uvažovaných možností bylo také provést restituce soudy. Od vzniku tohoto specifického státního orgánu má statut úřadu, nikoli jen referátu okresního úřadu, který si tím, že je zřízen a jeho činnost taxativně stanovena zákonem, zachoval dodnes samostatnost. Samostatnost tohoto úřadu byla od počátku až do dnešní doby vyjádřena také způsobem spravování ryze účelových dotací a jeho jednotlivé činnosti od Ministerstva financí ČR. Také poměrně vysoká částka finančních prostředků ze státního rozpočtu ve výši 700 - 800 mil. Kč za rok je toho dokladem.
Zaměstnanci pozemkových úřadů byli nuceni se velmi rychle a důkladně naučit správnímu řízení, jednání s vlastníky a obstáli i jako odpůrci při soudních řízeních na nejvyšší úrovni. Přestože z některých pozemkových úřadů z důvodů nejasnosti ve veřejné správě odešli někteří kvalifikovaní pracovníci, mají pozemkové úřady stále vysoký potenciál odborníků schopných rozumět katastru nemovitostí, správnímu i soudnímu řízení, pozemkovému právu, pozemkovým úpravám, bonitaci půdy i geodetickým činnostem. V tomto směru signalizovaly pozemkové úřady i ústřední pozemkový úřad potřebu provádění pozemkových úprav a lustrací státní půdy, které by dokončily restituční proces, připravily tak státní půdu pro prodej a umožnily snazší a rychlejší disponování vlastníků a podnikatelů s půdou. Do současnosti však nebyla tato nabízená pomoc využita.
Od počátku zřízení pozemkových úřadů při okresních úřadech bylo zřejmé, že tento model je přechodné řešení, a odborná veřejnost včetně zaměstnanců pozemkových úřadů se o tom utvrdila při návštěvách zemí EU, kde pozemkové úřady jsou nejen samostatnými státními orgány, ale z podstaty věci vyplývá, že se jedná zároveň o odborné instituce s potřebou speciálního vybavení jak personálního, tak technického. O existenci těchto odborných správních orgánů zařazených většinou pod Ministerstvo zemědělství nikdo v rámci EU nepochybuje. Tím spíše by měly tyto orgány mít podporu v naší republice, kde provádění pozemkových úprav má daleko větší potřebu než jinde.
Důvody této potřeby jsou: za prvé vysoká intenzifikace využití především zemědělské části krajiny v minulém období, což se projevilo progresivní degradací přírodních složek, hlavně půdy a vody; za druhé nedokončené restituční řízení - týká se to židovského majetku, majetku církve, historického majetku obcí a stále trvající složité případy restituce zemědělských nemovitostí; za třetí je to neutěšený stav katastru nemovitostí, který nebyl udržován během socialismu, nedokončené přídělové řízení a scelovací řízení, duplicitní vlastnictví a další; za čtvrté paušálně provedená bonitace půdy v období socialismu s potřebou aktualizace a za páté zlikvidovaná cestní síť v rámci zemědělské krajiny.
Za současné právní úpravy nemají být činnosti pozemkových úřadů zastoupeny na úrovni krajů, resp. krajských úřadů. Podobně není vhodné převádět tuto činnost do samostatné působnosti obce. K tomuto tvrzení je možné doložit následující argumenty.
Za prvé, při pozemkových úpravách a restitučním řízení se zachází s vlastnictvím osob, k čemuž by měl mít svrchované právo jenom státní orgán nebo soud, nikoli však obec nebo samosprávný orgán, ať už na úrovni kraje, nebo dokonce nižší. Zároveň při správním řízení v případě odvolání proti rozhodnutí nemůže rozhodovat jedna obec o druhé, jak by tomu bylo při transformaci pozemkových úřadů na kraj a obce třetího typu. Z podstaty problematiky pozemkových úprav vyplývá nutnost uzákonění řady speciálních odchylek a modifikací správního řádu při přeměnách podoby vlastnických pozemků tak, aby celý složitý proces byl průchodný.
***