(12.20 hodin)
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, podvakrát jsem se na ministra zdravotnictví písemně obrátil se žádostí o informace ke stavu léčby nemocných diabetem a žádal o posouzení možné změny rozhodnutí ve věci hrazení aplikace inzulínu pery. Pokaždé se ministr ve své odpovědi vyhnul tomu, aby mi odpovídající kvalifikované údaje poskytl. Mohl jsem snad ocenit ministrovu reakci na mé dotazy tam, kde přiznal, že pacientům trpícím diabetem by ministerstvo mělo věnovat více pozornosti. Některá ministrova tvrzení jsem ale musel považovat za mírně řečeno podivná. Zejména tam, kde dokonce argumentoval - cituji: "Informace které máme nyní k dispozici, bohužel zatím neumožňují dostatečně kvalifikované vyhodnocení stávajícího stavu a tím ani jejich následné přijetí účinných opatření." Současně se mi dostalo ujištění, že v České republice je výskyt vážných komplikací diabetu - postižení zraku, ledvin a cév - vyšší než v okolních zemích. Toto přiznání ale ministr devalvoval následným tvrzením - opět cituji: "Nemám k dispozici dostatečná kvantitativní data." Jde o - citace: "prozatím subjektivní názor odborníků".
Tento zvláštní způsob vyjadřování a řada dalších pozoruhodných tvrzení byly příčinou toho, proč jsem se rozhodl využít institutu písemné interpelace. V té jsem, jak si můžete v předloženém parlamentním tisku ověřit, položil jasné a konkrétní otázky. V přiložené kopii lze odpovědi ministra Fišera na mou písemnou interpelaci snadno porovnat s položenými otázkami, aby bylo zřejmé, proč předkládám věc k ústnímu projednání.
Jakkoliv jsem zaznamenal nedávno náznaky toho, že Ministerstvo zdravotnictví do jisté míry přehodnocuje svůj vztah k léčbě nemocných diabetem, nemohu se po zkušenostech zbavit značných pochyb o dosavadním přístupu státu k tak lidsky citlivé záležitosti. Jestliže mně jako poslanci, ale i komukoliv jinému může ministr dlouhodobě odmítat podat informace, na které má každý občan ze zákona nárok, není něco v pořádku. Ani ujišťování o krocích, které ministr zamýšlí, nemohu považovat za odpovídající, jestliže jde víc o slova než o reálný podložený záměr. Proto považuji za účelné a v zájmů pacientů potřebné domáhat se řádných obsažných odpovědí na to, co bylo podstatou mé interpelace. Kéž by se můj požadavek, mé přání dnes při projednávání ve sněmovně naplnil.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Prosím pana ministra, aby se pokusil odpověď.
Ministr zdravotnictví ČR Bohumil Fišer: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane poslanče Grebeníčku, pokusím se komentovat krátce to, co jste vyslovil v této chvíli před Poslaneckou sněmovnou.
Jak si můžete všichni přečíst v mé odpovědi na otázky v interpelaci, odpověděl jsem přesně tak, na co jsem byl tázán. Čili nešlo o to, abych zamlčel nějaká fakta. Problém je v tom, že problém léčení diabetu nemůžeme řešit politickými prostředky. To není politická kauza. Snažíme se pochopitelně neustále měnit náš přístup, a to nejen k diabetu, ale ke všem nemocím, které mají vážný dopad na naši společnost, a tak pochopitelně veškeré naše kroky jsou neustále v pohybu. Tím se stalo, že jsem nedokázal odpovědět na všechny otázky dopředu tak, jak by si pan poslanec přál. Ale na tomto místě bych chtěl říci, že si vážím jeho zájmu o péči o nemocné s diabetem.
Jsme v neustálém kontaktu se zástupci pacientů i s odbornou společností, která se léčbou diabetu zabývá. A po tom, co jsem odpověděl na první dopis pana poslance, kde se mě ptá na určité odpovědi, jsme měli setkání a následně tiskovou konferenci, na které pacienti nebo jejich zástupci vyjádřili, že jsou se spoluprací s Ministerstvem zdravotnictví spokojeni. Také zástupci odborné společnosti vyslovili názor, že spolupráce je dobrá.
Na čem jsme se dohodli? Že vytvoříme monitorovací centra v jednotlivých krajích, abychom zjistili, jestli subjektivní názor, jestli pocity některých lékařů, že je u nás více výskytu diabetických komplikací, jako je postižení zraku, postižení ledvin a postižení cév dolních končetin, které vede k amputaci, jestli nejsou léčeny na takové úrovni, jak odpovídá nejvyššímu standardu, a kdybychom tato fakta zjistili, tak podnikneme velmi rychlé opatření. Ale ta opatření mohou být opět pouze v odborné rovině, a nikoliv v rovině politické.
K jedné věci bych se vrátil a ta má určitý politický rozměr. Je skutečností, je odpovědí na druhou otázku pana poslance Grebeníčka, kde říká - jeho druhá otázka, jak ji formuluje, se týká současných administrativních průtahů a omezení, které označujete za výrazně nesystémové a nesledující objektivní nárůst péče o diabetologii. V této souvislosti se mě dále ptáte, jak na tuto situaci a kritiku reaguje ministerstvo.
Čili moje odpověď je taková: Jak zaznělo v úvodu, inzulín, účinná látka, je plně hrazena. Regulace spočívá pouze ve vymezení kritérií, kdy kromě podávání inzulínu je žádoucí zohlednit i formu, kterou si pacient inzulín aplikuje. Skupina pacientů, které jsem uvedl výše, je standardní se souhlasem revizního lékaře zdravotní pojišťovny plně hrazený inzulín v cartridgích, a to dokonce plně. Souhlas revizního lékaře navíc znamená, že náhrady za konkrétní přípravek nejsou započítávány do finančního limitu lékaře. Toto je velmi důležité, to někteří kritizují, protože říkají, že to musí schvalovat revizní lékař. Ale kdyby to neschvaloval revizní lékař, tak by to přešlo do limitu toho lékaře. Lékař sám by musel rozhodnout, jestli ulehčí pacientovi aplikací dávky inzulínu tím, že mu předepíše pohodlnější - a já to pohodlí tady v tomto nemyslím pejorativně, myslím ho tak, že je to v pořádku, protože se musíme snažit udělat i život pacientům s diabetem trošku pohodlnější, čili jestli tu pohodlnější formu podání bude vůbec předepisovat. Lékaři toto uvítali, že jim to nepřichází do limitu a že mohou po schválení revizního lékaře tuto formu předepsat, aniž narážejí na tato regulační finanční opatření. A pokud jsem o této věci hovořil se zástupci svazu pacientů chorých diabetem, tak ti s tímto vyslovili souhlas. V následné tiskové konferenci, která se konala u nás na ministerstvu po našem setkání, se také takto vyslovili na dotazy novinářů.
Pokoušel jsem se vylíčit náš přístup k řešení tohoto velmi složitého problému terapie, nebudu tím dále Poslaneckou sněmovnu zdržovat.
Děkuji za pozornost.
***